Škoda 440 Karosa je úžasné kabrio, kterému doba nepřála. Do výroby se nedostalo

Už jen pamětníci si živě vybaví éru Škodovek řady 440. Spartak, jak se vozu přezdívalo podle prvotního prototypu, byl ve své době možná velmi slušným autem, jenže jeho dvoudveřové čtyřmístné karoserii scházel šmrnc. Přesně to mělo vyřešit nové provedení, které se vzniklo u Karosy ve Vysokém Mýtě. A které se bohužel do výroby nedostalo. Jak už tomu u spousty zajímavých projektů z padesátých let bývá, také stylová verze Spartaku skončila i kvůli tehdejšímu režimu jen u jediného prototypu. O to zajímavější je však celý vůz a můžeme se jen dohadovat, jak velkou parádu by na československých a třeba i evropských silnicích padesátých a šedesátých let nadělal.

Už celkové vzezření vozu je poněkud pozoruhodné. Možná spíš než sportovně laděný kabriolet, připomíná v mnoha ohledech luxusní člun. Karoserie lakovaná v odstínech slonoviny a modré barvy byla vyhotovena z laminátu a zajímavostí je přední maska, u které jsou kulatá světla soustředěna do spodní části - podobně jako mříž chladiče.

Z vozu potom vyloženě trčí zužující se čelní okno. Klasická plátěná střecha se nekonala, místo ní dostal prototyp Škoda 440 Karosa jen hardtop kapkovitého tvaru, jehož podstatnou část zabírala okna z plexiskla. Uchycení hardtopu však u prototypu příliš nefungovalo a tak se stalo, že při testování střecha ulétla. Čelní sklo bylo proto později nahrazeno sklem z kabrioletu 450 (od roku 1959 Škoda Felicia), aby se dal použít hardtop ze sériového vozu.

Zajímavostí je, že přestože montáž a finální úpravy zajišťoval podnik Karosa (dříve Sodomka) ve Vysokém Mýtě, karoserii samotnou dodala firma Kovona Karviná.

Jednoduchý interiér disponoval dokonce čtyřmi místy, ale spíše v uspořádání, které bychom dnes nazvali „2+2“. Zadní dvě sedadla byla nouzová a bez opěradel.

Pod laminátovou karoserií se beze změn nachází technika ze Škody 440. Celý vůz se opírá o páteřový rám z oceli, všechna kola jsou nezávisle zavěšená a odpružená listovými pery. Vpředu se pod kapotou objevil známý čtyřválec o objemu 1,1 litru, jehož výkon činí 40 koní (29 kW). Agregát je kapalinou chlazený a plněný karburátorem Jikov.

Oproti standardní 440, která uměla vyvinout maximální rychlost 110 km/h, byl však prototyp od Karosy trochu dynamičtější. Vlivem laminátové karoserie shodil vůz kolem 100 kilogramů hmotnosti, takže vážil jen 825 kilogramů a uměl až 120 km/h. Převodovka byla čtyřstupňová manuální a brzdy bubnové na obou nápravách.

Svou premiéru před lidmi si Škoda 440 Karosa střihla v roce 1956 v Mladé Boleslavi a jako na potvoru hned prodělala menší nehodu. Ještě na místě byla však laminátová karoserie opravena a zalakována, takže vlastně k ničemu hroznému nedošlo. Podstatné bylo, že prototyp sklidil úspěch. Lidem se líbil a reakce na něj byly nadšené. Státní zřízení však mělo jiný názor, a tak byl vůz poslán k ledu.

Nějakou dobu jej sice využíval ředitel Karosy, ovšem netrvalo dlouho a v roce 1960 mělo auto další, tentokrát již vážnější nehodu. Už se zdálo, že skončí sešrotované, když tu se jeho osudu na poslední chvíli ujal jeden z inženýrů projektu, pan Josef Nalezenec. Ten si auto opravil, dal na něj již zmíněné čelní sklo z modelu 450 a dokonce provedl i pár úprav. Na zadní blatníky tak putovaly po vzoru tehdejší módy ploutvičky, příď obdržela nové světlomety z Tatry 603 a záď zase koncové lampy z Fordu Cortina.

U pana Nalezence setrval vůz někdy do počátku sedmdesátých let, než byl odprodán do Pardubic. Zde auto putovalo mezi dalšími dvěma lidmi a po smrti posledního majitele zůstalo chátrat na zahradě. Teprve v roce 1998 se podařilo vdovu po posledním majiteli přesvědčit, aby vůz prodala a ten se tak mohl dočkat zasloužené renovace.

Mechanicky bylo auto sice ve zbědovaném stavu, ale jeho laminátová karoserie byla z velké části kompletní, což umožnilo návrat do zcela originálního stavu.

Dnes se unikátní vůz, jenž je zároveň posledním osobním autem vyrobeným v bývalé karosárně Sodomka, nachází v Muzeu karosářství ve Vysokém Mýtě. Lze jej ale vidět i na různých akcích, vždy s náležitě pyšným majitelem za volantem.