Před 120 lety se jel první automobilový závod. Zahájil éru spalovacího motoru

Praha - Před 120 lety se zrodil motorsport. Právě 22. července roku 1894 se totiž ve Francii uskutečnil vůbec první automobilový závod na světě. Trasa vedla z Paříže do Rouenu a v cíli bylo zřejmé, že budoucnost spočívá ve spalovacích motorech. Dnes to možná zní trochu zvláštně, ale tehdy ještě nepanovalo přesvědčení, že spalovací agregát je pro rozpohybování mechanizovaných vozidel tím pravým. Ve hře zůstával třeba také parní stroj.

První motoristické klání (pokud nepočítáme "závod" z roku 1887, na jehož startu se objevil jediný vůz, který také úspěšně dorazil do cíle) uspořádal francouzský deník Le Petit Journal. Noviny podnik čtenářům prezentovaly jako "soutěž vozidel bez koní", která nejsou nebezpečná, snadno se řídí a jejich provoz není drahý. Šlo tak spíš o zkoušku spolehlivosti, jakýsi vytrvalostní závod. Právě po něm se mechanizovaným přibližovadlům začalo říkat "automobily".



Přihlásilo se do něj celkem 102 strojů, na kvalifikaci do Bouloňského lesíku (ano, skutečně se před startem jela kvalifikace) však dorazilo 69 vozidel. Do závodu se jich probojovalo jedenadvacet.

22. července v 8 hodin a 1 minutu ráno v Porte Maillot u Paříže začalo samotné klání. Jako první na 126 kilometrů dlouhou cestu vyrazil hrabě (od roku 1901 markýz) Jules-Albert de Dion s "parním traktorem" (na fotce) - šlo o konstrukci jeho vlastní "automobilky" De Dion-Bouton.



Další jezdci vyráželi ve třicetisekundových intervalech. Asi netřeba připomínat, že hladké silnice, jak je známe dnes, tehdy neexistovaly. Po celý závod navíc na trase panoval čirý ruch. Jednak kvůli tisícovkám diváků, kteří byli na vozidla zvědavi, ale taky kvůli mnoha cyklistům a dalším vozidlům.

Mezi motorizovanými diváky byl také Gottlieb Daimler se synem Paulem, který se chtěl na vlastní oči podívat, jak si v závodě povedou vozy se spalovacím motorem jeho konstrukce. Vedly si dobře.

Po zastávce na oběd ve městě Mantes sice jako první do cíle v Rouenu dorazil v 17.40 hrabě De Dion se svým strojem využívajícím k pohonu páru, trasu zvládl průměrnou rychlostí 19 km/h za 6 hodin a 48 minut, přesto nakonec hlavní cenu nezískal.




A nešlo ani o to, že jeho vůz představoval dvoumístnou čtyřkolku, za níž byl připřažen kočár pro čtyři cestující, ale organizátorovi vadilo, že nesplňoval už zmíněné požadavky na jakousi jednoduchost a použitelnost. Parní traktor totiž potřeboval kromě řidiče topiče, což pravidla nepovolovala. Nepraktičnost parního stroje se projevila i krátce před cílem, když De Dion musel spálit i některé dřevěné části svého vozu. Jiné palivo už prostě neměl.

Není tedy divu, že Le Petit Journal nakonec odměnu 5000 franků přisoudil dalším značkám v pořadí, konkrétně Panhard & Levassor a Peugeot se spalovacími motory. Jejich šoféři totiž podobné starosti neměli.

První Peugeot s Albertem Lemaîtrem do cíle dorazil chvíli za hrabětem v 17.45, druhý, který řídil Auguste Doriot v 17.50. Vozy Panhard & Levassor byly trochu pomalejší: první (řídil René Panhard) přijel do Rouenu v 18.03, druhý (Émile Levassor) v 18.30. Oba stroje využívaly spalovací motory Daimlerovy konstrukce. Šlo o dvouválce do V s výkonem 3,5 koně.




Triumf spalovacích motorů podtrhla i skutečnost, že závod dokončilo sedmnáct automobilů, přičemž mezi mezi čtyřmi odpadlíky byly rovnou tři parovozy. Nepřekvapí proto, že na spalovací motory se v témže roce přeorientoval i samotný hrabě De Dion, jehož firma De Dion-Bouton to dokonce před začátkem první světové války dotáhla na největší automobilku na světě.