Pravidla jsou pravidla, nebo ne?

Není to úplně výjimečná věc, že se po cestě div neotočím po nesmyslech českého silničního provozu… Pravidla jsou třeba a po návštěvě středoasijských zemí, kde jsem jejich absenci zažila na vlastní kůži, jsem v podstatě jejich příznivcem. Přesto je tu pár věcí, které mě dostávají do varu…a myslím si, že nejen mě. Není žádnou novinkou, že povinnost denního svícení je sporná věc. V mnoha západoevropských zemích jako je Belgie, Francie a Německo není zavedeno. V Rakousku ho zrušili sotva vešlo v platnost. Důvod? Nikdy nebylo prokázáno, že by denní svícení mělo pozitivní vliv na snížení nehodovosti. Naopak na denním svícení tratí především nejohroženější účastníci provozu - chodci, cyklisti a motorkáři, kteří jsou na přesvícených silnicích hůř viditelní.

Ani mě denní svícení nepřesvědčilo úplně. Ptáte se proč? Čím více je příkazů, zákazů, pravidel, předpisů a automatických funkcí v autech, tím víc řidič leniví. Včetně mě. Mozek paralyzovaný množstvím povinností a zákazů ztrácí schopnost vlastního úsudku a spoléhá na auto, jako všemocný inteligentní stroj a na pravidla, jako jediný správný návod k používání silnic. Od roku 2011 mají všechna nová auta denní svícení. Ano, je to úleva. Nemusím na nic myslet, nastartuju a jedu. Přes den a za optimální viditelnosti máme všichni pěkně rozsvíceno. Jenže když se zešeří a začne lít jako z konve, kriticky koukám na řidiče, kteří v pohodě dál pokračují jen s předními ledkami. A stejně kriticky dodávám, že není výjimkou, když patřím k nim! Snažím se sama sebe přesvědčit, že by vše vyřešil senzor pro automatické svícení, který v autě nemám. Jenže chyba lávky. Ani ono automatické svícení v žádném případě není stoprocentní zárukou, že auto rozsvítí patřičná světla včas. Na silnici to vidím dennodenně. A pokud jsem si dobře všimla, nehodovost dlouhodobě neklesá. Takže čistou mysl a rozum do hrsti.

Pak tu máme mlhovky. Přehnaně úzkostliví uživatelé těchto užitečných, ale při nesprávném použití příliš oslňujících světel, se pohybují po našich silnicích dost často. A bez postihu. Přitom se nejen podle mě jedná o podstatně rizikovější počínání, než když na konci obce mezi poli pro jednou sešlápnu plyn a za překročení rychlosti o pár kilometrů v hodině vyfasuju pokutu nebo přijdu o body. Zrovna nedávno se mi stalo, že přede mnou jelo auto s rozsvícenými mlhovkami, aniž by to bylo potřeba. Když najednou začal řidič přede mnou brzdit, měla jsem co dělat, abych to do něj nenapálila. Jeho brzdová světla totiž v žáru mlhovek nebyla dost dobře vidět.

A ještě jedna lahůdka, která mi doslova pije krev. Jak často se vám stává, že jedete po rovné okresce s luxusním výhledem? No, moc často asi ne :-). Ale když už, tak plná čára vám tuhle libůstku bezostyšně otráví. Proč, když i malé dítě vidí, že se jedná o přehledný a bezpečný usek? Na žádné rozumné vysvětlení jsem nepřišla. Zrovna minulý týden jsem se dobře dvacet minut trápila za svátečním řidičem v horských serpentinách a na prvním možném vhodném úseku byla plná čára. Nervy na pochodu, ale jsem přeci poslušná holka. Superb za mnou se taky dlouho držel a čekal, kdy se objeví přerušovaná. Když už bylo jasné, že na plnou čáru navazují další serpentiny, vyrazil do akce. Vlastně se mu nedivím, ale moc bezpečné jeho počínání nebylo.

Setkáváte se s takovými situacemi taky?