Parkování usnadní elektroničtí pomocníci. Jací jsou a kolik se za ně platí?

Parkovací senzory byly původně vyvinuty pro usnadnění orientace nevidomých osob v neznámém prostoru. Šedesát procent australských řidičů, podle nedávného průzkumu, stresuje situace, když mají svůj vůz někde podélně zaparkovat. V jiných končinách, včetně těch našich, zřejmě situace nebude moc odlišná.

Východiska z toho jsou vlastně jen dvě: Buď si tento manévr natrénujete, a pak už vás stresovat nebude, nebo si připlatíte při koupi příštího vozu za elektroniku, která vám tento úkol znatelně usnadní.

Na přehled asistenčních systémů, které tento manévr usnadňují, se podívejte do naší fotogalerie.

"Parkování podél chodníku není zase až tak složité," říká dlouholetý školitel bezpečné jízdy Jiří Patera. Jen je podle něho třeba myslet na několik důležitých zásad. Tou první je odhadnout dostatečně velkou mezeru v řadě zaparkovaných vozů. "Pak už je třeba jen správně a v pravý čas manévrovat," říká Patera.

Nejprve řidič musí vodorovně srovnat svůj vůz s tím, za který chce zaparkovat. "Ideální je, aby vzdálenost mezi bokem vašeho a tohoto stojícího auta byla přibližně půl metru. Pak už je třeba začít otáčet volantem a směřovat k chodníku v úhlu přibližně 45 stupňů. V okamžiku, kdy se zadní kolo nachází přibližně dvacet centimetrů od obrubníku, tak začněte otáčet na druhou stranu a pokračujte v couvání. Nakonec už jen vůz srovnejte a můžete vystoupit," uzavírá Patera.

Pokud to přesto ani po řadě pokusů někde na parkovišti s rozestavěnými papírovými krabicemi nezvládnete, pak nezbývá než si při koupi nového vozu připlatit za elektronické pomocníky.

Nejlevnější z nich jsou parkovací senzory. Ty pomocí ultrazvuku měří vzdálenost od pevných překážek v těsné blízkosti vozu. Dříve upozorňovaly řidiče jen pomocí zesilujícího se "pípání", dnes dostává řidič informaci o hrozícím kontaktu také graficky na některém z displejů vozu.

Málokdo dnes ví, že tento způsob informování o překážkách byl vyvinut v sedmdesátých letech a nejprve ho využívali nevidomí lidé, kteří se tak mohli vyvarovat úrazu po nárazu do pevných překážek. Technologie pro auta se odborně nazývá Park Distance Control a poprvé byla využita v roce 1982.

Parkovací senzory jsou dnes již v řadě aut součástí standardní výbavy. Pokud si ale kupujete levnější menší vůz, pak si za ně budete muset připlatit. Konkrétně v nové Fabii čtvrté generace stojí ty zadní 9200 Kč, v případě montáže senzorů na oba konce auta počítejte s výdajem 17 200 Kč.

Parkovací kamera je ještě starší vynález, ovšem v praxi se začaly používat až na začátku tohoto tisíciletí. Souvisí to totiž také s rozšířením displejů na palubních deskách vozidel. Kamery dnes neukazují pouze obraz za vozidlem, ale řidič také po natočení volantu díky "vodícím čářám" vidí, kam auto směřuje.

Kamery často nelze namontovat do těch nejméně vybavených levných aut. Například kupující nové Fabie, který tento prvek vyžaduje, musí zvolit vyšší stupeň výbavy Style a pak si ještě připlatit 11 000 Kč za kameru. Nejlevnější nová Fabia s touto výbavou pak aktuálně vyjde na 380 900 Kč.

Pro ty, kteří ani s výše uvedenými pomocníky parkování nezvládají, je tu ještě jeden asistent. Tím je systém pro poloautomatické parkování. V případě automobilů vybavených automatickými převodovkami, jejichž páka již není mechanicky spojena se skříní s ozubenými kolečky, už není třeba ani řadit zpátečku a režim pro jízdu vpřed. Auto vše, včetně brzdění a přidávání plynu obstará samo. I v případě aut s manuální převodovkou a s menším počtem příslušných senzorů je to ale účinná pomoc. Jednak si auto samo dokáže změřit mezeru, aby se do ní vešlo a jednak potom náležitým způsobem samo točí volantem. Řidič už jen brzdí a řadí jedničku a zpátečku.

Tento pomocník ve Fabii s výbavou Style přijde na 18 000 Kč . Celý vůz pak stojí 387 000 Kč.

V poměrně blízké budoucnosti přijdou další asistenční systémy pro parkování. Například řidič nebude muset vůbec sedět v auta. Pomocí aplikace navede vůz třeba do těsných prostor, v nichž by po zaparkování nemohl vůbec otevřít dveře a vystoupit.

V další fázi pak automobilky počítají s tím, že řidič dojede třeba před vchod do obchodního centra, vystoupí a auto si samo odjede najít na parkovišti místo. Stejným způsobem pak člověka po ukončení nákupu zase "nabere".