Když fantazie nemá hranice. Sbarro dal světu hromadu šílených aut, podívejte se

Takhle to dopadá, když jako automobilový designér popustíte uzdu svým fantaziím a rozhodnete se je i zhmotnit. Malosériová značka Sbarro už několik desetiletí ukazuje světu vozy, které jakoby přicestovaly z jiné planety. Přitom je pravděpodobné, že jste o tomto výrobci dosud neslyšeli. Je čas to napravit. Snad žádná automobilka totiž nedala světu tak podivné stroje. Za automobilkou Sbarro nestojí nikdo jiný než výstřední designér a konstruktér italského původu Francesco Zefferino Sbarro, člověk s tak úžasnou fantazií a chutí tvořit, že by jej byla škoda zaměstnat do některé z dnešních konvenčních automobilek plných nařízení, směrnic a předpisů.

Právě kompletní volnost a nesvázanost myšlenkových pochodů, se kterou Sbarro navrhuje vozy, je důležitou součásti jeho značky. Dodnes tento Ital žijící ve Švýcarsku stvořil přes stovku zajímavých modelů napříč různými segmenty – od hatchbacků, superaut, závodních vozů, SUV, volnočasových aut, motocyklů, hot rodů až po naprosté absurdnosti, které je skoro těžké popsat jen pouhými slovy.

Život dnes 78letého Franca Sbarra se přitom vyvíjel docela normálně. Začínal jako mechanik, který se už od mládí zajímal o cokoliv technického, kdy se nejprve doma šťoural v modepech a skútrech. Studia mechaniky po chvíli raději zanechal a v roce 1957 se rozhodl vycestovat z rodné Itálie do Švýcarska za zkušenostmi. Tam si nakonec otevřel vlastní dílnu.

Mezitím však ještě spolupracoval s dnes již zaniklým německým výrobcem Borgward (i když samotná značka Borgward zase žije a má plány na úspěch zejména v Číně). Právě u něj Sbarro nalezl prostor k realizování prvních vizí stvořit něco svého.



Nicméně až v 60. letech při práci v závodní stájí Scuderia Filipinetti italský designér a konstruktér zajistil dostatečné prostředky k představení vlastního vozu – prototypu elegantního kupé Filipinetti, jež stálo na technice Volkswagenu Karman-Ghia.

Nedlouho poté, v roce 1971, již Sbarro zakládá vlastní značku, která se v začátcích specializuje na výrobu replik vozů jako například Lola T70, BMW 328, Bugatti Royale či Mercedes-Benz 540K. Důležitou kapitolou je i přestavba několika originálních Fordů GT40 na silniční verze, přičemž z techniky GT40 vznikne i unikátní supersport Dominique III.

Až na konci 70. let ovšem Sbarro dostává nálepku „nespoutaného“ designéra, jehož nápady nemají zábrany. Předtím ještě stihne vyrobit vcelku normální sporťák SV1 a jeho evoluci Stash, nicméně dále už vypadají všechny projekty Sbarra jako ztělesněné myšlenky člověka užívajícího halucinogeny.



Vzniká šestikolový a nesmírně komfortní Cadillac Fuction Car, který funguje jako pojízdná obchodní kancelář. Rodí se taktéž luxusní SUV Windhound a poté jeho šestikolová verze Windhawk postavená pro krále Saúdské Arábie.

Schopnosti italského designéra se rychle rozkřiknou a Sbarro pravidelně představuje další a další kreace, které jsou vyráběny buď na popud bohatých zájemců o unikátní vozy, nebo z jen z touhy opět šokovat veřejnost.

 

Nejčastěji jsou auta předváděna na každoročním autosalonu v Ženevě, kam se Sbarro dodnes tradičně vrací s nejnovějšími modely.

V 80. letech přichází superhatchback Super Twelve s dvanáctiválcem (složeným ze dvou šestiválců) uprostřed, dále placatý supersport Challenge, koncept nepřehlédnutelného tereňáku Monster G s koly z Boeingu 747 nebo ďábelský supersport Osmos s motorem V12 od Jaguaru. Dá se říct, že právě období 70. až konce 90. let bylo pro Franca Sbarra nejplodnější a v těchto dobách vznikly vůbec nejúžasnější vozy jeho automobilky.

Nejenže byly modely Sbarra zcela nekonvenční na první pohled, italský designér a konstruktér přicházel i s řadou neobvyklých technických nápadů, jako byla funkční kola bez klasických nábojů, vlastní koncepce podvozků či karoserie bez normálních dveří, ale zato s celkově výklopnou přídí či zádí.



Jednoduše řečeno, snad vše, co Franca Sbarra napadlo, to postavil. Ať už na základu existující techniky normálních výrobců – často německých a francouzských – nebo složitěji svépomocí. Když byl klient ochotný zaplatit, žádná omezení neexistovala. Většina modelů vznikala jako samostatné kusy nebo ve formě opravdu limitovaných sérií. Traduje se ovšem, že mnoho z vyrobených aut dodnes Franco Sbarro uchovává ve své soukromé sbírce.

Na začátku 90. let se Sbarro rozhodl, že by chtěl letité zkušenosti ve stavbě vozů předat další generaci a založil proto v roce 1991 svou první soukromou školu Sbarro Espera určenou automobilovému designu a mechanice. Zájem o studium byl nakonec tak velký, že do roku 2007 byly otevřeny další školy v Maroku a Francii.

Italský designér je stále aktivní a na nových modelech pracuje hlavně se svými studenty, pro které je průběh stavby neobvyklých vozů skvělou praxí. Výsledky práce studentů jsou nakonec každý rok představovány na autosalonu v Ženevě, přesně jako to dělal Sbarro v minulosti.

Zatím posledním výtvorem je koncept futuristického hot rodu Mojave z roku 2017. Můžeme se tak pouze těšit, co na ženevském výstavišti Sbarro a jeho žáci ukážou letos v březnu. Na ty vůbec nejšílenější kreace značky Sbarro od samotných počátků po současnost se však můžete podívat v naší galerii.