Jihoafrická republika patří k důležitým automobilovým trhům. A patřila i v minulosti. BMW zde například v 80. letech prodávalo trojkovou řadu generace E30 jako na běžícím páse. Jenže mělo to drobný háček. Nejvýkonnější M3 se v Africe i přes vysokou poptávku neprodávala a tak přišli Afričané s vlastním řešením.
Čistě pro jihoafrický trh a ve velmi malých číslech se začala v Mnichově vyrábět E30 s označením 333i a jednalo se o největší motorizaci, kdy zastavenou do relativně malé trojky z osmdesátých let. Jak znalci už možná rozpoznali, motorizace 33i pochází z tehdejší limuzíny řady 7 a řeč je o řadovém šestiválci o objemu 3,2 litru, jehož výkon činí 194 koní (143 kW) a točivý moment nabírá hodnoty 285 Nm. BMW zkrátka vzalo největší šestiválec, jaký mělo skladem, a nacpalo ho do trojky, jen aby byl africký trh spokojený.
Čistě pro porovnání – M3 s menším, ale výrazně točivějším čtyřválcem o objemu 2,3 litru měla rovných 200 koní (147 kW) a točivý moment 240 Nm. Lze tedy říci, že JAR v tomto ohledu o nic nepřicházel. A nechyběla ani další podstatná výbava, 333i si dopřávala třeba pětistupňový manuál s krátkým odstupňováním, samosvorný diferenciál nebo vylepšené přední brzdy z dílen tunera Alpina.
Poněkud úsměvně potom působí fakt, že motor zabíral pod kapotou tolik místa, že se sem klimatizace spolu s posilovačem řízení prostě nevešla. Zákazník si zkrátka musel vybrat, zda chce jedno, nebo druhé.
Vzhledem k tomu, že BMW vyrobilo jen kolem 200 kusů 333i, lze bezpečně tvrdit, že se jedná o nejvzácnější E30, která kdy brázdila silnice. Zároveň se jedná o zajímavý návrat do doby, kdy bylo BMW ochotné i kvůli malé poptávce vyrobit velmi specifický model.