Vraky za slivovici. V muzeu Petra Buriana budou i motorky vylovené ze studny

Motorky vylovené ze studny, vyhrabané z hlíny v lese či nalezené ve staré kůlně. Součástí uplynulého Motosalonu v Brně nebyly jen vyleštěné stroje, ale také rezavé motorky či jejich pouhá torza. V pavilonu F brněnského výstaviště je vystavoval Petr Kenny Burian. „Mám rád protiklady," vysvětlil muž stojící za kuriózní výstavou československých motocyklů Jawa a ČZ. Expozice čítá deset motorek. Některé jsou Burianovy, další půjčené, jiné jsou jeho klientů. Vášeň k legendárním motocyklům u něj začala zhruba před čtrnácti lety z nápisu: nejlepší práce je dobře placený koníček.

„Tak jsem si řekl, že to zkusím. V garáži jsem opravoval kamarádům fichtly, pak jsem tam lakoval nějakého skútra, postupně jsem si udělal živnosťák a už to nešlo zastavit," vypráví Burian. Dílnu má v Hradčanech u Brodku na Prostějovsku, kde si s manželkou pořídili pět set let starý mlýn.

Rezavé vraky shání po celé republice. „Rám je z Opočna, nádrž z Plzně. U každé motorky se snažím zjistit, jaký měla příběh. Většinou má symbolickou hodnotu, je to nepoužitelné. Buď za to dám flašku slivovice nebo pár stovek," přibližuje Burian.

„Mám rád protiklad. Motorky vylovené ze studny, vyhrabané z hlíny v lese, nalezené v nějaké staré šopě. Řekl jsem si, že takovou sbírku motorek nikdo nemá," podotkl nadšenec s tím, že se letos chystá otevřít muzeum.

„Muzeí s krásnými veterány je všude moc, tak jsem si řekl, že udělám muzeum kontrastů, kde bude motorka vytažená z rybníka, její torzo a vedle ní bude stejná, ale hezká. Aby člověk mohl porovnávat, jak se motorka po šedesáti, osmdesáti letech může dochovat," říká sběratel.

K rezivým vrakům má vždycky i zrenovovaný protiklad. „Teď jsem koupil válečný Daimler Benz 1942, ale k němu opozitum nemám. Vyřeším to jednoduše. Dám k němu zarámovaný obraz. Člověk je od toho, aby srovnával," má jasno Burian.