Britský motocykl Ariel Square Four. To je Aston Martin mezi motorkami

Squariel, železný Ariel, křižník nebo gentlemanský expres. To jsou přezdívky jednoho z unikátních motocyklů, které vzešly z britské továrny na motocykly Ariel. Jedná se o typ Square Four. • Model 4G, vyráběný v letech 1936 - 1959

• Výroba pro vojenské použití

• Motocykly Ariel u nás

• Není renovace jako renovace

• Mám rád svižnou, ale bezpečnou jízdu 
Název dostal podle zcela nového typu motoru a vyráběl se v kubaturách do 600 a do 1 000 kubických centimetrů v letech 1931 až 1959.

„Jestliže se o italských MV Agustách se hovoří jako o Ferrari na dvou kolech, tak Ariely by mohly být jednostopými Aston Martiny. A platí to především pro čtyřválec Square Four,“ píše se na webu motorkáři.cz, jehož výroba započala před 93 lety, tedy v roce 1931.

Ariel odhalil zcela nový Square Four motocyklovému světu na výstavě v Olympia motorcykle show v roce 1930. Stroj o obsahu 500 kubických centimetrů byl „dítětem“ designérského génia Edwarda Turnera a poháněl jej motor OHC se dvěmi paralelními klikovými hřídeli, uloženými v klikové skříni příčně přes rám.

Dvě kliky byly soukolí ve středu jednotky, takže ve skutečnosti existovaly dva vertikální motory běžící v opačných směrech. Podle portálu yesterday.nl byl výsledkem hedvábný, hladký výstup výkonu s okamžitou odezvou na přidání plynu.



V roce 1932 byly vývrty válců zvětšeny o 5 milimetrů na objem na 601 kubických centimetrů. Portál wikipedia (https://en.wikipedia.org/wiki/Ariel_Square_Four) uvádí, že to bylo speciálně pro majitele, kteří chtěli k motocyklu použít postranní vozík.

Tento model byl použit pro test Maudes Trophy, při kterém stroj absolvoval jízdu 700 mil (1 127 kilometrů) za 700 minut. Ale nejen to, ještě musela následovat jízda na jedno měřené rychlostní kolo. Při ní motocykl dosáhl rychlosti 140,7 kilometru v hodině.

Test Muades Trophy vznikl tak, že v roce 1923 George Pettyt z Maudes Motor Mart daroval „Vyzývací pohár“ pro ACU, který se bude každoročně udělovat za nejzáslužnější a zaznamenaný vytrvalostní test motocyklů, známý jako Maudes Trophy.

Následoval model 4G o objemu 997 kubických centimetrů resp. 1 000. Tento čtyřválec OHV měl mazání se suchou vanou, magnetické zapalování a řetězový pohon, přičemž pouzdro primárního řetězu bylo v olejové lázni. Nechyběla čtyřrychlostní převodovka. Ariel square four 4G měl konkurovat značkám Vincent, Brough Superior a jiným luxusním motocyklům.

Anglický motocyklový konstruktér se narodil 24 ledna 1901 v v Camberwellu v londýnské čtvrti Southwark, v den, kdy byl králem prohlášen král Edward VII.. V roce 1915 absolvoval svou první jízdu na motocyklu Light Tourist New Imperial. Dne 16. dubna 1925 publikoval v The Motor Cycle nákresy singlu OHC, který navrhl, s použitím řady vertikálně naskládaných ozubených kol k pohonu vačkového hřídele nad hlavou. Podle portálu wikipedia Turner postavil své první kolo v roce 1927 s motorem OHC 350 kubických centimetrů. The Motor Cycle zveřejnil fotografii Turnerova patentovaného motoru, namontovaného v jeho motocyklu zvaném Turner Special. Speciál byl registrován pro silniční provoz u londýnské krajské rady jako YP 9286. Používal vidlice Webb a třírychlostní převodovku Sturmey-Archer. V roce 1928 vymyslel motor Square Four. Motor byl podle informací na webu realclassic.co.uk v podstatě OHC jako paralelní dvojčata spojená jejich ozubenými centrálními setrvačníky, s jednodílným čtyřválcovým blokem nebo monobloc a jednou hlavou. Svůj nápad na motor nabídl BSA, které jej zamítlo, ale přijal jej Ariel. Tak vznikl motocykl Ariel Square Four, a ne BSA Square Four. Turner byl poté pozván Jackem Sangsterem, aby se připojil k firmě Ariel. Sangster jmenoval Turnera generálním ředitelem a hlavním designérem. Později pracoval na vývoji motocyklů Triumph. Přešel také k BSA, kde se stal hlavním konstruktérem. Pro rok 1959 Turner navrhl motory Daimler 2,5 a 4,5 litru V8 používané ve sportovních automobilech Daimler SP250 a Daimler Majestic Major. Ještě na začátku 70. let minulého století stále ovlivňoval vývoj spalovacích motorů zejména pro BSA – Triumph. Zemřel 15. srpna 1973 ve věku 72 let.

Když Royal Mail vydala 19. července 2005 šest poštovních známek, na každé byl klasický britský motocykl, Turner byl jediným jmenovitě citovaným návrhářem v doprovodných poznámkách k prezentačnímu balíčku. V roce 2008 byla na adrese, kde Turner žil a pracoval v Peckhamu v jihovýchodním Londýně, oceněna modrou plaketou radou Southwark Borough Council. Modrou plaketu na adrese 8 Philip Walk, kde žil, když pracoval pro továrnu svého otce na kartáče na láhve, odhalil jeho syn Edward Turner Jr. v neděli 25. října 2009 za přítomnosti svých sourozenců Jane Meadows. a Charmian Hawley.V období II. světové války musela být výroba motocyklů pro civilní sektor u Arielu, stejně jako u dalších britských výrobců, zastavena a vyrábělo se pouze pro vojenské použití. V roce 1944, podle webu ridermagazine.com, kdy ještě bylo vítězství spojenců nad nacistickým Německem sice v nedohlednu, ale už se tak nějak počítalo s tím, že Německo válku prohraje, přemýšleli britští podnikatelé o poválečné ekonomice. Jedním z kroků bylo, že firmu Ariel koupila mnohem větší skupina BSA s ujištěním, že Ariel Motors bude stále sám sebou a výroba bude pokračovat.

Portál ridermagazine.com také píše, že první civilní motorky opět vyjely z továrny v roce 1946 a model 4G se objevil s nosníkovou vidlicí a možností výběru odpružené nebo tuhé zádě. Pevné rámy totiž stále preferovali mnozí, kteří plánovali připojit k motocyklu postranní vozík. V červnu 1946 se objevily nové teleskopické vidlice tlumené olejem a tyto „elegantně jednoduché“ prvky zůstaly u modelů Ariel více než 20 let.

Následovaly ještě další dva modely. Nejdříve to by v letech 1949 – 1953 Mark I. Ten měl slitinovou hlavu válců, což snížilo hmotnost motocyklu o 14 kilogramu na 197 kilogramů. Motor měl 35 koní (26 kW) při 5 500 otáčkách za minutu. Model Mark I byl schopen jet rychlostí více než 90 mil za hodinu.



Druhým byl model Mark II. Ten se vyráběl v letech 1953 – 1959. Měl přepracovanou hlavu válců se čtyřmi samostatnými výfukovými potrubími a vahadlem kombinovaným se sacím potrubím. Přepracovaný rám poskytl vůli pro vysoko namontovaný automobilový karburátor SU. Tento Square Four byl schopen dosáhnout rychlosti 160 kilometrů v hodině. Vážil 193 kilogramů a prodával se za 336,16,6 britských liber.

V roce 1959 byla výroba Square Four, spolu s výrobou všech ostatních čtyřtaktních modelů Ariel, ukončena. Jeho nástupcem se stal Healey 1000/4 založený na aktualizovaném Square Four. Vyráběl se v letech 1971 až 1977.



Někdejší Československo bylo pro Ariely zemí zaslíbenou. Pánové Štěpař s Hanákem k nám od roku 1927 až do roku 1939 dovezli téměř 5000 kusů motocyklů právě značky Ariel. V té době to byla nejrozšířenější zahraniční motocyklová značka u nás. V roce 1927 se stala zástupcem firmy Ariel Works Ltd. pro Československo, a tím i výhradním dovozcem motocyklů značky Ariel do Československé republiky firma Štěpař a Hanák.

„Na československém trhu záhy získala důležitý podíl na importu anglických motocyklů a stroje, které dovezla, představovaly nezanedbatelnou část z celkového dovozu tohoto dopravního a sportovního prostředku,“ píše v publikaci Firma Štěpař, Hanák a spol. a motocykly Ariel v Československu, vývoj do roku 1932 autor Jaromír Patočka (Národní technické muzeum Praha, 2021).

Zde se lze dočíst, že vzestup firmy se překrýval s takzvanými zlatými léty první republiky.

„Nadšení a optimismus jsou přítomné jak v jednání vlastníků firmy, pánů Vladimíra Štěpaře a Bohuslava Hanáka, tak i v rámci stále se rozšiřující rodiny uživatelů této značky motocyklů, píše se v anotaci knihy..

Jedním z hrdých vlastníků motocyklu Ariel Square Four 4G u nás je Radim Holub, veteránista ze Suchdolu nad Odrou. Ten přiznal, že se původně zamýšlel koupit litrový dvouválec do Vé, například Matchless, BSA,  AJS, nebo projekt Brough Superior  SS 80. „Jenže tam se cena pohybuje někde úplně  jinde. Nakonec jsem rád, že mám tento technický zajímavý motocykl,“ řekl.

Kupoval jej podle fotek jako v pojízdném stavu po staré renovaci, jenže zjistil, že je velký rozdíl mezi renovaci a renovaci.



„Čtrnáct dní jsem se trápil s jiskrou. Po jízdě trvající nějakých patnáct minut motor začal vynechávat, až nakonec umřel úplně. Po dvaceti minutách odpočinku zase běžel normálně,“ svěřil se s tím, že neustále hledal příčinu. Podotkl také, že rotor magneta byl evidentně po vcelku pěkném převinutí, takže hledal chybu ve víku rozdělovače, to už nasazoval i díly rozdělovače ze škody 100/110, které pasovaly, kabely a nekonečné množství zapalovacích svíček. Došlo i výměnu karburátoru. Dále nebyl také spokojený s kouřivostí, kdy ventilové vodítka byly vyběhaná. Následovala výroba a výměna osmi kusů, broušení a lapování ventilů.

„No a když už byla hlava dole, sundal jsem válec, a s hlavou nechal žebra přetryskat. Poté následoval nový nátěr černou barvou. „Původní hliníkové víko hlavy bylo popraskané. Velice šikovný svářeč prohlásil, že je to hliník, zkrátka nesvařitelný, tak následovala výroba dvou epoxidových forem a výroba voskového odlitku, takzvané ztracené lití. Výměna pístu, honování válců, výměna shořelé elektroinstalace, kompletní výměna bowdenů v originálním vzhledu, soustružení a frézování anglických šroubů a matek. A spoustu dalších restů,“ popsal Holub své trable, než uvedl stroj do opravdového provozu.

Dnes už se na něm „prohání“. Svezení na litrovém Arielu je podle jeho slov nádherné, má, jak zdůrazňuje, od jak živa rád svižnou, ale bezpečnou jízdu.

„Podle mě nebude problém dosáhnout 150 kilomegrů v hodině, i když v manuálu se píše o maximální rychlosti 145 kilometrů v hodině. To vše ale až po záběhu motoru. Možná se to bude někomu zdát na hlavu, hnát tak starou motorku více jak stovkou, ale Ariel disponuje 35 koňmi a při 110 kilometrech v hodině člověk jen tak lechtá plyn. Brzdění, klopení, posez, vše je O.K.. Ani zpětně zrcátko vůbec nevibruje, protože žádné vibrace nejsou,“ dodává majitel.

Radim Holub se zúčastňuje srazů historických vozidel. V Lipníku nad Bečvou dostal Pohár starosty za nejzajímavější motocykl. Letos se těší do Brna - Soběšic, kde se bude slavit 100 let výročí. Sem plánuje vzít sebou i litrový motor 4G ve skoro složeném stavu, aby si návštěvníci mohli prohlédnout pohonnou jednotku zevnitř a vidět princip otáčením ruční kliky. Chystá se také na akce pořádané Oldtimer Clubem Helfštýn, a rád by se objevil i v Jeseníku nebo Křivonosce.

Veteránistou je Radim Holub každým coulem, protože kromě motocyklu Ariel Square Four má v garáži také Škodu 110 LS, Jawu 250 Kývačka a Suzuki gsx 1 400 z roku 2006. Ta podle něj utáhne celé nádraží. „Není to sice veterán, ale nádherná klasika s kulatým světlometem. Mám rád velké motorové objemy,“ uzavřel Radim Holub.