Letní horka a klimatizace: Jak ji používat správně, úsporně a bezpečně?

Pamatuji si, když se říkalo, že v Americe je auto bez klimatizace neprodejný artikl. Bylo to v době, kdy naše silnice ještě ve velkém brázdily Favority a Felicie, které touto vymožeností samozřejmě nedisponovaly. Jenže doba se posunula a dnes auto bez klimatizace nikdo nechce ani u nás. Z luxusu se stala očekávaná samozřejmost, jen málo lidí ale umí klimatizaci ve svém autě používat opravdu správně. V letních měsících zlepšuje klimatizace komfort cestování přímo ohromně. Aby ale fungovala efektivně a hlavně bez rizik pro naše zdraví, je potřeba dodržovat několik zásad. Koneckonců klimatizace makající neustále na plné obrátky má citelný vliv na spotřebu a skoro všichni znají i nemoci z klimatizace, často vznikající z teplotních šoků v překlimatizovaných kancelářích.

Velmi často v letních vedrech přijdeme k doslova rozpálenému autu. Laku ani některých částí interiéru se skoro nedá dotknout a teplota uvnitř vozu bohatě překračuje 50 stupňů. Nechat v tu chvíli na klimatizaci, aby vzduch v autě kompletně vyměnila, by byl zdlouhavý proces. Pokud je to tedy možné, nechte už chvíli před odjezdem otevřené dveře, nebo alespoň okna. Pokud potřebujete odjet hned, můžete vyzkoušet jeden trik, u kterého sice budete vypadat jako blázni, ale docela slušně funguje. Na straně spolujezdce si otevřete okno nebo celé dveře, a s dveřmi řidiče potom „mávejte“. V interiéru tak uděláte alespoň nějaký průvan a vzduch částečně vyměníte. Příjemně v autě hned nebude, ale je to lepší než nic.

Největší průvan se ale dělá jízdou s otevřenými okénky, a to je také nejlepší způsob, jak se vydat na cestu. Klimatizaci nechte klidně vypnutou nebo hodně ztlumenou. Pokud jí necháte pracovat na automatický režim, bude zběsile funět a snažit se vzduch v autě vyměnit, přitom jízdou s otevřenými okny dosáhnete téhož rychleji a levněji. A pokud jedete jen kousek a nebudete dosahovat příliš vysokých rychlostí, možná dojdete k tomu, že je lepší na tu chvíli klimatizaci vůbec nezapínat.

Předpokládejme však, že pojedete s autem dál. Jakmile je vzduch v autě vyměněný, zapněte klimatizaci a okna naopak zavřete, abyste neklimatizovali ven. Nastavení teploty je samozřejmě individuální záležitostí – často se doporučuje, že by nastavená teplota na klimatizaci (v případě automatické klimatizace) neměla být nižší než 5 nebo 7 stupňů oproti teplotě venkovní. Pokud víte, že pojede dlouho a nebudete vystupovat, můžete si klidně nastavit i nižší teplotu. To, co vám způsobí nastydnutí z klimatizace, jsou teplotní šoky z častého vystupování do venkovního horka.

Tak či tak není dobré se oddávat blaženému pocitu z toho, že ledový vzduch fouká plnou intenzitou přímo na vás. Chvíli je to leckomu příjemné, ale za chvíli začnete pociťovat sucho v ústech a v nosu z toho, jak vám ledový suchý vzduch z klimatizace začne vysoušet sliznice. Ideální je nastavit výdechy klimatizace tak, aby směřovaly do stran a vzhůru. Princip je jednoduchý – horký vzduch jde nahoru, zatímco studený klesá, takže klimatizovat interiér svrchu je nejefektivnější. V rámci efektivity můžete taky zapnout vnitřní recirkulaci vzduchu.

Chvíli předtím než dojedeme do cílové destinace, je ideální začít s prevencí proti teplotnímu šoku při vystupování. Spousta lidí si na to samozřejmě vzpomene až když zastaví, a tehdy už je pozdě, ale pokud na to myslíte, začněte pár desítek minut před cílem postupně zvyšovat teplotu v autě. Ve finále pak můžete klimatizaci (myšleno vlastní klimakompresor, většinou tlačítkem AC) úplně vypnout a znovu i otevřít okna. Zároveň se vám tak před dojezdem stihne odpařit nakondenzovaná voda z klimatizačního systému.

Nejdůležitější ale je, že se tímto způsobem aklimatizujete na venkovní teplotu, a nečeká vás tak velký teplotní šok až vystoupíte. Jednou za den sice skokový přechod mezi velkými teplotními rozdíly nic neudělá, ale pokud takových šoků absolvujete několik, dost možná se další den ráno probudíte s knedlíkem v krku.