Přehlídkové Tatře 613 pro papaláše je 40 let. Dostala i speciální převodovku

Při vojenských přehlídkách se nezřídka ukáže na veřejnosti i hodně neobvyklá technika. V roce 1985, během oslav osvobození Československa, vozily v Praze a v Bratislavě nejvýznamnější představitele naší armády nově vyrobené Tatry 613-K.  Už v roce 1977 vznikl požadavek Ministerstva národní obrany na dodání speciálních přehlídkových reprezentačních automobilů. Než se ale skutečně dokončily a předaly k užívání, uplynulo téměř osm let.

Na to, jak vůz vypadal, se můžete podívat do naší fotogalerie.

Úkol stvoři dostatečně reprezentativní automobil, který a celý svůj životní cyklus najede maximálně několik stovek kilometrů, dostali nejprve inženýři z Ústavu pro výzkum motorových vozidel. Ti měli spolupracovat s tehdejším Svazarmem, což byl Svaz pro spolupráci s armádou.

Tato organizace měla ve své struktuře začleněn také podnik Metalex, který tehdy již byl renomovaným výrobcem sportovních a závodních automobilů.

Představení jedné zrestaurované Tatry 613 uvidíte na následujícím videu:



Jenže obě zmiňované instituce se k požadavku vojáků nestavěly tak, jak si zřejmě představitelé armády představovali, takže se obrátili na sovětskou automobilku ZIL. Ta samozřejmě již měla s podobnými vozy nemalé zkušenost, ale do takového projektu se jí zjevně nechtělo. Nakonec tedy vůz dostala na starost Kopřivnice, kde se navíc již předtím cítili ukřivděni, že nebyli osloveni na samém počátku.

Zde, jak uvádí ve své knize Tatra osobní automobily na plakátech a v prospektech publicista Martin Kupec, se na autě začalo pracovat v roce 1979.

Nakonec nevznikl klasický kabriolet, tedy vůz umožňující jízdu s otevřeným nebem na hlavou všech cestujících, nýbrž takzvaný landaulet. V něm se nad hlavami řidiče a jeho předního spolujezdce nachází pevný díl střechy, nad zadními sedačkami se pak dá v případě potřeby rozprostřít zpravidla plátěná shrnovací střecha.

Nejdůležitějším úkolem na počátku bylo vyřešení torzní tuhosti karosérie vozu. Pokud totiž z vozu, který byl konstruován jako sedan, odříznete střechu, ve které jsou příčné vzpěry a i samotný vrchní plech přispívá ke zmenšení kroucení karosérie při jízdě, jeho tuhost se podstatně zmenší. Musely se tak do podlahy i prahů přidat další zpevňující ocelové díly.

Tento úkol řešili konstruktéři Jaroslav Bobek a Jiří Filip. Vypořádali se s ním úspěšně,o čemž svědčí fakt, že v roce 1981 dokončený první funkční vzorek prošel úspěšně funkčními testy i dlouhodobou zkouškou.

Příslušné orgány tedy mohly vydat povolení ke zhotovení celkem čtyř kusů podle výrobní dokumentace. Jelikož ale několik let nebyla vhodný příležitost pro využití těchto vozů, přistoupilo se k montáži vozů Tatra 613-K (což bylo oficiální označení typu v řadě vozidel kopřivnické továrny až v roce 1984. První dva vozy byly dokončené v červnu, zbývající dva pak v lednu následujícího roku.

Na pohonném ústrojí se zásadní úpravy nedělaly. Vzadu tedy opět pracoval osmiválec s objeme 3,5 litru a s výkonem 168 koňských sil. Jen klasickou automatickou převodovku nahradila třístupňová automatická převodovka od  americké firmy Borg Wagner.

Ta totiž umožňovala ustálenou jízdu rychlostí lidské chůze, tedy zhruba 5-6 kilometrů v hodině. Teoreticky ale bylo možné tuto Tatru rozjet až na 130 kilometrů v hodině. Hodnota spotřeby činila podle technické dokumentace 15 litrů na sto kilometrů.

Rovněž pneumatiky nebyly od tuzemského producenta Barum, nýbrž od Goodyearu, případně od Michelinu. Vykazovaly totiž v porovnání s Barumkami nižší hlučnost.