Zmenšovat motory není nový nápad. Tyhle tu byly už téměř před 100 lety

Maloobjemové pohonné jednotky s nízkou spotřebou paliva nejsou ničím novým. Připravili jsme pro vás výběr 19 automobilů s nejmenšími spalovacími motory všech dob. Downsizing, neboli snižování objemu spalovacích motorů, je záležitost, o které slýcháváme dnes a denně. Díky tomuto trendu moderní svět pozvolna přichází o 12válcové motory, osobní automobily s pořádným V8 pod kapotou je problém najít i v Americe, zemi velkým motorům zaslíbené. Taková je holt doba.

Ale snahy o výrobu malých a úsporných motorů tu byly vždycky, dávno před dobou elektrifikovaných automobilů. Především v dobách, kdy ekonomika té či oné země na tom nebyla dvakrát slavně.
 
V našem výběru jsme pro vás našli téměř dvě desítky aut, jejichž pohonnou jednotku by motorem žádný autař snad ani nenazval, přičemž některé z nich dosahovaly nižšího výkonu, než jaký mají dnes sekačky na trávu.
 
Mezi vybranými stroji najdete také jeden z Československa a asi nedá velkou práci přijít na to, že jde o Velorex. Ale víte, na kterém se umístil místě? A jaký automobil pohání nejmenší spalovací motor? Napovíme. Vyráběl se na ostrově, kde mimo obec neznají rychlostní omezení a váží pouhých 54 kg...

U sportovního aut je nejdůležitější hmotnost. Tuto tezi razil nejen Collin Chapman u Lotusu, ale také konstruktéři značky Clan. 578 kg vážící sporťák poháněl upravený 875cm3 čtyřválec z Hilmanu Imp, jehož 51 koní stačilo na 160 km/h a zrychlení z 0 na 100 km/h zabralo 12,5 sekundy. Tenhle motor však byl jednoduchým způsobem vyladitelný až na 100 koní. Proto se Crusader často objevoval na nejrůznějších závodních tratích.

Tohle auto je zajímavé hned z několika důvodů. Jde o nejaerodynamičtější sériové auto všech dob, vzniklo pouze 200 kusů, stálo přes 3 miliony korun, má součinitel odporu vzduchu 0,1819, váží 785 kg a dosahuje průměrné spotřeby 0,9 l/100 km. A také proto, že je to jediné vznětové auto v našem výběru.

Miniaturní čtyřválec o objemu 696 cm3 v Austinu 7 je jasným důkazem, že o downsizingu věděli už ve 20. letech minulého století. I když byl objem motoru posléze zvětšen na 747 cm3, dodnes jde o ukázku toho, že levné auto pro masy by mělo mít malý a jednoduchý motor. Původní výkon byl 10 koní, ale po WW II se stal základem pro mnoho britských sportovních automobilů.

Caterham Seven, nebo také 7, je autem, ve kterém se už vystřídalo hodně různých motorů. Jedním z nejzvláštnějších a také nejmenších je přeplňovaný tříválec od Suzuki. Výkon 80 koní a hmotnost půl tuny se rovnají 160 koním na tunu což už je hodně zajímavé číslo, zejména když člověk vezme v potaz úchvatný podvozek těchto aut.



 

Přísné požadavky na japonská městská auta dala vzniknout hodně zajímavým modelům. Suzuki Cappuccino bylo jedním z nich. Rozměry, styl, podvozek, vše naprosto v pořádku. Snad jen 657cm3 přeplňovaný tříválec mohl mít více koní, než jen 65. Ale se staženou střechu jste na nepříliš velkou dynamiku rádi zapomněli.

Nano mělo být světovým hitem. Auto, které Indům umožní cestovat na úrovni. Nejlevnější auto na světě však zcela propadlo. Nikoliv svým 37koňovým motorem o objemu 624 cm3, který byl poměrně dost svižný, ale tím, jak bylo levné a plastové. Indové očividně žádali lepší kvalitu, například Suzuki Alto, a tak se za 10 let výroby (2008 – 2018) prodalo lehce přes 300 tisíc kusů. A to výrobce měl plány na 250 tisíc aut ročně.



Smart Fortwo byl od začátku skvělým autem, který ale ničily hloupé chyby. Například ta, že byla pod Mercedesem prezentován jako prémiový automobil, což se také odráželo v jeho cenovce. Přitom nikdy nebyl. 599cm3 motor uměl s autem dobře hýbat a Smart Fortwo vypadal k světu. I tak se ale věčné slávy nejspíš nedočká.

I maloobjemový motor může být vhodným pro sportovní automobil, obzvláště když se jedná o rotační Wankel. Ve voze NSU Wankel Spider pracoval 50koňový „rotax“ o objemu 497 cm3, který měl 50 koní. Vzhledem k tomu, že tohle auto vážilo půl tuny, dosahovalo poměru výkon/hmotnost 100 koní na tunu. Proto také maximálka 160 km/h. Bohužel nespolehlivost a neochota majitelů k náročné údržbě zapříčinila, že v letech 1964 – 1967 vzniklo pouze necelých 2400 kusů.

Kdo by neznal auto, které postavilo na kola poválečnou Itálii. Vzadu umístěný vzduchem chlazený dvouválec 497 cm3 nedosahoval ani 20 koní, Carlo Abarth z něj uměl vymáčknout více jak dvakrát tolik. Není divu, že byl tak úspěšný.

 

První „kachny“ byly obrovsky populární, ale také šíleně pomalé. To však zdecimované Francii pramálo vadilo, protože dvouválcový boxer 375 cm3 byl na údržbu jednodušší než facka. A to se v té době počítalo nejvíce.

Dnes Subaru vnímáme jinak, ale ve svých začátcích japonská značka vyráběla všelijaké modely. Jedním z těch netradičních je Subaru 360, kterým se Subaru snažilo splnit legislativní normy pro automobily kategorie kei car. Dvoutaktní dvouválec o objemu 356 cm3 a výkonu 25 koní byl tím pravým ořechovým. Přestože šlo o dobrý automobil, nikdy nedosáhl úspěchu konkurence. Dost proto, že Subaru 360 bylo ošklivé jako noc. To ale Subaru netrápilo a vyrábělo model 360 celých 13 let.

Téhle malé Hondě v podstatě vděčíme za Civic. Už tehdy model N360 vynikal velmi dobrou kvalitou zpracování a nadprůměrnou ovladatelností, čímž se stal oblíbený hlavně u lidí, kteří chtěli auto do města. Vysokootáčkový dvouválec o objemu 354 cm3 nebyl žádný lenora a 360ku dokázal rozjet na více jak 130 km/h. Dnes by se asi našlo asi jen pár řidičů, kteří by se s N360 na tuhle rychlost odvážili rozjet.



Tohle auto dost možná neznáte, ale ve Velké Británii je poměrně známé, a to nejen proto, že ho poháněl 322cm3 dvouválec, ale především proto, že tohle bylo asi to nejpomalejší sportovní auto všech dob. Z 0–100 km/h zrychlilo za 38 sekund, což bylo pomalé i na polovinu 50. let minulého století. Bylo však velmi lehké, a tudíž i docela zábavné.

Přestože Velorex je podobným typem stroje, jako několik dalších v našem seznamu, pyšní se jedním unikem. Jde o jediné homologované vozidlo s plátěnou karoserií na světě. Jeho autoři jsou bratří Stránští, kterým jejich vynález znárodnili komunisté. Za dvoučlennou posádkou pracoval nejprve dvoutaktní motor z Jawy 250, později si Velorex „polepšil“ na motor o objemu 350 cm3.

 

Isetta byla miniautomobilem, který v roce 1953 představil Renzo Rivolta, majitel italské firmy Iso SpA, původně specializované na výrobu chladniček. Isseta tak trochu pojízdnou ledničku i připomínala. Bublina na kolech je dílem konstruktérů Ermenegilda Pretiho a Pierluigiho Raggi. Motor pocházel rovněž z motocyklu a dosahoval výkonu 9,5 koňských sil, maximální rychlost vrcholila 75 km/h. V licenci Issetu dlouhé roky vyrábělo BMW, které tak řešilo ropnou krizi.

Tenhle stroj byl na rozdíl od všech ostatních mikroaut čtyřtaktem, jehož jediný válec měl objem 174 cm3. Navíc se mohl hrdě hlásit k těm, ze kterých používáním neodpadávaly jednotlivé. Velkou výhodou oproti konkurenci bylo možnost převézt až čtyři cestující. V podobném pohodlí, jako v Mazdě MX-5…


200 kilogramů vážící Messerschmitt KR175 je dalším „automobilem“ kategorie kabinenroller (skútr s kabinou), který Němcům hodně pomohl. Mezi lety 1953 – 1955 vzniklo téměř 20 tisíc kusů s 9koňovým dvoutaktním jednoválcem Fichtel & Sachs, jehož maximální výkon se dostavil až při 5250 ot./min. Za sebou sedící dvoučlenná osádka si tak jízdu náramně užívala.

Tohle auto bylo prosté jako mongolský pastevec. Bizarně vypadající tříkolku Bond Minicar vpřed posouval 5koňový dvoutaktní jednoválec 122 cm3. Na druhou stranu, hmotnost nebyla ani 150 kg, takže se Bond Minicar dokázal i rozjet. Zda to zvládl i se čtyřmi pasažéry uvnitř se neví. Tolik šílenců najednou se prý nikdy nesešlo. V letech 1948 až 1966 vzniklo téměř 25 tisíc kusů.



Jestli nějaký samohyb (ne, auto tomu říkat vážně nelze) vystihuje pojem oblíbené motoristické klišé „nákupní taška, chceme ho znát. Tahle miniatura vznikla na Ostrově Man a dodnes drží rekord v Guinessově knize rekordů, jako nejmenší automobil na světě. Pouhých 54 kilogramů vážící Peel P50 pohání 49cm3 motocyklový jednoválec DKW, který byste spíše hledali u dobového mopedu. Peel neměl zpátečku, k manévrování složilo madlo vzadu. Originální model se vyráběl v letech 1962 až 1965.