Dacia slaví 50 let od zahájení výroby. Nikdy se jí nedařilo lépe

Jen v Evropě vloni dříve podceňovaná značka dokázala prodat skoro půl milionu svých aut a meziročně si polepšila skoro o 12 procent. Její vzestup navíc nekončí. Přesně 20. sprna roku 1968, tedy právě před padesáti lety, usedl tehdejší komunistický diktátor Nicolae Ceusescu za volant první vyrobené Dacie 1100. To samozřejmě nebyl žádný rumunský vůz. Jednalo se o licenční Renault 8. Tato francouzská automobilka ostatně Dacii provázela prakticky po celou dobu její existence.

Dnes už málokdo ví, co vlastně jméno Dacia znamená. Tedy, jde o antickou římskou provincii, kterou obývaly kmeny Dáků a Getů, a který se v období kolem počátku našeho letopočtu nacházel na území současného Rumunska.

Této události předcházelo v roce 1966 uzavření dohody mezi rumunskou vládou a právě Renaultem. Ve městě Colibasi nedaleko Pitešti vyrostla ubrusu nová továrna. Už tehdy se počítalo, že se zde budou vyrábět moderní auta s pohonem přední nápravy - budoucí Dacia 1300. Renault 12, který byl věrným předobrazem tohoto rumunského vozu, se však teprve připravoval (premiéru měl v říjnu v roce 1969 na pařížském autosalonu), a tak museli Rumuni vzít zatím zavděk zmíněným modelem 8. Od něho se Dacie lišily pouze označením na přídi a na zádi. Do loga nové značky se dostala silueta orla.

Montáž Dacie 1300 začala z dílů dovezených z Francie v květnu roku 1970. Zpočátku se vyrábělo pouze několik tisíc kusů ročně, ale jakmile se většina dílů začala vyrábět přímo v Rumunsku, vzrostla produkce na desetitisíce. Od roku 1973 byl v nabídce i kombík.

V ČESKOSLOVENSKU BYLY OBLÍBENÉ

Vůz poháněl pod přední kapotou umístěný čtyřválec o zdvihovém objemu válců 1289 cm3. Výkon měl 54 koní. Sedan měřil na délku 4340 milimetrů, vysoký byl 1415 milimetrů a šířka dosahovala 1635 milimetrů. Od roku 1972 se začal vyrábět i speciální typ určený výhradně pro komunistické funkcionáře. Měl výkonnější motor, rudý interiér a černě lakovanou karosérii.

Dacie 1300 se dovážely do Československa od roku 1972 a v té době to byl jeden z nejlepších vozů, jaké byly v Mototechně v té době k mání. Problém byl v tom, že se Dacie modernizovaly jen velmi pomalu, a tak se původně moderní vůz postupně měnil v zastaralý. První facelift nastal až na podzim 1979, deset let po premiéře "dárce orgánů" Renaultu 12. Modernizované provedení dostalo označení Dacia 1310. Změn navíc nebylo mnoho. Přední maska chladiče byla z černého plastu a v ní byly umístěny dva páry kruhových světel. Původně měla Dacia po jednom oválném světlometu na každé straně. Uvnitř se pak změnila palubní deska a volant. Motor dostal nový karburátor, který zajistil zhruba o půl litru nižší spotřebu a vyšší výkon o dva koně.

Na počátku osmdesátých let se vedení Dacie odhodlalo k rozšíření nabídky, a dokonce nabídlo zákazníkům i kupé se zvýšeným výkonem motoru. Dacia 1410 měla motor převrtaný na objem 1,4 litru a dosahovala výkonu 62 koní. Místo čtyřstupňové, se navíc dodávala pětistupňová převodovka. Maximální rychlost činila 140 km/hod.

Další facelift přišel v roce 1986 a v roce 1988 dostala Dacia 1310 ještě jednu karosářskou variantu - liftback. To už ase ale komunistický řežim chýlil ke svému konci. I pak Dacia žila dál. V polovině devadesátých let se konečně mnohokrát modernizovaná Dacia 1310 odebrala do důchodu a z výrobní linky začal sjíždět typ Nova, později modernizovaný na Supernovu. To už se stalo opět za pomoci Renaultu, který nakonec pomohl Rumunům s konstrukcí úplně nového typu. Tím byl Logan, který nastartoval současnou úspěšnou etapu značky. Následovaly kombi, pick-up, dodávka, o něco později SUV Duster a nakonec velkoprostorové osobní i užitkové modely.

Zajímavostí je, že Renault, který se postupně stal vlastníkem Dacie, nepočítal s tím, že by vozy Dacia prodával jinde než na méně vyspělých trzích, mezi které tenkrát počítal i Českou republiku. Nakonec si však zákazníci prosadili, že se Dacia nabízí jak ve Francii, tak třeba i v Německu.