Chtěl pár motorek, nakonec jich bylo 300. Teď má největší české muzeum veteránů

Vášnivý sběratel si pořídil také stovku traktorů a nejrůznějších zemědělských strojů. Všechno koupil přes internet. „Podívej, tady na tom traktoru jsme jezdili na vojně. A támhle je Čezeta, kterou jsme měli ještě donedávna ve stodole. Koupil ji děda. No a tohle je traktor Svoboda, tahali nás na tom na výlety se školou, to už by dneska nešlo,“ usmívá se starý muž, když svému synovi ve středních letech ukazuje kus historie. Přesně takoví lidé mají z veteránů velkou radost, protože u vystavených kusů vzpomínají na své mládí.

Soukromých muzeí aut nebo motorek je v Česku poměrně hodně. Ve středočeské Radovesnici II nedaleko Chlumce nad Cidlinou mají ale unikát – muzeum, vystavující na jednu stranu obrovské množství motocyklů, na stranu druhou masivní sbírku historických traktorů. Majitel muzea Bohumil Vokál prostě spojil své dvě vášně do jedné.

„V roce 2010 jsem chtěl investovat do solárních elektráren, ale veřejné mínění se proti nim obrátilo. Přemýšlel jsem, co s penězi a napadlo mě, že bych si mohl pořídit třeba několik starých motocyklů a jeden dva traktory. No a nakonec z toho je 300 motorek a 100 traktorů,“ popisuje začátky Bohumil Vokál, když mě provází po svém muzeu, kde vstupné vybírají jeho vnoučata na prázdninách.

Sídlí v bývalém areálu JZD a zatím využívá dvě budovy, to by se ale mělo brzy změnit. „Jedna věc je pořídit si motorku na ježdění, jiná je vystavovat. Když jsou tak blízko sebe, návštěvník si je sice prohlédne, ale zapomene na ně. Proto potřebujeme více místa, abychom vypíchli například jednotlivé kubatury. Připravujeme pro ně další budovu,“ vede mě pan Vokál do místnosti, kde jsou desítky motorek. Vpravo stojí jedna jawa vedle druhé – pérák, kývačka, panelka. Pro neznalého se pohled na ně slévá dohromady a za chvílí neví, na jakou se kouká, i když pan Vokál pro každou připravil jasný štítek se základními informacemi.



Na sbírce je patrné, že vášeň pana Vokála začala právě u motorek. V muzeu se z 300 kusové sbírky vystavuje 260, což znamená, že některé lehčí stroje dokonce visí na lanech od stropu, jiné jsou na zdi. Je tu kompletní přehled všech modelů značek ČZ a Jawa včetně výstavy vojenských strojů nebo bizarních motorových vozíků pro handicapované. Nechybí ani motokola a další stroje zahraniční výroby.

Jakmile ale začneme hovořit o traktorech, je jasné, že je pan Vokál miluje minimálně stejně intenzivně, jako své motorky. „Pojďte, ukážu vám tři krásné kousky,“ popohání mě do místnosti věnované zahraničním strojům. „Tady jsou zrenovované traktory Porsche – dvouválcový model a jednoválec Junior. Vedle stojí tříválec, který možná opravíme nebo necháme v tomhle stavu,“ ukazuje. Říká, že sehnat díly právě na tyto klasické stroje lze, protože se jejich výrobou zabývá firma, jež má sklady ve Velkém Meziříčí. Odtud například koupil chybějící plechovou sedačku. „Jenže není právě levná, samotná vyjde na tři tisíce!“

Pan Vokál je už v důchodovém věku, přesto pro nákupy používá internet. „Téměř všechny motocykly a traktory, které tu vidíte, jsem pořídil buď na Aukru nebo na Bazoši. Většinu z nich ale bylo nutné zrenovovat. Na to máme vlastní dílny. V depozitáři, který je možné si také prohlédnout, máme připravené další kusy na opravu.“

Všechny vystavené modely pan Vokál koupil z vlastních zdrojů, které vydělal v podnikání. Téměř 30 let je majitelem firmy Montex, jež se zabývá výrobou nástaveb pro nákladní automobily a dodávky. Předtím pracoval v místním družstvu jako mechanizátor a vedoucí technických služeb. „Nákupy se vstupným samozřejmě nepokryjí, ale z hlediska provozu jsme soběstační. Navštíví nás zhruba 10 tisíc lidí ročně,“ popisuje pan Vokál.



S vystavenými motocykly a traktory se nejezdí. „Byli za mnou i od filmu, že by si půjčili jawu, ale nechtěl jsem. Některé kusy jsou vzácné a prakticky nenahraditelné. Dnes je po nich navíc mnohem větší poptávka, než když jsem začínal,“ vysvětluje s tím, že měl štěstí. Sbírku začal dávat dohromady v roce 2010, kdy se lidé během končící hospodářské krize veteránů zbavovali. „Kdybych začal třeba teď, už bych jich neměl tolik a musel bych o každý kousek bojovat s desítkami jiných zájemců,“ dodává pan Vokál. Když se ho zeptám, zda nemá přece jen ještě chuť nějakou motorku na projížďku vytáhnout, jen se směje: „Ano, jezdil jsem minulý týden nedaleko Villachu. Ale s rodinou na kole. Na elektrickém, abych jim do těch kopců stačil.“

Rozsáhlou sbírku pana Vokála si můžete prohlédnout ve velké fotogalerii přiložené k tomuto článku. Vydejte se ale do Radovesnice II sami, naživo je přece jen počet motorek a traktorů fascinující. Muzeum je do konce srpna otevřeno každý den, od září o víkendech. Vždy od 10 do 16 hodin. Vstupné 120 korun dospělí, 50 děti.