Za špatnou funkci autosedačky mohou téměř vždy rodiče. Jaké chyby dělají

Díky přísným standardům a normám dnes máme k dispozici dětské sedačky, které jsou mimořádně bezpečné i pohodlné. Stále však hraje roli i lidský faktor, tedy rodič, který dítě do sedačky usazuje a poutá. V nabídce specializovaných prodejců autosedaček dnes prakticky nenajdete produkt, který by dítěti neposkytoval maximální možnou ochranu. Ani nejlepší sedačka však nemůže malého pasažéra ochránit, když ji jeho rodič neumí správně použít. Jaké jsou nejčastější chyby, které děláme?

Jak dítě roste, vystřídáte autosedaček několik a samozřejmě nejde o levnou záležitost. Šetřit však tím, že budete sedačku používat déle, je hazard se zdravím a životem. Stejně tak není vhodné se stoprocentně spoléhat na věkové či hmotnostní údaje výrobce. Dítě potřebuje větší sedačku nejpozději tehdy, když temeno jeho hlavy dosáhne k hornímu okraji skořepiny. Přesahovat ji nesmí nikdy. 

Na trhu se setkáte i s takzvaně rostoucími sedačkami, které slibují pokrýt několik standardních velikostních kategorií. Pamatujte však, že čím „univerzálnější“ produkt, tím kompromisnější. „K obvyklé chybě dochází u sedaček, které mají zavádějící označení od nuly, tedy od narození, třeba do osmnácti kilogramů,” upozorňuje expert na problematiku autosedaček a majitel specializovaného e-shopu Radek Čos. „Tyto v žádném případě nejsou určeny pro novorozence, kteří patří vždy pouze do takzvaného vajíčka.“

Chcete-li omezit možnost chyby na minimum, pořiďte si autosedačku se systémem Isofix. Jde o pevné kotevní body, díky kterým je sedačka v dolní části přímo spojena s konstrukcí vozu. V případě, že máte výrobek bez Isofixu, dávejte si dobrý pozor, abyste dodrželi pokyny výrobce k jeho instalaci. Každá sedačka má jasný návod a na boku obrázky, které přesně popisují způsob poutání.

„Zde je nutné se vyvarovat jakékoliv lidové tvořivosti,“ říká odborník. „Každý profesionální prodejce svým zákazníkům nabídne montáž do auta včetně podrobné instruktáže. Dokonce i v případě, že sedačku koupíte přes e-shop, měla by být samozřejmostí možnost konzultace přes různé formy vzdálené komunikace.“

Mnoho rodičů nechává pásy nedostatečně utažené z obavy, aby nebyly pro dítě nepříjemné, nebo mu dokonce neztěžovaly dýchání. Zvláště miminka a batolata proti pásům hlasitě protestují a rodič udělá všechno, aby měl klid. Jenže jde o klid na úkor bezpečí. Případný náraz může mít takovou sílu, že volně připoutané dítě z pásů vymrští. Mezera mezi pásy a tělem dítěte by měla být přibližně na dva prsty.

„Můžete se řídit také poučkou, že pás po dotažení nesmí jít zlomit mezi třemi prsty,“ dodává odborník. Důležité je rovněž zkontrolovat, že pásy vedou správně, nesklouzávají dítěti z ramen a nejsou překroucené.

Protisměrné cestování je pro dítě vždycky bezpečnější. Důvodem, proč rodiče otáčejí sedačku po směru jízdy, je většinou fakt, že na dítě sedící vzadu je potom lépe vidět. U  vajíčka většinou ještě rodiče vydrží, při přechodu na větší sedačku však s protisměrnou jízdou končí. A je to chyba. Nejnovější evropská norma stanovuje povinnost vozit děti proti směru jízdy nejméně do věku 15 měsíců. Odborníci však doporučují dobu delší, neboť krční páteř je stále křehká a citlivá.

„Důvodem je to, že v případě nárazu je dítě na protisměrné sedačce celou váhou hlavy i těla opřené o zádovou opěrku a nedochází tak k pohybu jakékoliv částí těla směrem dopředu,“ vysvětluje Radek Čos.

„Na Youtube jsou k dispozici velmi ilustrativní videa, která srovnávají pohyb hlavy při jízdě po směru i v protisměru. Obrázek si z nich uděláte sami. Čím déle dítě jezdí v protisměrné sedačce, tím déle jezdí bezpečně. V některých hlavně skandinávských zemích je například takový způsob cestování povinný až do čtyř let věku.“

Dítě v tlusté bundě nemáte šanci do sedačky pevně připoutat. V zimním období, zejména když parkujete venku a nastupujete do vymrzlého auta, se samozřejmě nikomu nechce dítě svlékat a nechat prochladnout, řešení však existuje. Oblečte potomka raději do více tenčích vrstev než do jedné tlusté, a až bude připoutaný v autosedačce, položte přes něj teplou deku.

„Problém nastává i v případě, že je svrchní vrstva rozepnutá,“ upozorňuje na další zádrhel expert. „Při nárazu mohou pásy dítě z této vrstvy svléknout a tělíčko pak ze sedačky vyletí. Vždycky doporučujeme, aby poslední vrstva byla nerozepínatelná.“

Podle zákona je použití dětského zádržného systému povinné, dokud dítě nedoroste do výšky 150 centimetrů nebo hmotnosti 36 kilo. Přitom ale není přesně stanoveno, kdy můžete vyměnit kompletní autosedačku za pouhý podsedák. Občas se uvádí, že okolo pěti let věku už je dětská kostra natolik vyvinutá, aby podsedák k zajištění bezpečnosti stačil, přičemž by dítě mělo vážit 15 – 36 kilogramů. Někteří odborníci však razí pravidlo nechávat dětem sedačku i se zádovou opěrkou co nejdéle.

Co se děje s tělem dítěte při bočním nárazu, se můžete podívat na videu:

Patří mezi ně i Radek Čos a rodičům radí velkou sedačku neodkládat: „Podsedák je celý úplně špatně. Neposkytuje žádnou boční ochranu, žádnou ochranu hlavy a dítě v pásu nijak nestabilizuje. Někteří výrobci dnes nabízejí i sedačky do 50 kilogramů. Dětský zádržný systém je sice povinný do váhy 36kg, nebo do výšky 150cm - podle toho, co nastane dříve - je ale nutné zohlednit i somatotyp a vzrůst dítěte. Zejména u menších, podsaditých dětí je sedačka vhodná i výrazně déle.“

Většina autosedaček dovoluje nastavit opěrku do několika poloh. Při nastavování je nejdůležitější dodržet pravidlo, že hlava nesmí z opěrky přesahovat. Zároveň by měl zůstat volný prostor mezi hlavovou opěrkou a rameny – ta by se opěrky neměla dotýkat.

„Hlavová opěrka se nastavuje obecně tak, aby nebyla výše než zhruba na šířku dvou prstů nad ramenem,“ upřesňuje expert.

„Velká část sedaček ale nabízí funkci, kdy se zároveň s pohybem hlavové opěrky nastavuje i výška pásů. Zde je potřeba myslet na pravidlo, že v protisměru musí pás za ramenem jít vodorovně nebo mírně dolů, v posměrné sedačce by měl vést vodorovně nebo mírně nahoru.