Luxusní skvosty z Prostějova. Auta značky Wikov miloval Baťa i Voskovec

V letošním roce uplyne rovných 100 let od doby, kdy se v tehdejší prostějovské továrně na zemědělské stroje Wikov rozhodli vyrábět automobily. I když tato etapa netrvala příliš dlouho, zanechala ve světě motorismu výraznou stopu. Značku proslavil závodník Adolf Szczyzycki a mezi její příznivce se řadili továrník Tomáš Baťa nebo herecká dvojice Voskovec – Werich. • Automobily pro bohaté zákazníky

• Volant na levé straně

• Vozy jsou vysoce ceněny mezi sběrateli

• Značku proslavil závodník Adolf Szczyzycki
Název Wikov je zkratka vytvořená ze jmen majitelů Wichterle – Kovářík. Firma vznikla 22. prosince roku 1918 sloučením dvou prostějovských firem. Firma Wichterle, kterou založil František Wichterle, mimochodem dědeček vynálezce kontaktních čoček profesora Otto Wichterleho, vyráběla již od 80. let 19. století zemědělské stroje a postupně se rozrůstala. Do její činnosti patřily i opravy zemědělských strojů. Kromě zemědělských strojů firma vyráběla také motory, parní kotle, ozubená kola, elektromotory, nástěnné výtahy či zařízení pro provoz jatek.

Firma F. a J. Kovářík, kterou vlastnili bratři inženýři František a Josef Kováříkové, vyráběla od roku 1894 pluhy a nářadí na zpracování půdy, postupně přešla k obdobnému sortimentu, jako firma Wichterle. Ač byly tyto dvě firmy konkurenční, již za I. světové války vzájemně spolupracovaly, což vedlo k jejich sloučení těsně po vzniku samostatné Československé republiky.

Wikov podle portálu wikipedie nejenže pokračoval ve výrobě tradičních výrobků, ale postupně s rozvojem techniky docházelo k produkci dalších výrobků. Firma se stala největším výrobcem zemědělské techniky v Československu.

„Závod se rozkládal na ploše 250 000 metrů čtverečních a zaměstnával 2 000 dělníků a 150 úředníků,“ informuje web e-shop.kovap.cz.

V roce 1929 začala firma vyrábět zemědělské traktory. Za II. světové války byla výroba zemědělských strojů a zařízení omezena a firmě byla vnucena výroba pro německé válečné hospodářství. Jak uvádí portál wikov.com po druhé světové válce v roce 1946 byla společnost Wikov znárodněna a přejmenována na Agrozet, později na Agrostroj Prostějov státní podnik.



V roce 1924 začala z podnětu Ing. Dr. Františka Kováříka, národohospodáře a spolumajitele firmy a v letech 1920 – 1921 československého ministra veřejných prací, výroba automobilů Wikov, která však trvala jen do roku 1940.

Cílem firmy byla malosériová produkce vozů pro bohaté zákazníky. Firma začala experimentovat s prvními prototypy automobilů před 100 lety, tedy v roce 1924, ty ale byly vyrobeny jen v počtu několika málo kusů. Jednalo se o vozy s označením Wikov IV/16.

Za první sériově vyrobené auto firmy Wikov se ale považuje až model Wikov 7/28 z roku 1925. Vzhledem k vysoké ceně vzniklo těchto automobilů nakonec jen 280 kusů.

Následoval technicky ještě dokonaleji provedený model Wikov 35, vyráběný od roku 1932. Jeho výhodou byla velmi dobrá aerodynamika. Ani tento vůz nezaznamenal výrazný prodejní úspěch a za tři roky se vyrobilo jen 150 kusů. Zajímavostí je, že vůz byl již vybaven volantem na levé straně, tak jak to známe dnes, a to i přesto, že strany provozu byly změněny až později. Již ve 30. letech se ale o této změně uvažovalo a firma Wikov se podle wikipedie na to připravila.

Na podvozku modelu 35 vznikl vzhledově nejzajímavější vůz továrny Wikov, který dostal název Kapka. Byl to první aerodynamický vůz vyráběný v Československu a jeden z prvních na světě.

Za celou dobu se ale vyrobily jen tři kusy, i když některé prameny uvádějí, že až 6. Problém tohoto vzhledově aerodynamického vozu byl v tom, že jeho skutečné aerodynamické vlastnosti nebyly bůhví jaké. Navíc přidané aerodynamické štíty zvýšily váhu vozu o více než 100 kilogramů.

V roce 1933 bylo vyrobeno několik luxusních vozů typu Wikov 70 a v roce 1934 se začal vyrábět model Wikov 40, jehož vzniklo 330 kusů.

Odhady v počtu vyrobených kusů se různí, jeden z pramenů uvádí, že osobních vozů bylo vyrobeno kolem tisícovky, ale spíš méně, a nákladních 400. Další zase udává, že celkově bylo ve firmě Wikov vyrobeno za dobu její existence asi jen 800 osobních automobilů a 100 nákladních.



Díky tomu jsou dnes vozy této značky vysoce ceněny mezi sběrateli. Krásnou sbírku motorističtí příznivci najdou v olomouckém muzeu Veteran Arena.

Většina vyprodukovaných vozidel byly takřka originály, které vznikaly na přání zákazníka, kdy firma razila dobové motto: „Automobily na míru". Tento koncept nebyl rozhodně pro každého, vozidla si mohla dovolit jen movitější klientela.



Zákazníkem Wikovu byl například slavný továrník Tomáš Baťa, kterému společnost dokonce vyrobila i spací vůz pro cesty mezi Zlínem a Prahou. Mezi známé fanoušky značky patřilo i populární herecké duo Jiří Voskovec a Jan Werich.

Když se přestalo výrobě automobilů dařit, projevila se hospodářská krize a ceny vozidel byly pro většinu obyvatel nedosažitelné, podnik se snažil podle webu e-shop.kovap.cz zachránit výrobu lidovým vozítkem, projekt nesl jméno Wikov Baby, ale nezdařilo se, protože výroba byla příliš komplikovaná. Z důvodu ztrátovosti došlo v roce 1937 k ukončení výroby osobních vozidel a o tři roky později i těch nákladních.

Automobilový závodník Adolf Szczyzycki byl továrním jezdcem automobilky Wikov v letech 1928 – 1934. Jméno rodáka z Velkého Újezdu u Olomouce znělo velice polsky, ovšem paradoxem je, že Szczyzycki sám nikdy polsky neuměl. Jeho jméno podle portálu wikipedie činilo velké potíže mnohým redaktorům novin a časopisů, protože se vyskytovalo ve zprávách v mnoha, zpravidla nesprávných variantách.

• Na brněnském Masarykově okruhu obsadil 6. místo v třídě „Voiturette“ do 1500 cm3 na Wikov 7/28 Sport (1932) a 7. místo (1934)
• Vítězství v třídě vozů do 2000 cm3 na Wikovu 40 v závodě 1000 mil československých (1934)
• Vítězství v třídě do 1,5 l na závodu do vrchu Ecce Homo (1929, 1930)
• Vítězství v třídě do 1,5 l na závodu do vrchu v Tatrách (ME v závodech do vrchu), Lysá Poľana-Morskie Oko (1931)
• Absolutní vítězství v závodních vozech na Ostravském okruhu v Bělském lese (1932-1933)
• Absolutní vítězství v mezinárodní hvězdicové jízdě, Auto-Moto rallye do Vysokých Tater na voze Wikov 35 (1930 a 1931)
• Szczyzycki obdržel celkem třikrát Stříbrný odznak Sportovní komise Autoklubu Republiky Československé, a to v letech 1932 až 1934.
Adolf Szczyzycki zemřel po dlouhé a těžké chorobě na vážnou nemoc žaludku v poměrně mladém věku 45 let, v pondělí 8. ledna 1940.Na portálu wikipedie se dále lze dočíst o obrovském množství závodů a úspěchů Adolfa Szczyzyckého. Za zmínku určitě stojí určitě ten z června roku 1931.

Tovární jezdec Szczyzycki si na cestovním faetonu Wikov 35 totiž připsal vítězství v II. ročníku mezinárodní Auto-Moto rallye do Vysokých Tater, kdy dokázal zopakovat svůj triumf z předchozího roku 1930.

Za 17 dnů projel šestkrát Československo křížem krážem a celkem ujel podle časopisu Hlasy z Hané 12 737 kilometrů, stejně jako v prvním ročníku opět kvůli různým objížďkám ujel podstatně více, uvádí se dokonce až 15 000 kilometrů.



Jím zvolená trasa procházela nejen Čechami a Moravou, ale i Slovenskem a Podkarpatskou Rusí, kde - jak bylo známo - byly silnice v nezáviděníhodném stavu. V cíli po závěrečné etapě ukončené 28. června (z Bratislavy na Štrbské pleso) zaslouženě získal putovní 1. cenu, a to do trvalého užívání, neboť zopakoval vítězství z I. ročníku této rallye a splnil tak podmínku pořadatelů.

Socha Jana Žižky, věnovaná prof. dr. J. Brdlíkem, mu zůstala definitivně natrvalo. Mimo to získal i I. cenu Slovenského Motorklubu, cenu Lidových novin (socha Vítěz od akademického sochaře Dvořáka) a stříbrný pohár firmy Bosch za nejlepší výkon domácího vozidla s Boschovým osvětlením.

V porovnání s rokem 1930, kdy dálkovou jízdu absolvoval po devíti evropských státech a měl při cestě 5 defektů pneumatik, tak při cestování jen po Československu v roce 1931 měl defektů 34.

Značku Wikov podle portálu wikov.com vzkřísil v roce 2004 Martin Wichterle, kdy nově zakoupené firmy ČKD Hronov a Škoda Gear z Plzně přejmenoval na Wikov MGI a Wikov Gear. Tím se začala psát novodobá historie firmy.