Auto jako mlýnek na chodce: Helicron využil přebytečný letecký motor

Některé pozoruhodné automobily vznikly kvůli nedostatku určitých surovin či dílů, jiné naopak díky snaze jejich konstruktérů využít již jinak nepotřebné věci... Vůz Helicron je názorným příkladem toho, jak se kdysi přistupovalo k bezpečnosti automobilů. Vlastně to nikoho nezajímalo. Jen proto mohl francouzský konstruktér Marcel Leyat stvořit vůz, který by mohl být považován doslova za pohromu pro kolemjdoucí chodce. Je prakticky jisté, že by od současné organizace EuroNCAP, která se zabývá hodnocením bezpečnosti automobilů a má také speciální kategorii pro ochranu chodců, nezískal ani jednu jedinou hvězdičku.

Exemplář, který si můžete podrobně prohlédnout v naší fotogalerii, jsem zkoumal v automobilovém a designovém muzeu ve španělském městě Malaga. Vznikl v roce 1932 a je to jeden ze dvou existujících prototypů. Ten druhý se nachází v Lane Motor muzeu v americkém Nashvillu.

Dvojka v názvu vozu napovídá, že jde o již druhý model, který nápaditý Francouz stvořil. Již za první světové války totiž vymyslel a realizoval vozidlo podobné konstrukce. Dokonce se mu povedlo ho uvést do prodeje. Prý se jich vyrobilo zhruba třicet. Vozítko, které mělo hmotnost pouze 240 kilogramů, umožňovalo přepravu dvou za sebou sedících cestujících. Ten vpředu obstarával řízení. Před sebou měl motor a vrtuli.

Vlastně šlo o jakousi recyklaci leteckých motorů, kterých již po skončení první světové války nebylo zdaleka tolik zapotřebí. Sám Leyat svému výtvoru říkal "Letadlo bez křídel". Některé parametry byly na svoji dobu uričtě pozoruhodné. Například byl stroj opatřený motorem s výkonem pouze osmi koňských sil bez problémů překonat maximální rychlost 100 kilometrů v hodině. Spotřeba pohonných hmot přitom byla nízká - jen šest litrů na sto kilometrů.

Kromě otevřených verzí vznikly i varianty se střechou a dokonce závodní speciály.

Helicron 2 už byl v porovnání s "jedničkou" o poznání větším autem. Jeho hmotnost činila 455 kilogramů. Poháněl ho zážehový vzduchem chlazený dvouválec typu boxer. I tento vůz uměl dosáhnout rychlosti 100 kilometrů v hodině.

Ovládání však nemohlo být pro začátečníka vůbec jednoduché. Šasi sice pocházelo ze sériově vyráběného auta francouzské zaniklé značky Rosengart, ale v Helicronu bylo obráceno o sto osmdesát stupňů. To mimo jiné znamená, že nezatáčela přední, nýbrž zadní kola.

Plyn se přidával pákou, na podlaze byl pouze jediný pedál - brzdový. Už jen detailem je, že volant připomínal spíše letecký knipl. Naopak výhodou pro řidiče byla absence převodovky. Tato druhá verze vozu kříženého s letadlem se už do výroby nedostala.

Design tohoto stroje je opravdu hodně inspirován letectvím. Třeba blatníky jsou spíše jakási křidélka, jejichž účelem bylo zajistit přítlak. Samotný trup pak má typický doutníkovitý profil.

Muzeum v Malaze obsahuje i jiné skvosty. Například mě zaujala kolekce umělecky přetvořených starých spalovacích motorů.

Otevřeno je zde každý den od 10 do 14.30 a pak zase od 16 až do 19 hodin. V muzeu se nebudou nudit ani ženy, které auta nezajímají. Mezi vystavenými čtyřkolovými exponáty jsou totiž rozmístěny šaty a další módní doplňky od nejrůznějších slavných návrhářů.