C-Max nebo Scénic? Vybíráme MPV do 100 tis. Kč.

Náš čtenář by rád koupil zachovalé MPV s dieselovým motorem. Je za uvedený rozpočet lepší sáhnout po Fordu, nebo po Renaultu? DOTAZ: Dobrý den, také já se na vás obracím s prosbou. Potřebujeme teď jako rodina druhé auto, nějaké MPV. Aktuálně buď Ford C-Max, nebo Renault Scenic. Preferujeme silnější naftový motor a cenu do 100 tisíc korun. Můžete tato dvě auta srovnat vzhledem k ceně? Poradíte, co hledat v autobazarech? Děkuji Erik Vávra

ODPOVĚĎ: Dobrý den Eriku, Renault Scénic druhé generace má v porovnání s C-Maxem o něco menší zavazadelník (430 litrů vs. 460 litrů) a slabší motor (88 kW vx. 100 kW). Renault nemá tak přesnou manuální šestistupňovou převodovku jako C-Max. Disponuje i jednoduchou zadní nápravou, Ford má víceprvek. Motor 1,9 dCI má rozvody poháněné řemenem, který by se měl měnit po pěti letech, nebo nájezdu 120 tis. km. Motor trápí závady vstřikovačů a turba, problémy můžete mít ale i s elektronikou a mnoho nevydrží ani alternátor. Jenže má i řadu výhod – většinou má velmi dobrou výbavu a verze Grand jsou dokonce sedmimístné (viz. foto). Pokud se pro něj rozhodnete, je nutné dodržovat všechny zásady pro zacházení se vznětovým turbomotorem. Nevytáčet za studena, nenakládat „plný plyn“ za studena, po delší jízdě na plný plyn nechat turbo dochladit a servisní intervaly zkrátit na 15000 km. A nezapomeňte tankovat kvalitní naftu.
Já bych se pravděpodobně rozhodl pro Ford C-Max. Ten je na trhu od roku 2003. Technicky vychází z druhé generace oblíbeného Fordu Focus. Spočívá na společné podlahové platformě. Samozřejmě tedy opět budeme chválit jízdní vlastnosti vozu. Konstrukce přední nápravy je vcelku obvyklá, tedy typu McPherson. Výrobce sází na odolnou ocel, takže rozhodně nehrozí předčasné opotřebení, a to ani v našich podmínkách. Zadní náprava, jak jsem zmínil výše, je opět víceprvková, u Fordu nazývaná Control Blade. Zde se konkrétně jedná o její druhou generaci. I zde můžeme konstatovat dostatečnou životnost a určitě výrazný podíl na jízdních vlastnostech. Vůz dobře drží stopu i na horším povrchu, naladění je ovšem v duchu současných trendů trochu tvrdší. Interiér je prostorný a nabídne i základní variabilitu – tedy možnost posouvat či vyjímat zadní sedadla. Manipulace s nimi ovšem není zcela jednoduchá. Interiér je vyroben vesměs z kvalitních materiálů, nicméně například plastové výplně dveří by určitě zasloužily větší pozornost. Přístrojová deska má klasické uspořádání a po stránce ergonomie je také vše v pořádku. Po letech je ale nutné se připravit na možné závady na motorech. U vznětových pohonných jednotek (1,6 TDCi a 2,0 TDCi) dochází k předčasnému opotřebení turbodmychadel díky zanesenému sítu v mazacím okruhu (hlásí se pazvuky při přidání plynu). U 1,6 TDCi dochází k předčasnému opotřebení dvouhmotových setrvačníků. U šestnáctistovek TDCi vybavených systémem Common Rail firmy Bosh dochází k úniku nafty kolem vstřikovačů nebo k zanesení ventilu EGR, které se projevuje škubáním. U 1,8 TDCi a 2,0 TDCi selhávají SCV ventily čerpadla Common Rail od Siemensu. Manuální převodovky jsou dobrou volbou narozdíl od převodovky CFT vybavené plynulým variátorem. Naštěstí tato převodovka není příliš rozšířená (1.6 TDCi a 1.8). Oprava této převodovky, resp. její výměna je velmi nákladná (více než 100.000 Kč). První známkou opotřebení variátoru je kolísání otáček a jejich skoková změna během akcelerace.

Motorový olej se u všech pohonných jednotek mění po ujetí 20.000 km nebo po jednom roce. Ford doporučuje používat olej viskózní třídy SAE 5W-30 nebo 10W-30, specifikace ACEA A1/B1 nebo A2/B2, API SH, CD nebo EC. U vznětových motorů 1.8 TDCi a 2.0 TDCi se rozvodový řemen mění po 150.000 km nebo deseti letech provozu a u vznětové šestnáctistovky po 200.000 km nebo 10 letech provozu. U dieselů s filtrem pevných částic (1.6 TDCi, 80 kW a 2.0 TDCi) je nutné doplňovat po 60.000 km aditiva (po rozsvícení žluté kontrolky v přístrojovém štítu).