Alfa Romeo 146

Dotaz

Dobry den,
velice uvažuji o koupi vozu Alfa Romeo 146 od roku výroby 1997 s benzínovým motorem Twin Spark. Můžete mi prosím poskytnout bližší info o spolehlivosti, spotřebě, náročnosti údržby a podobných věcech, na které je nutno dat při koupi pozor?Předem díky za odpověď.

S pozdravem
Lukáš Vejman

Alfa Romeo 146 přišla v roce 1994 jako nástupce typu 33. Ač postavena již na unifikované platformě Fiatu Tipo, tak ze začátku používala původní motory typu boxer z předchozího modelu (kořeny mají v alfasudu). Je to jeden z mála vozů na světě, který má motory uloženy jak příčně (diesel, Twin Spark), tak podélně (boxery – do 1997).
Narozdíl od modelu 155, kde ještě bývaly použity velmi odolné 8V motory Twin Spark, jsou v alfě 146 (a její 3D sestře 145) používány již výhradně 16V Twinsparky – UKRUTNÉ ŠMEJDY.

Těchto šmejdů je zde na výběr celkem pět druhů.
1995: 2,0 TS (110 kW) ve speciálním modelu Quadrifolio – vrcholná verze.
1997: 1,4 TS (76 kW), 1,6 TS (88 kW), 1,8 TS (103 kW), 2,0 TS (výkon zvýšen na 114 kW).

Tyto motory mají již jako nové celkem velké vůle, aby se snadno vytáčely (anžto tření roste se čtvercem rychlosti, proto jsou třeba Volkswageny tak tupé ve vysokých otáčkách). To skutečně dělají, k dynamice zde nikdy žádné výhrady nebyly, u dvoulitru je přímo skvostná.
Již jako nové však mají celkem značnou spotřebu oleje. Optimálně je navíc chrání pouze drahý 10W-60, důležité je to druhé číslo, tepelná zatížitelnost. Mnoha majitelům mezi výměnami olej došel a motor zadřeli.
Alfa Romeo 16V Twin Spark se však do nějakých 150 tisíc km obvykle zadře, i pokud olej doléváte. Obvykle se nespokojí s protočeným „lágrem“, ale rovnou přetrhne ojnici, která vyletí ven blokem, takže totální destrukce. Nejčastěji to postihuje nejvýkonnější verze, ty slabší méně, jistotu však nemáte ani s nimi.
Nakrmeny palivem pro dravou akceleraci, vytvářejí tyto motory celkem dost karbonu. Pokud slyšíte klepat ventily, nemusejí to být jen nevymezené vůle (často jsou, jelikož se to zde dělá podložkami, což vesnický kovář neumí, ani je nemá), ale často je na vině karbonem zanesený variátor proměnného časování ventilů či jeho ovládací solenoidový ventil.
Takřka žádná alfa Twin Spark tohoto věku neběží pravidelně. Mohou za to zapalovací svíčky, jichž je zde jak název napovídá dvakrát tolik. Čtyři obvyklého rozměru, a čtyři menší, jako ze supersportovního motocyklu. Právě s těmi menšími je problém – jsou velmi drahé. Za sadu všech svíček dáte ve značkovém servisu deset tisíc Kč, ekvivalentní se dají pořídit za 5000 Kč, ale ne vždy dobře fungují.
Další peníze bude stát výměna rozvodů po 120 tisících km (prodávány vždy bývají vozy, které již přejíždějí). Vyměnit je potřeba nejen ozubený řemen rozvodů, ale i řemen pohánějící vyvažovací hřídel. I ten může způsobit potkání motoru. Včetně napínacích kladek, řemenu příslušenství, jeho napínací kladky – sečteno podtrženo – 20 tisíc Kč. V neznačkovém servisu možná 13.
Když Alfu 146, tak s motorem Boxer 1,6i 8V (76 kW). Ten je po mechanické stránce velmi spolehlivý. Nikdy ne 1,7i 16V.
Podvozek z Fiatu Tipo se vyznačuje vůlemi v táhlech příčného stabilizátoru vpředu a v uloženích zadních ramen.
Kladem vozu jsou prostornost a ovladatelnost. Provoz Twin Sparku však znamená obrovské investice a jistotu, že jednoho dne se to vše změní v hromadu šrotu.