Škoda Octavia Combi

VÝBĚR PŘED KOUPÍ
První dva roky mé činnosti u firmy jsem jezdil Škodou Fabií Combi 1,4 50 kW, která byla ve verzi „socka“, tzn. bez jakékoliv výbavy. Po 2 letech a 100 000 km jsem si v roce 2003 vydobyl právo na lepší vůz. Vzhledem k tomu, že ze strany majitele firmy byl striktní požadavek na Škodu Octavii, omezil jsem svůj výběr na kritéria „ klima, rádio, a motor, který alespoň trochu pojede“. Po předchozích zkušenostech s 1,8 Turbo jsem samozřejmě pošilhával po této verzi.
KOUPĚ KONKRÉTNÍHO VOZU
Po týdnu hledání jsem jednoho dne na Tipcarsu objevil Octavii Combi 1,6 74 kW ve verzi již po faceliftu. Parametry byly ideální - rok výroby 2001, tzn. rok a půl stará, najeto 41 750 km, první majitel, pán ve věku 82 let, který si koupil v autosalónu Škoda nového Superba 2,8 (šťastný to člověk, v tomto věku??!!) a Octavii jim nechal na akontaci. Peníze dědouška asi netrápily, následkem čehož Škoda byla k mání za 315 000,- Kč. Neváhali jsme, ihned jí zamluvili a druhý den se na ní jeli podívat cca. 100 km od našeho města. Ihned ten den jsme jí koupili, což velmi nelibě nesl mechanik dotyčného servisu, který jí chtěl pro syna a jaksi o tom kolegy zapomněl informovat. Tolik tedy ke koupi vozu.
VÝBAVA VOZU PŘI KOUPI
ABS, ASR – protiprokluz, 2xairbag, klima manuální, servo, centrál s DO, elektrická okna a zrcátka, rádio Sony, 4x repro, zkrátka plná výbava kromě kůže, vše plně funkční.
TECHNICKÝ STAV VOZU PŘI KOUPI
Vzhledem k tomu, že se jednalo o vůz rok a půl starý s nájezdem 41 750 km a s historií viz. výše, bylo vše v naprostém pořádku. Pneu byly originální 205/60 R15 91 V Dunlop SP Sport 200 se vzorkem cca. 3 mm. Jediné, co jsem musel vyměnit raději hned po koupi, byly brzdové destičky.
INVESTICE DO VOZU IHNED PO KOUPI K DOSAŽENÍ 100% STAVU
Brzdové destičky dle ceníku Škoda cca. 2000,- Kč? Přesně již nevím.
NÁSLEDNÉ VYUŽITÍ VOZU
S vozem jsem dosud najel cca.122 000 km po ČR i Evropě. 70% se přitom odehrálo na meziměstských a dálničních trasách, zhruba 30% cest v městském provozu. Jezdím celoročně a vůz jsem ozkoušel téměř za všech myslitelných podmínek, v létě, zimě, suchu, dešti.
Při najetých 85 000 km mne po 950 km cestě a cca. 16 hodinách za volantem postihl v rychlosti cca. 80-100 km/h mikrospánek, následně smyk na štěrku na krajnici, hodiny, vůz jsem obrátil přes střechu a skončil zpět na kolech v protisměru v příkopu na kraji lesa. Naštěstí se to stalo na málo frekventované silnici třetí třídy, kde nikdo jiný nejel. Já měl pásy, takže kromě povrchového říznutí na krku od pásů a naražené hlavy od promáčklé střechy se mi nic nestalo. Překvapilo mne, že i přes značnou intenzitu nárazu airbagy zůstaly netknuty, nejednalo se totiž o čelní náraz. Tímto vzdávám chválu konstruktérům Škody. Vůz absolvoval opravu za 240 000,- ve značkovém servisu, měnila se celá karosérie kromě kapoty a zadních dveří. Agregáty byly OK, náprava rovněž, takže mohu říci, že Škoda je opravdu trvanlivý vůz s dobře vyřešenou bezpečností. Po 3 měsících v servisu se mi vůz vrátil a jezdím s ním dosud, aktuálně mám najeto cca.162 500 km bez dalších problémů.
OPRAVY VOZU BĚHEM UŽÍVÁNÍ, HODNOCENÍ SPOLEHLIVOSTI
Kromě již zmíněné velké opravy po havárii jsem se setkal s jedinou provozní závadou a tou je přepínač blinkrů. Dle servisního technika Škody je přes něj propojena elektrika a přepínač to laicky řečeno „neutáhne“. Projevuje se to pravidelně po cca. 40 000 km tím, že začnou svítit nejrůznější kontrolky, typicky oranžová kontrolka elektroniky motoru a vykazovat chybová hlášení. Posléze se k tomu přidávají další kontrolky. Tuto závadu jsme měli i na druhé firemní Octavii 1,8 Turbo a kolega jí měl i na soukromé TDI 66 kW, vždy v intervalu cca. 40 000 km. Je to prostě drobná konstrukční vada, pokud Vám tedy začnou bez zjevných příčin blikat kontrolky, nezoufejte, zajeďte do servisu a klidně je upozorněte na tuto možnost. Oprava stojí cca. 1000,- Kč i s prací. Vůz hodnotím s ohledem na nyní již slušnou porci kilometrů, na prodělanou havárii a na můj razantní styl jízdy jako velmi nadprůměrný, bezporuchový! Pro úplnost zmíním náklady na provoz vč. běžných spotřebních věcí od okamžiku koupě dosud:
41 750 km – brzdové destičky + práce cca. 2000,- Kč
43 000 km – přepínač blinkrů cca. 1000,- Kč
45 000 km – pneu Dunlop SP Sport 01 205/60 R15 91 H cca. 10 000,- Kč
45 000 km – servisní prohlídka pravidelná menší cca. 3500,- Kč
60 000 km – zimní pneu Kumho KW 17 cca. 10 000,- Kč.
60 000 km – servisní prohlídka pravidelná větší cca. 5000,- Kč
80 000 km – výměna zpět na Dunlopy SP Sport 01
90 000 km – letní pneu Dunlop SP Sport 205/60/15 cca. 10 000,- Kč
90 000 km – servisní prohlídka - výměna rozvodů cca.10 000,- Kč
100 000 km – výměna brzdových destiček cca. 2000,- Kč
105 000 km – servisní prohlídka pravidelná menší cca. 3500,- Kč
110 000 km – zimní plechové disky s pneu Barum Polaris 2 195/65 R15 91 H cca. 12 000,- Kč
120 000 km – servisní prohlídka pravidelná větší cca. 5000,- Kč
125 000 km – přepínač blinkrů cca. 1000,- Kč
128 000 km – letní pneu Dunlop SP Sport 205/60/15 cca. 10 000,- Kč
135 000 km – servisní prohlídka pravidelná menší cca. 3500,- Kč
147 000 km – zimní pneu Kumho KW 17 195/65/15 cca. 10 000,- Kč
150 000 km – servisní prohlídka pravidelná menší cca. 3500,- Kč
150 000 km – stočení brzdových kotoučů a výměna destiček cca. 3000,- Kč
162 000 km – nové brzdové kotouče, destičky, baterie do DO cca. 6000,- Kč.
Celkem cca. 111 000,- Kč na 120 000 najetých kilometrů, z čehož ovšem většinu tvoří pneumatiky a běžné výměny olejů a filtrů po 15 000 km.
JÍZDNÍ VLASTNOSTI VOZU
Jízdní vlastnosti vozu hodnotím jako plně dostačující pro běžnou českou rodinu. Průměrně zkušený řidič limitů vozu prakticky nedosáhne a Octavii Combi s touto motorizací si obvykle nepořizuje sportovně založený řidič. Já jsem však příznivcem dynamické jízdy a neodpustím si tedy rozepsat se bod po bodu z tohoto pohledu.
1. Motor
Motor 1,6 74 kW jsem považoval za ideální volbu a musím upřímně říci, že po 120 000 najetých km to považuji za velký omyl. I přes papírově dostačující výkon postrádá zátah z nízkých otáček, zastaralý 8 ventil je třeba pro dosažení smysluplné akcelerace vytáčet někam ke 4-5 tisícům otáček. Ve spojení s krátce odstupňovanou převodovkou pak na dálnici při plném plynu šplhá průměrná spotřeba k absurdní hodnotě 12,4 litru na 100 km, což se mi nestane ani se soukromým třílitrem. Maximální dosažitelná tachometrová rychlost se pohybuje někde kolem 200 km/h na letních pneu a 190 km/h na zimních. Na běžné cestování motor stačí, ovšem pro rizikové předjíždění postrádá sílu a je třeba s tím počítat.
2. Převodovka
Nejvíce mi vadí uspořádání převodových stupňů, které je naprosto nevhodné pro dálniční cestování. Při rychlosti kolem 150 km motor na pětku točí 4500-5000 otáček, což má za následek spotřebu přímo zvířecí a zvýšený hluk v kabině. Co se týče dynamiky, je s výhradou dostačující. Při předjíždění je třeba řadit raději z pětky na trojku, neboť čtyřka nezaručí bezpečný manévr. Mluvím o voze s jednou či dvěma osobami, při plném obsazení dobře zvažte, zda předjet stihnete, neboť i trojka má pomalý nástup. Řazení samotné je na můj vkus moc „syrové“, tvrdé. Při změně převodových stupňů prostě cítím jakýsi mezistupeň mezi neutrálem a zvolenou rychlostí, subjektivně řadím nikoliv na dva, ale na tři kroky, jako když to jde přes třetí pozici... těžko vysvětlit. U 1,8 Turbo mi to ale přišlo podobné, asi je to specifikum VW převodovek oproti hladkým japoncům, na které jsem jinak zvyklý.
3. Podvozek
Podvozek snese poměrně ostrou jízdu zejména na dálnicích a silnicích 1. třídy. Na klikatých okreskách se již výrazněji projevuje karoserie typu Combi a při jízdě „na hraně“ záď s delším převisem snadno projeví tendenci „ustřelit“. Nástup takovéto krizové situace se však dá poznat a korigovat. Odpružení je nastaveno optimálně a nabízí dle mého názoru rozumný kompromis mezi komfortem a stabilitou, přičemž oproti soudobým např.francouzským vozům je Octavie tvrdší a sedí tedy lépe. Combi karoserie může méně zkušeného řidiče zaskočit reakcí na nárazový boční vítr, zejména např. na dálničních mostech apod. Pro naprostou většinu řidičů je však podvozek zcela dostačující. Nemám zásadnějších výhrad ani na mokré či zasněžené vozovce, kde je znát výpomoc ASR protiprokluzu zasahujícího při náznaku protočení kol.
4. Brzdy
Ač verze 1,6 74 kW má kotouče pouze vpředu, k činnosti brzd nemám nejmenších výhrad. Fungují bezchybně i při opakovaném zatížení, nevadnou, účinek se dá poměrně přesně dávkovat, vzhledem k hmotnosti vozu a použitému motoru jsou zcela odpovídající. Vyzdvihuji trvanlivost komponentů, originální kotouče jsem měnil až po 162 000 km viz. výše.
5. Řízení
K řízení nemám výhrad, funkce posilovače mi přijde zcela adekvátní, jak ve městě, tak na dálnici. Pocit kontaktu s vozovkou dle mého názoru zprostředkovává velmi dobře.
UŽIVATELSKÉ POHODLÍ
Ač mám řidičák pouze 7 let, najel jsem cca. 350 000 km a měl jsem v užívání asi 15 typů aut. Octavii z hlediska uživatelského pohodlí hodnotím slovy „Vyloženě nezklame, vyloženě nenadchne“. Na předních sedačkách je místa dost ve všech směrech a zásadnější výtky co se místa týče nemám. Při řazení pětky občas ruka zavadí o spolujezdce, což v případě dlouhonohé blondýny nemusí být nutně na škodu:). Na zadních sedadlech jsou v podélném směru místa pouze pro děti, což je u Octavie notoricky známé.
Mně osobně nevyhovují sedadla a celkový posez za volantem. Sedadla jsou na můj vkus moc tvrdá, a i přes velkou variabilitu nastavení včetně tvrdosti zad po delších cestách vždy vylezu rozlámaný. Boční vedení sedadel je dobré, v zatáčkách podrží. Celkový posez za volantem bych označil jako vyšší a rovný. Jsem zvyklý na japonská auta a jejich motokárový styl posezu, takže Octavie prostě není můj šálek kávy. Co však nevyhovuje mně, jiný ocení, je to tedy na každém…
Kladem je bezpochyby obří zavazadelník, který pojme takřka vše, zejména po sklopení sedaček. Vstupní otvor je dobrý, nákladová hrana tak akorát. Praktičtější je verze s příplatkovou dvojitou podlahou, která dno kufru zarovná s nákladovou hranou, a lze tak zavazadla prostě vysunout po hraně bez zvedání. To však není případ mé Octavie.
Výbava vozu je dostatečná, manuální klimatizace se dá snadno nastavit na rozumnou teplotu a pomáhá v letních vedrech. V zimě topení také plně postačuje. Rádio Sony poskytuje přijatelné ozvučení, byť soundsystém BOSE by byl o něčem jiném:).
Materiály použité v interiéru jsou kvalitní, nemám k nim výhrady. Sedačky i přes intenzívní užívání a mých 125-130 kg nejsou prosezené či prodřené. Měkčená palubní deska je příjemná na omak i na pohled, po 162 000 km nikde nic nevrže, neskřípe, což hodnotím kladně. Jediný problém je u plastu na vnitřní straně víka kufru, který je chycen příchytkami, a jakmile se tyto vyviklají, padá. Nevím však, není-li to zásluhou výše zmíněné nehody.
Ovládací prvky jsou rozmístěny klasicky po německu, poměrně intuitivně a při ruce. Neznalý řidič by mohl hledat snad jen mlhovky spouštěné povytažením kruhového přepínače světel.
SPOTŘEBA
Spotřeba je Achillovou patou motoru 1,6 74 kW. Při velmi klidné a předpisové jízdě se dá jet za 7,4 litru, ale jakmile za volant usedne dynamický řidič, hodnoty rychle rostou. Při normální jízdě je dlouhodobý průměr cca. 9 litrů a při razantní jízdě klidně 10,5. Na dálnici „pod plným“ atakuje i hodnoty 12 litrů, a to se mi zdá opravdu moc. Pravdou je, že já osobně jezdím velmi často „střelbu“, nicméně tabulkové hodnoty udávané Škodou by dosáhl asi jen důchodce kloboučkář. Paradoxem je, že u 1,8 Turbo Combi jsem měl dlouhodobou spotřebu v průměru o 1,5 litru menší!
SOUHRN CELÉ RECENZE
Vzhledem k tomu, že je velký rozdíl v jednotlivých motorizacích Octavie, shrnu recenzi za prvé pro konkrétní typ 1,6 a za druhé pro Octavii Combi obecně.
1. Octavia Combi s motorem 1,6 74 kW
Octavii 1,6 74 kW Combi bych doporučil kupovat pouze výhodně ojetou. Nová je na to, co nabízí, dle mého názoru s tímto motorem předražená a konkurence nabízí v objemu 1,5-1,6 výrazně lepší motory za stejnou či nižší cenu. Kdo uvažuje o nové, ať si opravdu raději připlatí těch 50 000,- za verzi TDI. Kladem u ojetin 1,6 je přijatelná cena, vysoká spolehlivost, široká síť servisů, a na rozdíl od turbo verzí nehrozí nákladná výměna turba. Pro usedlejší řidiče jako rodinný vůz plně dostačuje ve všech směrech.
2. Octavia Combi obecně
Octavie Combi vždy bude na českém trhu jedním z vůbec nejvyhledávanějších vozů. Požadavky drtivé většiny českých rodin bohatě splní a nabídne jim tolikrát omílanou „value for money“ - slušný poměr hodnoty a peněz, kus auta navíc. Je třeba při volbě správně zvolit jediné, a sice motor! Můj názor na ně viz.níže:
1,4 44 kW – koncern VW do Octavie namontoval tento paskvil, motor v Německu neprodejný, zřejmě aby se zbavil starých zásob. Naštěstí je tento motor raritou téměř sběratelskou, já sám ho během 3 let potkal jednou. Jeho výkon je na těžkou Octavii smrtelně nebezpečný a degraduje jí na úroveň hráče „Avia ligy“.
1,6 55 kW – jen o stupínek lepší motor, který sice udělal parádu ve Felicii, ale Octavie s ním je takovou Potěmkinovou vesnicí – navrch huj, vespod fuj:).
1,6 74 kW – motor dostačující běžným rodinám, s průměrnou dynamikou a parametry, který neurazí, ale ani nenadchne. Nic pro dálniční jezdce. 1,8 Turbo – velmi dynamický motor, nejlepší volba pro sportovně založené řidiče. Maximální tachometrová rychlost 235 km/h (ověřeno mnou ve Francii), parádní zrychlení a průměrná spotřeba 8,7 litru! Moje volba!
1,9 TDI 66 kW, 81 kW, PD 74 kW, 96 kW – ideální volba, čím silnější, tím lepší. U ojetin pozor na kilometry kvůli turbu a na čidlo váhy vzduchu u všech motorů kromě nejslabšího.
2,0 85 kW – zastaralý „benzínový ochmelka“, který se objevil v Passatu počátkem devadesátých let, a němečtí soudruzi nám zbytky po mírných úpravách s falešným úsměvem nabídli do Octavie... naštěstí je také málo k vidění.

Howgh, toť vše!