Renault R19 1.8

Můj vůz Renault 19 byl vyrobený v roce 1993, takže se jedná již o modernizovanou verzi tohoto typu, která se začala vyrábět od roku 1992.

Původně jsem sháněl silnější verzi s motorem 1.8 (70kw), ale v bazarech jsem na ni nějak nemohl narazit, tak nakonec došlo k nákupu slabší verze 1.8 (54kw). Později jsem toho trochu litoval, protože silnější typ má opravdu velmi dobrou dynamiku, zejména díky své nízké hmotnosti. Ovšem ani moje devatenáctka není žádný louda a nabízí pěkné svezení. Pouze při plně naloženém automobilu je potřeba častěji řadit a motor víc vytáčet, což se projeví i na spotřebě. Jízdní vlastnosti jsou typické jako u ostatních francouzských aut té doby, měkké pohodlné sedačky, ve kterých se velmi pěkně sedí, pouze v letních měsících se v nich člověk při delší jízdě nepříjemně potí. Ani cestující na zadních sedadlech nemůžou nijak strádat a prostoru mají opravdu dost. Také podvozek je nastavený na pohodlnou jízdu, což oceníme zejména na našich rozbitých silnicích. Na druhou stranu devatenáctka není stavěná na sportovní jízdu a při ostrých manévrech se cítí velmi nejistě. Svou roli zde hrají také pneumatiky, já používám 13" (165/70), ale pokud se použijí větší kola, automobil se cítí mnohem jistěji. Také brzdy jsou poměrně vlažné a je nutné s tím počítat.
Velmi jsem ocenil veliký zavazadlový prostor, do kterého lze naskladat opravdu velké množství nákladu. Také výrobní zpracování je příkladné a dodnes v interiéru nic nevrže a nebouchá.
Jediná vada při nákupu vozidla byla občas zhasínající světla, několikrát jsem tuto závadu řešil, ovšem časem se opět vratila, takže jsem si na ni zvykl a už to nijak neřeším. Po roce provozu jsem vyměnil koncový a střední tlumič výfuku. Další rok došlo na přední ložiska kol a také začala korodovat přední část kapoty motoru, což je typická bolest těchto modernizovaných devatenáctek. Také začalo docházet k únikům oleje a chladicí kapaliny. Nejvíce investic si auto vyžádalo letos, prasklé přední sklo, výměna předních kulových čepů, oprava alternátoru (vadný regulátor) a nakonec výměna zadního ložiska kola. Velká výhoda je, že většinu náhradních dílů lze koupit levně z druhovýroby, či na vrakovišti, takže opravy nikoho nezruinují. Na druhou stranu některé opravy vyžadují svatou trpělivost, kvůli špatnému přístupu u některých agregátů, také rezervní kolo umístěné zespodu vozidla není štastné řešení.
Na závěr bych koupi Renaulta 19 rozhodně všem doporučil, dnes se dá sehnat kolem 60 000 Kč a za ty peníze se jedná o velmi dobře vybavený vůz, který nemá problémy s korozí, oproti např. škodě felicii či opelu astra. Osobně bych doporučil kupovat vozy vyrobené v 95. roce, které již měly i airbag a také nový výborný motor 1.4E (59kw), se kterým se dá svižně jezdit kolem 6 litrů. Zájemcům o sportovní svezení lze doporučit verzi 1.816v (99kw), která s lehkým renaultem dokáže opravdu zahýbat a má i slušné jízdní vlastnosti. Bohužel tyto vozy jsou většinou ve velmi špatném stavu a mají i problémy s motory.