Ford Mondeo

Rozhodl jsem se napsat recenzi věnující se porovnání naftového a benzínového Fordu Mondeo, protože zájemci o jeté Mondeo často váhají, jestli sáhnout po osvědčeném benzínu, nebo úspornějším, ale často nespolehlivém, dieselu.
Postřehy vycházejí ze zkušenosti z 92kW osmnáctistovkou a 96kW dieselovou TDCi. Obě ve výbavě Ghia koupena osobně v Německu od soukromých vlastníků. Na benzínu jsem najel okolo 60 tisíc, na dieselu zatím okolo 20 tisíc.
Nutno podotknout, že ani s jedním z aut nemám špatnou zkušenost. Nikdy se mi nic nevysypalo a auto mě nikde nenechalo stát, proto asi zklamu ty, kteří očekávají podrobnou analýzu nákladů na provoz auta. Nicméně můžu tu alespoň zmínit, že ceny originálních náhradních dílů dokážou příjemně překvapit a hodinová sazba v autorizovaných servisech rovněž (350 Kc za servis auta střední třídy není špatné)
Benzínová osmnáctistovka je občas prezentována jako optimální motorizace vzhledem k pořizovací ceně, provozním nákladům a spolehlivosti. Je však slabá. To byl jeden z hlavních důvodů, proč jsem se jí zbavil - proste mě nebavilo na dálnici podřazovat na čtyřku a točit do šesti tisíc. Co na tom, že auto bylo vyzkoušené, tiché, ani moc nežralo (mezi 7-8 l). Chtěl jsem sílu, tempomat a malou spotřebu. Tak jsem ho prodal a koupil naprosto totožné, avšak o dva roky mladší auto v naftě.
Nebýt zkušenosti s benzinem, asi bych tu pěl ódy na to, jak bezva tenhle naftový vagon je - má sílu, moc nežere a i ten tempomat funguje - tak jak jsem si to představoval. Nicméně vždycky je to něco za něco. Jedním z hlavních důvodů ke koupi Mondea byl pro mě podvozek. Už jsem jel hodně auty (i o moc dražšími), ale málokdy mě podvozek dokázal nadchnout tak, jako ve Fordu Mondeo. Je odolný, stabilní, čitelný a nemá přeposilované řízení.
Ten mě zklamal jako první. Nevím, o kolik je naftový agregát těžší, ale je to sakra poznat. Při běžné jízdě je rozdíl skoro nepatrný, jen řízení je trosku tužší, ale jakmile si najedete do své oblíbené zatáčky, kola začnou pískat v rychlosti o 10 km/h nižší, auto se začne lehce nedotáčivě hrnout ven a vy si můžete akorát zavzpomínat, jak hezky se to s tou lehoučkou osmnáctistovkou dalo říznout. (pro zastánce bezpečné jízdy podotýkám, že oblíbenou zatáčkou je přehledný dálniční přivaděč lemovaný betonovými panely - maximální rychlost 75km/h, takže žádné řízené střely). Porovnávání různých aut v té zatáčce mě celkem baví - na seznamu poražených je V70 D5, Vectra C 1.9 CDti, VW Passat 1.9 TDI, Škoda Octavia 2.0 TDI, Vectra B 1.8i, vyhrála poslední řada BMW 520d. Prostě z vynikajícího podvozku jsem přesedl do výborného (vše pochopitelně v rámci třídy).
Další nepříjemností je zvukový projev naftového motoru. Po nastartování klepe a je poznat, že je to diesel na první poslech, a to už z dálky (i když ve srovnání s TDDI ještě pořád krásně vrní), ale když se zahřeje, už to taková hrůza není. V autě je motor ve srovnání s benzínem slyšet více v nižších otáčkách, nad 2 000 ot./min už je to srovnatelné. Rozhodne však nehrozí, že byste přemýšleli, zda máte nastartováno, nebo ne, protože i kdybyste měli špatné uši, vibrace v kabině vás přesvědčí, že ano. Každopádně zvuková kulisa je při běžné jízdě rozhodně příjemnější než v pumpedýzách od VW. Velmi příjemné ticho však panuje v autě při dálničních rychlostech, kdy motor točí při 130 jen 2 100 otáček a nijak neduní, ani nevibruje.
Karta se obrátí ve prospěch dieselu, pokud se začneme zajímat o pružnost motoru. Turbo spíná někde kolem 1 800 otáček a bez většího kopance zrychluje až do 4 500 otáček. Na dálnici si vystačíte se zařazenou šestkou a občasným podřazením na pětku. Pro běžné ježdění pohoda, pro město nikoli - zde je vzhledem ke zdechlosti motoru pod 1 800 ot potřeba často kvedlat s řadicí pákou. Řešením je automat, pak to asi nemá chybu.
Ačkoli je zrychlení z 0 na 100 u obou aut podobné, je s dieselem předjíždění pohodovější. Netřeba se na něj připravovat podřazováním a čekáním, proste když to jde, tak šlápnu a auto vystartuje (pravda, když v pulce předjíždění musím přeřadit, zas taková pohoda to není, ale většinou se to dá stihnout). V případě plně naloženého auta je rozdíl ještě markantnější. Pro zajímavost jsem nedávno provedl srovnání s 96kW Passatem TDI, kdy obě auta jela vedle sebe se zařazeným stejným rychlostním stupněm a na povel jsme oba sešlápli pedál až k podlaze. Velmi vyrovnaný souboj. Rozdíl byl pouze v tom, že Passat nejprve zrychlil o něco více, ale rychleji uvadl, Mondeo zrychlovalo pozvolněji a dalo se víc točit. V cíli jsme byli nachlup stejně.
Ve prospěch hovoří samozřejmě i spotřeba. Palubní počítače Fordu jsou hodně optimistické (0,2 - 0,8l méně), proto je lepší spotřebu sledovat dotankováním do plna. Při běžné jízdě po dálnici (130 - 140) si benzín vezme 8,1 litrů, diesel 6,4. Při kombinovaném provozu jsem měl s benzínem spotřebu okolo 7,6, s naftou 6,3. Na plnou nádrž benzín ujel průměrně 700 km, diesel 900 km.
Za zmínku stoji i fakt, že rozjezdy s dieselem nejsou někdy zrovna nejsnazší. Rozhodně bych nedoporučoval pouštět za volant někoho, kdo nerad řídí, protože se mu auto zprotiví už při třetím zdechnuti. Spojka je velmi citlivá a před rozjezdem je nutno více přidat plyn. Řidič zvyklý z ostatních nafťáků se zřejmě podiví, že to nejelo samo, když pustil spojku bez plynu.
Pro ty, kdo váhají mezi zelenou nebo černou tankovací pistolí, je potřeba zmínit ještě jeden podstatný detail a tím je spolehlivost. Tady má jasně navrch benzín. Oba agregáty jsou vybaveny bezúdržbovým řetězem a interval výměny oleje je 20 tis. km. Olej je asi to jediné, co u benzínu budete měnit. U dieselu hrozí reálné nebezpečí, že brzy rozbijete prasátko a necháte auto týden v servisu kvůli vadným vstřikovačům nebo čerpadlu. Mě to zatím nepotkalo. Nevím, jestli za to vděčím kvalitní naftě (v ČR příliš netankuji), nebo náhodě. Každopádně jsem pozbyl důvěru v magické datum 3/2003, od kterého měly být Fordovy commonraily spolehlivé, protože co slyším, kazí se to stále (i když určitě méně, než problematických prvních ročníků). Asi to chce fakt kupovat kvalitní naftu a když tak tam občas dát nějaké to aditivum. Upřímně řečeno, nikdy jsem motor ve svém autě neposlouchal s takovým zaujetím, jako nyní - když to nějak jinak zachrochtá, tak se podvědomě začínám bát o prasátko. Můj motor má svérázný zvukový projev při překonávání intervalu 1 800 – 2 000 ot., kdy podivně vrčí. Vrčí pořád stejně a co vím, tak nejsem jediný, komu tak hezky zpívá. Ford ale stejně neví, co to je, takže ho nechám vrčet dál.
Takže do nafty doporučuji jít těm, kdo hodně jezdí (jaké překvapení), těm, kteří se rádi chlubí před přáteli brutálním zátahem na čtyřku, těm, kterým nevadí potenciální riziko drahé opravy, a těm kteří se smíří s horšími jízdními vlastnostmi. Benzin buď 107 kW dvoulitr, nebo 2.5 a výše...