BMW 318i (E90) a zkušenosti po prvních 50 tis. km.

Požadavky na nový vůz jsme neměli nijak zvláštní, v zásadě jsme chtěli nový nebo zánovní vůz a kvůli částečné invaliditě manželky především maximálně spolehlivé auto, které bude denně jezdit. Rozpočet jsme omezili na cca. 600 tisíc a výběr směřovali opět na Nissan, se kterým jsme udělali výbornou zkušenost. Měli jsme již nakonfigurovaný Quashqai, bohužel jeho dětské nemoci jako konstrukčně nedořešené uložení zadních tlumičů znamenající jejich výměnu po cca. 10000 km a celkově nízká kvalita zpracování nás nakonec odradila.
V té době jsem víceméně náhodou objevil u autorizovaného prodejce BMW jeden kousek, který našim představám vyhovoval a záhy měnil majitele. Dal jsem i na doporučení kamaráda, který asi rok předtím koupil praktický shodný exemplář a na dotaz ohledně zkušeností v nadsázce odpověděl: „je to to takovej německej blbuvzornej žigul“. Rád bych předeslal, že nejsem fanatický příznivec žádné značky a o kvalitě vozu mně přesvědčí až jeho provoz, což platí i v tomto případě. Jsem si vědom toho, že BMW vzbuzuje emoce a často se setkávám i s negativními reakcemi, nicméně jsem nad věcí a móda značek mně nechává chladným, i když za kvalitní věci sem ochoten zaplatit. Rozhodnutí o koupi bylo celkem rychlé, jednalo se o vůz z nabídky Premium Selection s najetými 5 tisíci kilometry, dosud neregistrovaný, používaný asi půl roku přímo v továrně BMW v Dingolfingu. Přestože šlo o „hotové“ auto, jeho výbava, motorizace a barva nám naprosto vyhovovala. Sleva oproti katalogové ceně byla zhruba čtvrt miliónu a navíc se mi podařilo dojednat další třicetitisícovou slevu, prodlouženou záruku, zimní obutí a první servis zdarma (na vůz se nevztahoval pětiletý servis zdarma jako v případě koupě nového vozu).

Interiér
Vybavení trojky v této cenové relaci je pochopitelně víceméně základní, což ale nebyla zásadní překážka, protože kožená křesla, televize či IT vychytávky jsou pro nás podstatnější spíše v obývacím pokoji. Mnohem důležitější je bezpečnost a ta je na špičkové úrovni, ať už se jedná o paletu asistentů (dynamická kontrola stability DSC, dynamická kontrola brzd DBC, dynamická kontrola trakce DTC, kontrola brzd při zatáčení CBC), které je mimochodem shodná ať jde o 316i či 335i, počet a umístění airbagů (celkem 8) či robustní karosérii. Z několika málo prvků doplňkové výbavy jsme nejvíc ocenili vyhřívání sedaček, protože vůz neparkujeme v kryté garáži a také zadní parkovací asistent. Z hlediska ergonomie nemám k řešení žádných výhrad, umístění ovladačů se mi zdá optimální, respektive nic nemusím složitě hledat. Při dlouhých cestách oceňuji bederní opěrku, nikdy se mi nestalo, že bych z auta vystupoval „rozlámaný“. Co se týká místa na zadních sedadlech, místa časté kritiky trojkové řady, ano, není bůhvíjaké. Já se svými 175cm mám sedačku nastavenou tak, že za mne si pohodlně sedne jen dítě či hubená slečna; nicméně našemu jednomu potomkovi místo vzadu bohatě stačí. Objem kufru se mi zdá dostatečný, na delší dovolené se vejde vše potřebné bez nutnosti střešního boxu či selekce manželčiných zavazadel – samozřejmě s kočárkem by situace byla horší. Z hlediska úložného prostoru je výhodná i absence rezervy (vůz je dodáván na tzv. dojezdových pneumatikách) takže pod dno kufru lze uložit další potřebné věci jako kapalinu do ostřikovačů, trychtýř, lano, lopatku a podobně. Interiér je výborně odhlučněn, na kvalitní německé dálnici není třeba zvyšovat hlas či hlasitost rádia až do rychlosti 180km/h a jediným zdrojem hluku při běžném provozu jsou rány od tvrdšího podvozku, který si nerozumí s příčnými nerovnostmi, kolejemi a dalšími překážkami, kterých máme u nás „ve štatlu“ bohužel požehnaně.

Exteriér
Barva Montego Blau byla asi tím hlavním lákadlem pro manželku, mně by spíš vyhovovala tmavší barva, ale zvykl jsem si. O designu řady E90 bylo napsáno a řečeno mnohé, já se přiznám, že nejsem odborník ani estetik, takže nedokáži všechny tvary a křivky dostatečně fundovaně popsat. Preferuji konzervativní tvary sedanu, takže design vozu a jeho spíše nenápadné a neprovokující linie mně naprosto vyhovují. Nejvíc se mi však líbí trojka v provedení kupé, což je zatím hudba budoucnosti.

Motor
U modelové řady E90 zážehový atmosférický čtyřválec motor o objemu 1995cm3 pohání varianty 318i a 320i, přičemž „přiškrcená“ 318 nabízí od roku 2008 105kW a otevřená v 320 125kW (u vozů z počátku produkce se jednalo o 95 kW, respektive 110 kW). Papírově není 105kW a 190Nm u vozu s pohotovostní hmotností kolem 15 metráků žádný zázrak a je zřejmé, že zážitků chtiví jedinci musí sáhnout po šestiválci. Nicméně, z hlediska našich požadavků a druhu provozu (nejčastěji krátké trasy po městě, zbytek delší cesty po dálnici) jde o optimální volbu jak z hlediska výkonu, tak i spotřeby. Motor ve spojení s manuální šestistupňovou převodovkou považuji za velmi úsporný, kombinovaná spotřeba při většinovém městském provozu (myslím opravdu město, nikoliv třeba Vyškov se třemi semafory) je 8 – 8.5 l/100km. Při 130 km/h na šestý rychlostní stupeň motor točí 2900 ot/min, takže například Chorvatsko se při dodržování limitů a zapnuté klimatizaci dá zajet kolem 6 l/100km. Při cestování po Německu vyššími cestovními rychlostmi průměrná spotřeba nepřekročí 9 l/100km. Neocenitelným pomocníkem pro ekonomickou jízdu je ručičkový ukazatel okamžité spotřeby, na kterém se dají perfektně sledovat trendy, přičemž pohyb ručičky je mnohem přehlednější, než digitální ukazatel zobrazující pouze číslo. Součástí výbavy je i systém Auto-Start-Stop, nicméně jsem rád, že na palubní desce je tlačítko, kterým se dá deaktivovat. Věřím tomu, že jeho používáním se dá nějaká desetinka na spotřebě ušetřit, nicméně nemám dobrý pocit z neustálého vypínání a startování i přes ujištění výrobce, že vše je řádně dimenzováno a odzkoušeno. Jak jsem již uvedl, papírově se výkon motoru nezdá nijak oslnivý, nicméně trojka s ním dokáže jet pěkně svižně (dle údajů výrobce zrychlení 0 – 100 km/h za 9.1 s), někde kolem 4500 ot/min ucítíme jak pracuje systém VANOS (variabilní nastavení vačkových hřídelí) a motor má zřetelný zátah až nad hranici 6000 ot/min, kde začíná červené pole. Výkon motoru je více než dostačující i pro bezpečné předjíždění na silnicích nižších tříd. Zdravému projevu motoru přispívá i benzín s vyšším oktanovým číslem, i když není výrobcem jednoznačně předepsán. Obvykle tankuji Carreru 100 a rozdíl oproti standardnímu N95 je znatelný, zejména v uhlazenějším chodu motoru a zátahu v nízkých otáčkách. Cena tohoto paliva je pro mě přijatelná a díky mírně nižší spotřebě vyjde prakticky nastejno jako tankování N95. Ze začátku jsem si trochu zvykal na absenci klasické měrky hladiny oleje, ta je totiž součástí servisní sekce palubního počítače. Zatímco spotřeba oleje přes léto je nulová, příchod prvních mrazíků a studených startů udělá své a je potřeba hladinu hlídat. Obvykle je nutné dolít asi 0,5l oleje za celý zimní provoz, tedy od listopadu do března.

Jízdní vlastnosti
Je mi jasné, že jednu z hlavních předností vozů BMW asi těžko budu využívat. Nemám v úmyslu v běžném provozu zkoušet co podvozek dokáže a i kdybych takové choutky měl, tak omezovač v podobě hrůzou pobledlé manželky či plačícího dítěte škrtícího se na pásu v sedačce mě vrátí do reality. Vůz v zatáčkách pochopitelně sedí jak přibitý a jeho řízení je naprosto přesné a komunikativní. Obutí volím 225/45 R17 na léto a 205/55 R16 na zimu a zejména letní provoz na větším rozměru si již neumím moc představit. I na R17 s „run-flaty“ je totiž cítit každá nerovnost a doslova „lahůdkou“ bývá jízda na rozbitém tramvajovém pásu s vystouplými panely, kde i při rychlosti kolem 40 km/h dochází k „ustřelení“ zádě a zásahu stabilizačního systému. Zimní provoz se zadním náhonem nepovažuji za problém, jelikož do hor s autem v zimě nejezdím a pro běžný provoz stačí kvalitní zimní gumy s dostatečným vzorkem. Vůz je výborně vyvážen s rozložením zatížení na nápravu 50:50, takže jízda po sněhu opravdu nepředstavuje zásadní problém. Pro jízdu v hlubším sněhu je možné manuálně vypnout kontrolu trakce DTC, což umožní „prohrábnutí“ kol. Pro jistotu s sebou vozím skládací ocelovou lopatku a malý kanystr s pískem, protože během první zimy (která byla jako naschvál hodně studená s nadílkou sněhu) se mi podařilo vlastní chybou uváznout ve zledovatělých kolejích na parkovišti a musel potupně žádat kolemjdoucí o pomoc.

Údržba, servis, provozní náklady
Intervaly základních servisních úkonů jako výměnu oleje, brzdových destiček či inspekčních prohlídek hlídá počítač. Údajně jsou zohledňovaný i počet studených startů zkracující interval výměny oleje, který je nastaven na 25000 km. Nicméně, jsem zvyklý měnit olej po 15000km nebo maximálně po roce, takže údaje počítače neberu v potaz. Se servisováním vozu mám zkušenosti jak z autorizovaného servisu, tak i menšího specializovaného servisu a obecně nemám k jejich práci výhrad. Pochopitelně autorizovaný prodejce vám naservíruje vše v exkluzivním balení, přes usměvavé recepční, neodolatelný interiér s vystavenými lahůdkami typu M3 až po konečný účet, který pro nepřipravené může být někdy šokující. Z principu preferuji autorizovaný servis a v brněnském jsem vždy narazil na profesionální a ochotný přístup, zejména při řešení a opravě škody na vozidle, které mi poškodil couvající nepozorný řidič. Mám však velmi dobrou zkušenost i s menším servisem specializovaným na vozy BMW, který svým vybavením a úrovní znalostí techniků nezaostává za autorizovaným.
Během najetých zhruba 50000 km se za jedinou závadu dá považovat poškozená zapalovací cívka, údajně se jedná o obvyklou „bolest“ této motorizace. Cívky firmě BMW dodává několik firem včetně renomovaných Bosh nebo Siemens, nicméně při cukání motoru nebo nepravidelném chodu je velmi pravděpodobně problém právě v cívkách a počínající problém lze detekovat i vizuálně při demontáží cívky – ve střední části by neměla být viditelná stopa po vypálení v podobě černého vertikálního pruhu, v opačném případě je výměna dříve nebo později nevyhnutelná. Dle zkušenosti ze servisu jsou náhradní originální díly v lepší kvalitě (pravděpodobně mají zesílenou izolaci) a po výměně vydrží mnohonásobně déle. Cívky jsem tedy nakonec vyměnil všechny čtyři včetně svíček. Ceny prací jsou pochopitelně různé, samozřejmě nejvýhodněji se pro vozy mimo záruku či servisního programu „all-inclusive“ jeví neznačkový specializovaný servis, kde lze vůz servisovat za zhruba poloviční náklady. Kdo musí mít „show“ okolo včetně telefonických dotazů z ústředí BMW po každé návštěvě servisu ohledně spokojenosti, ten si rád připlatí.
Havarijní pojištění vozu se v případě maximálních bonusů a neproblémové historie dá pořídit v částkách okolo 20000 Kč včetně povinného ručení. Po třech letech je dobré si nechat vůz přepojistit a vyplatí se nechat si vypracovat nabídky od konkurenčních pojišťoven.

Závěr
Po dvouletém provozu hodnotím koupi trojkového BMW kladně, vůz splnil naše nároky a po sžití se s jeho náturou bych už neměnil. Zatím se nepotvrdily názory pesimistů o „finanční sebevraždě“, pochopitelně je třeba počítat s odpovídajícím finančním standardem, nicméně trojkové BMW s benzínovým atmosférickým motorem lze doporučit jako nenáročný a spolehlivý rodinný vůz s provozními náklady srovnatelnými s ostatními vozy stejné třídy.