Test Citroënu C4 Cactus: Víc pozornosti

Asi nejsem úplně ta pravá cílová skupina na tohle auto. Ano, má spoustu zajímavých řešení. Zajímavých designérských nápadů. Spoustu věcí, které mohou bavit. Ale tak nějak jsem je ochutnal a pokrčil rameny. Jsem asi unylý posluchač radia Classic, který by nejraději seděl doma v houpacím křesle zabalený do plédu, na nohou důchodky a před domem zaparkovanou starou Škodu Felicia v kombíku.

Zábava začíná

Popsat tohle auto je trochu podivné. Je to jak vysvětlovat studentce klasického baletu princip jaderné fúze. Je to prostě jiný svět. Citroën do toho vletěl rovnýma nohama a řekl si, že když už jednou něco takového udělá, tak ať to stojí za to. Můžou za to v první řadě speciální vycpávky á la Klapzubova jedenáctka – chrániče Air Bump. Na exponovaných úsecích jsou místo tradičních plastových pásků jakési polštářky naplněné vzduchem. Takže když přijde na nejhorší, tyhle chrániče se prohnou a nic se nestane. A když už se třeba zničí, tak se nic neděje. Dají se snadno vyměnit za nové. Lepší než lakovat celé dveře nebo nárazník. Super nápad.
Pak je tu čelní maska s tenoučkými horními LED světly pro denní svícení a velkými kukadly pod nimi jako klasickými svítilnami. Není to úplně originální řešení, takové tu už bylo, ale přece jen je to neokoukané.
Třetí jsou podivné ližiny na střeše, které mají šířku a tvar obrácených lyží. Bál jsem se, aby kolem nich nehučel vzduch, ale naštěstí si s nimi vyhráli, takže je to v pořádku.
A pak je tu zadek, který má vzhled japonského Tamagoči, nad kterým ční dlouhá anténa. Nejvíc se mi na voze ale líbí C-sloupek, který je opravdu povedeným kouskem designérského umění s krásným vetknutím jména vozu do spodní části. Paráda. Chválím.

Jak být hipster

A pak jsem si usednul dovnitř. A pochopil všechno. Tohle je prostě subkultura, která má být prostě jiná. Být jiný je tady krédo. Takže za volantem je malý čtvercový displej, na kterém je zobrazována rychlost a několik dalších informací. Uprostřed je další, o dost větší displej, jehož funkcí je zobrazovat všechno ostatní – od audia, přes navigaci po parkovací pomocníky. Proti tomuhle nic nemám. Mně se to líbilo. Originální, svébytné. Snad jen ten otáčkoměr bych ocenil víc, a to ovládání, kdy člověk si už někdy připadal jak ve windows – stokrát klikl, aby se něco stalo. Ale to jsem už kritizoval u Peugeotu 308.
Přihrádka u spolujezdce je famózní. Vypadá a otevírá se jak kufřík. Výborné řešení! Chvíli jsem spekuloval, kam se přesunul airbag. Aha! Je nad čelním sklem! Opět palec nahoru.
A další překvapení a chvála – výplně dveří. Krásné a přitom účelné. Třeba vpředu místo plastového madla koženkový pásek. Vzadu pak ohromná, ale ohromná kapsa, do které se vejde i dvoulitrová PET lahev. Super!
Pak tu jsou ale palce dolů. Spodní část přístrojovky zprohýbaná a upravená do milionů záhybů mi neseděla. Když jsem ji viděl na marketingových fotografiích, přišla mi ještě v pohodě, ale v reálu ten levný plast prostě chválu nedělá. Navíc trochu překvapuje, že neudělali výdech z klimatizace zcela vpravo u sedadla spolujezdce. Je to blbost, řekli byste. Jenže já prostě měl v chladném počasí problém odmlžit pravé okénko, abych viděl do zpětného zrcátka.
Také mi vadí, že vzadu není stahovací okno, ale jen vyklápěcí. A také, že prostoru tu není nazbyt a zadní lavice je plochá tak, že v každé zatáčce cestující sjíždějí do stran.

Zase ty tři válce

Pohled pod kapotu odhaluje, že tři je dnes už asi standard. Ano, i tady jsou jen tři válce, i tady je objem motoru 1,2 litru. Jenže s atmosférickým plněním. Výkon 60 kW při 5 750 ot./min, točivý moment 118 Nm při 2 750 ot./min. K tomu manuální pětistupňová převodovka.
Kdo jste četli mé minulé testy, asi víte, že tohle moc nemusím. Prostě zmenšování motorů mi moc nesedí. Tady mi sedělo jen chvíli. Auto je totiž příjemně lehké (je o 200 kg lehčí než C4), takže když nepotřebujete žádné velké výkony, v klidu bych se s těmi třemi hrnky spřátelil. To, že mě na křižovatce předjede kdejaký odýmený ropák, mě nechává klidným. Jsem přece bohorovný hipster.
No jo, jenže tenhle motor, který ani nesplňuje Euro6, je bohužel v koncích, když je ten výkon potřeba. Dynamické zrychlení okolo 80 km/h připomíná, jako bychom měli vzadu zapřažený ještě těžký vozík. Další zrychlování je dílem mnoha a mnoha okamžiků a jet na pětku 130 km/h je přímo nepříjemná zkušenost. Předjíždět s tím na D1 v oblasti Vysočiny bych nechtěl.
A co spotřeba? Smíšený provoz 4,6 l na 100 km. Tolik mluví tabulky Citroënu. Moje zkušenosti říkají 6,7 l na 100 km. Celkem rozdíl, že?

Podvozek - slabší průměr

Teď se musím chtě nechtě zastavit u podvozku. Trochu mě zarazilo, proč se vůz jmenuje Citroën C4 Cactus, když podvozek vychází z C3. Nevím. Každopádně převzal z menší řady to důležité a tím je onen základ. Není to žádný sportovec. Prostě jede příjemně, plynuje, lehce houpavě. Nerovnosti vcelku solidně filtruje a rozhodí ho jen opravdu pořádný kopanec. V jízdě jsem na výraznější chybu nenarazil. Spíš při parkování.
Auto mělo systém automatického parkování i vyjetí z řady. Nedalo mi to a zkoušel jsem to znova a znova. Celkem jedenáctkrát. Dělal jsem si do mobilu poznámky. A jak jistě tušíte, ani jednou se to prostě nepovedlo. A to z několika důvodů. Především pro pomalost. Bydlím v širším centru Prahy. Na hlavní ulici za mnou jede většinou dlouhá kolona aut. Tady se předpokládá, že řidič, chtějíc zajet podélně do řady, si vyhlédne parkovací místo, zpomalí na 20 km/h, probere se nabídkou systému a najde ikonu s pomocníkem parkování. Ten se chvíli bude rozmýšlet a pak auto jedoucí kolem daného místa změří, zda je tam dost místa. Následně musí být přesná souslednost blikajících směrovek, zařazených stupňů, sešlápnutí plynu apod. Prostě úkon, který i průměrně schopný řidič dokáže normálně udělat asi za třicet sekund i s vystoupením z auta, se tady protahuje na dlouhé minuty. Tak mi došly nervy. S vyjížděním je to podobné. Navíc všemu dává korunu celkem velký průměr otáčení. Podle tabulek je to přes 11 metrů.

Poslední detaily

Než se s autem rozloučím, vždy s ním jdu ještě na slovíčko. Pořádně si ho prohlédnu, jestli jsem něco nepřehlédl, srovnám si myšlenky, opíšu číslo průměrné spotřeby za celý test. I tady jsem si šel pokecat. A přišel jsem na další věci, které mi nesedí.
Testovací auto už mělo utržené madlo výškové regulace sedadla řidiče. Náhoda? Není to ukázka kvality zpracování? Naštěstí jsem ho nepotřeboval, ale… Zadní lavice je sklopná. Ale bohužel jen vcelku. Kolik tím ušetřili kilogramů a korun? Nevím. Podle mě příliš málo, aby to ospravedlnili.
S kufrem také souvisí extrémně vysoký nakládací práh. Tenhle je ve výšce solidního SUV.
Další zajímavost – s auty normálně stojím čumákem u obrubníku a nedotýkám se ho nárazníkem, tady mi dolní límec škrtnul. Tak tohle znamená to slovo crossover!
A na závěr pozitivní poznatek – v přihrádce před spolujezdcem je druhé USB. Takže můžete mít zapíchnutý mp3 přehrávač i nabíjet mobil zároveň.

Cena

Tak s cenou je to trochu na štíru. Bonusy u Citroënu mají, ale za starý vůz a vyprodané skladové zásoby… Prostě spousta zajímavých nabídek, ale nic, co bych vám mohl s klidným svědomím předložit. Takže základní cena je 333.400 Kč. Základní cena testovaného vozu s výbavou Shine Edition (tedy nejvyšší) je 421.400 Kč. Příplatková výbava zahrnující třeba prosklenou střechu nebo výše zmiňovaný parkovací asistent stojí 47.000 Kč. Suma sumárum tohle auto stálo 468.400 Kč. Jak vhodná je to nabídka, asi necháme na vás. Tady jde o preference. Kdo by chtěl originální autíčko, ten to bude akceptovat. Kdo ne, zaloví v jiných vodách.