Suzuki Grand Vitara DDIS - test spotřeby

Na úvod

Nový vůz lze popsat jako kombinaci SUV střední třídy, kombi a off-roadu. O zkušenostech automobilky Suzuki s pohybem vozů v terénu svědčí ven vytažené okraje blatníků, které dokáží i v těžkých bahnitých podmínkách udržet vnější části karosérie čisté. Zajímavým způsobem jsou zdůrazněny výstupy teplého vzduchu z motoru na bočních okrajích kapoty.

Zadní sdružená světla jsou elegantní dominantou. Jejich štíhlá stavba umožnila vytvoření co nejširšího vstupu do zavazadlového prostoru. Jeho dveře se nevyklápí, ale horizontálně otevírají, bohužel směrem od pravého chodníku. Manipulaci s nimi přesto usnadňuje plynová vzpěra.

Pozoruhodný je rozsah základní výbavy nové Grand Vitary. Všechny verze tak zahrnují například bezpečnostní dvojité zamykání s dálkovým ovladačem, automatickou klimatizaci, ABS s rozdělováním brzdné síly, projektorové potkávací světlomety s možností denního svícení, rádio s přehrávačem CD a čtveřicí reproduktorů nebo pneumatiky o šířce 225 mm nazuté na discích z lehké slitiny. Pasivní bezpečnost podtrhuje šest airbagů včetně okenních.

Všechna sedadla jsou pohodlná, ta přední však citelně postrádají regulovatelnou tuhost bederní části opěradel.

Karosérie vozu je vůbec poprvé vyrobena kombinací samonosného skeletu s vestavěným žebřinovým rámem. Na zpevněném povrchu zajišťuje nezávislé zavěšení všech kol za všech podmínek ideální kontakt s vozovkou, mimo silnice potěší dobrá skřižitelnost náprav, ale především světlá výška celých 200 mm. U zkoušeného vozu však byla omezena instalací příplatkových prahů, které jsou sice dostatečně masivní, ale jejich uložení zhoršuje přechodový úhel. Nová Grand Vitara je na rozdíl od svého předchůdce vybavena stálým pohonem všech kol se samosvorným mezinápravovým diferenciálem a trakční ústrojí se ovládá elektronicky, a to otočným spínačem na palubní desce pod ovladači klimatizace. Ten však díky spolehlivému dělení výkonu na jednotlivá kola a vysokému točivému momentu přeplňovaného motoru přijde ke slovu jen výjimečně.

Suzuki Grand Vitara je ve své nejnovější verzi znamenitým kompromisem mezi rodinným kombi, prostorným SUV a off-roadem, jenž zdolá více, než byste do něj řekli. Nový vznětový motor má dosud nepřekonané vstřikování Common-Rail a pochází od Renaultu. Je tichý a v rozmezí 1 900 až 4 500 ot./min také více než dostatečně dynamický.

Ideální metodou zjišťování reálné spotřeby paliva je měření „od plné do plné“. Po úplném natankování se vynuluje denní počítač kilometrů, po ujetí určité trasy se dotankuje znovu do plna a zjistí se, kolik litrů paliva vůz na dané trase spotřeboval. Tato metoda je velmi přesná a může ji použít každý řidič, protože nevyžaduje žádné speciální měřicí přístroje. Popsanou metodu jsem opět použil. Pro případné pochybnosti o její relevanci si prosím nalistujte diskusi okolo testu spotřeby vozu Citroën C1.

Zkoušený vůz Suzuki Grand Vitara 1,9 DDIS prošel měřením spotřeby v závislosti na stylu jízdy a provozních podmínkách. To bylo provedeno dvěma jízdami na stejné trase, ale za zcela odlišných provozních podmínek. Trasa byla v obou případech dlouhá 32 km, z čehož vedlo zhruba 8 km ulicemi centra Brna, dalších 10 km po dálnici na Prahu a po sjezdu na Rosice ještě dalších 14 km až do města Oslavan po okreskách. Vozidlo bylo obsazeno vždy dvěma osobami. Aktuální cena nafty byla 30,10 Kč/l.

První jízda na této trase startovala v 9:00 v dopolední dopravní špičce a v Oslavanech bylo dotankováno 2,95 l nafty. Cesta trvala vzhledem k velmi hustému provozu v Brně i na dálnici celkem 44 min. a průměrná spotřeba při této jízdě byla vypočtena na 9,22 l/100 km. Stanovený úsek byl projet v časové tísni, tedy často stylem „brzda-plyn“, a s plným využíváním výkonového potenciálu motoru.

Druhá jízda na téže trase Brno – Oslavany, ovšem v opačném směru, byla zahájena ještě týž den ve 13:00. Provoz ve městě i na dálnici byl zanedbatelný. Tyto podmínky více umožňovaly jet „vlastním tempem“ a přizpůsobit jej požadavkům na co nejmenší spotřebu paliva. Důraz byl zejména kladen na včasné řazení, plynulou akceleraci a minimální brždění. Cesta tentokrát trvala 35 min. a zkoušený vůz Suzuki Grand Vitara během ní spotřeboval 2,62 l nafty. Průměrná spotřeba paliva při druhé jízdě tedy byla 8,19 l/100 km.

Zkoušená Grand Vitara se vznětovým motorem na daném úseku dlouhém 32 km tedy spotřebovala při úsporném stylu jízdy a příznivějších provozních podmínkách o 0,33 l nafty méně. Při ceně jednoho litru nafty 30,10 Kč byly náklady na první jízdu 88,40 Kč, kdežto na druhou jen 78,90 Kč, rozdíl tedy činil 9,50 Kč.

Bez zajímavosti není dodat, že na podzim testovaná Grand Vitara, vybavená zážehovým čtyřválcem 2,0i/103 kW, vykázala na tomtéž úseku při první jízdě průměrnou spotřebu 10,3 a při druhé 8,8 l benzínu na 100 km. Jak je vidět, potvrdil se tak předpoklad, že u benzínového motoru je spotřeba paliva daleko výrazněji závislá na stylu jízdy, než v případě jednotky spalující naftu.

Zkoušená Grand Vitara se vznětovým motorem během našeho testu absolvovala celkem 560 km, a to v rozmanitých režimech, od dálnice přes okresky až po terénní polygon. Během celého testu si vůz řekl v průměru o 8,4 l nafty na 100 km. Více než u jiných „nafťáků“ zde kupodivu lze spotřebu výrazně snížit klidnou jízdou. Zvláště na dálnici oceníte také poměrně „dlouhou“ pětku, kdy vůz při rychlosti 130 km/h točí zhruba 3 300 ot./min. Za vznětovou jednotku se v dané výbavě JLX připlácí ve srovnání s benzinovým dvoulitrem rovných 100 000 Kč.


Vůz k testu zapůjčila společnost CanoCar s.r.o.