Samozřejmě, že by bylo nutné ty peníze nejdřív mít. Ale pokud bychom nevěděli, jaké auto si koupit, raději bychom sáhli právě po tomhle autě, než jakémkoli jiném. Proč? Čtěte dál.
Není Mini jako Mini
Testovací Mini není nijak extra zvláštní. Tak co je tady tak speciálního? Jsou to malé plaketky na přední mřížce v nárazníku a zadním víku. Také na kolech si můžete přečíst nápis John Cooper Works. Co to je? To jsme tu už jednou odhalili. Takže ještě jednou – jde vlastně o tovární tuning, který má solidní kořeny a slušné napojení na závodní speciály.
Vzhledově se tohle auto tedy skoro neliší. Poznáte ho podle zmíněných nápisů nebo nových kol. Také je znatelné přidřepnutí karoserie blíž k vozovce (-10 mm). V interiéru už je to o něčem jiném. Rychloměr cejchovaný do 260 km/h a především mohutné sedačky s perfektním bočním vedením se nesnaží nic zakrývat. Usaďte se, připoutejte, jdeme na věc!
Start!
Nastartovat auto není žádný problém. Zasunete kulatý klíček do zdířky a zmáčknete tlačítko Start/Stop. Zabrumlání motoru není v interiéru skoro vůbec slyšet. Jen tak se auto zatřese a povyskočení otáčkoměru na 750 ot./min dává znát, že se klikovka točí. Venku je to jiná. Od výfuku zazní africké tamtamy a většina lidí v okolí se otočí, odkud takový chraplák jde. Jen málokoho ale napadne, že to je od tohoto jen 3,7 metru dlouhého „drobka“.
A když už se motor točí, pojďme si ho trochu představit, než se zahřeje. Není to žádný gigant – jen 1,6 litru objemu ve válcích není rovna moc. Jenže pod chrapotem válců je slyšet něco trochu jiného – mírný svist turbodmychadla, který je samozřejmě mnohem zřetelnější při vyšších otáčkách.
John Cooper Works instalací jiných pístů, ojnic, klikovky, vstřikování, elektroniky, úpravou sání… no prostě spoustou „maličkostí“, vytlačil z tak malého objemu neskutečných 155 kW. Přitom je agregát perfektně pružný. Není to vyhnaný výkon na úkor točivého momentu 260 N.m. Vynikající chod řadicí páky ani nemusíte moc využívat. Dvojka a trojka stačí na většinu požadovaných řidičských úkonů. A když chcete jet rychleji, máte další tři stupně nahoru.
Tvrdší a jistější
Pro představení podvozku se trochu projeďme kolem parkoviště. Už Mini Cooper S je pekelně tvrdé auto. Leckdy jsme si při jeho testování říkali, že až moc. A John Cooper Works jde ještě dál. Má nové tlumiče i tvrdší stabilizátory. Jenže najednou máme pocit, že auto je víc vyváženější a nevadí mu tolik nerovnosti jako klasickému „esku“. Někdo si s ním dal prostě víc práce a najednou je to sportovní podvozek par excellence.
Jde do tuhého
Tak a když mají motor a pneumatiky tu správnou teplotu, jdeme se projet. Nejlépe někam do serpentin. Třeba na Křivoklátsko. Tam vynikne JCW nejlépe.
Velké brzdy mají slabší nástup, ale pak se do kotoučů zahryznou a nepustí. Až při opravdu velkém zatížení mají mírný posun k fadingu. Ale nijak dramatický a nechávající ještě stále dostatek síly k ukočírování auta.
Auto je vyváženo přesně na střed. Prakticky je to motokára. Co jí rozkážete, to udělá. Samosvorný diferenciál naplno rozehraje svůj koncert a najednou jste mistři volantu. Nemusíte být zrovna rallye jezdci, abyste se dokázali ze zatáčky katapultovat rychlostí, o jaké se vám nikdy ani nesnilo. Prostě před zatáčkou prudce přibrzdíte, s odfrknutím výfuku podřadíte, výborný podvozek oblouk skvěle vykreslí, a v půlce už můžete se zaryčením motoru zase prudce vyrazit. Chcete si projet zatáčku dveřmi napřed? Také není problém. Není nic jednoduššího, než tradiční rychlé ubrání plynu se „zalomeným volantem“ a najednou se svět začne točit nějak rychleji.
Perfektní tuhé řízení s malým volantem a kratším převodem řízení ale dává do rukou takovou odezvu, že okamžitě víte, co udělat. Samozřejmě, že autíčko leckdy nakopne nějaká nerovnost a ze srandy se najednou stane problém. Ale jistota s jakou dokáže JCW takové situace řešit je úžasná.
Spojité nádoby
Dobrá, nebudeme jen pět chválu na tohle motoristické dílo. Musíme se také podívat, jaké jsou nedostatky. Jistě si řeknete, že tahle sranda stojí pěkný vír v nádrži. No, jedno natankování vydrží jen slabých 400 km, a to ještě musíte občas pěkně klidně popojíždět devadesátkou. Ale je to dáno i velikostí nádrže. My totiž jezdili za velmi pěkných 12 litrů na 100 km. Ano, jistě – je to pekelná cifra na tak malé auto. Jenže nám od výfuku neustále práskalo, pneumatiky nevychladly a brzdy by mohly fungovat jako svítilny. Prostě jsme si to s autem užili.
Takže co jiného pomluvit. Asi prostornost. Mini je prostě mini. Velký Čech se sem sice vejde, ale na zadní sedadla si už sedne leda dvouleté dítě. Do kufru kočárek nenaložíte a budete mít problém i větším nákupem.
Také se nám nezdají charakteristické znaky Mini v interiéru – páčkové ovladače, centrální rychloměr... Třeba na tak velkém kole rychloměru se člověk neorientuje, a pěkně dlouho na něj civí, než zjistí, kde ručička vůbec je. Ještě štěstí, že malý displej za volantem může zobrazovat rychlost numericky.
Poslední nevýhodou je cena. Představte si, že tohle auto stojí 707 500 korun. Víme, je to masakr. Ale tolik radosti, co s Johnem Cooperem, jsme už dlouho nezažili. Je to auto pro lidi, kteří rádi skutečně ŘÍDÍ. Není to posunovač těla z domu do práce. Je to kdykoli použitelná injekce adrenalinu ve vaší náprsní kapse. Přitom s JCW lze civilně jezdit a nikdo nepozná, že máte něco extra. Takže už je jen na vás, jestli peníze na John Cooper Works máte či ne, a jestli je do tohoto auta investujete.
Foto: Petr Šikl