Kia Stonic 1,4 CVVT - fešný crossover

Malá SUV se v Evropě prodávají skoro jako rohlíky a tak není divu, že také automobilka Kia přispěchala s novinkou, která sází především na design. Kia Stonic se u nás začala prodávat teprve před měsícem, je tak nejnovějším přírůstkem do portfolia korejské automobilky a přímým konkurentem Nissanu Juke, Opelu Crossland, Peugeotu 2008, Renaultu Captur a dalších. Když na něj koukám na parkovišti, připadá mi menší než na fotkách. Délka 4140 mm je nic moc, však auto také stojí na platformě malého ria. Stonic je při porovnání s riem delší o 75 mm, na šířku nabral 35 mm a na výšku pak 70 mm. Také ve vzhledu jsou si s riem čtvrté generace v lecčems podobní. A nemusíme zacházet do detailů - velmi podobná je třeba zaslepená přední maska, která je ale oproti riu vyšší a více plastická. Jako každé správné moderní SUV segmentu B má i Stonic vystouplé lemy podběhů kol a plastové doplňky včetně ochranných panelů v imitaci kovu. Ve stejně kovové barvě jsou vyvedeny i střešní nosiče bez zadního ukončení, což je zajímavý designový doplněk. Osobně se mi naopak nepozdávala malá patnáctipalcová kola, která výrobce dodává ve standardu a která nekorespondují s mohutností karoserie. Tady bych si osobně raději připlatil za větší průměr ráfků.

Menší zavazadelník zachraňuje dojezdové kolo

Pokud jsem v úvodu psal o několika prvcích exteriéru shodných s malým riem, uvnitř jde o téměř přesnou kopii tohoto malého hatchbacku. Palubní deska, volant, řadící páka a další části jsou identické. To samé platí i o nabídce vnitřního prostoru. Na délku i šířku je ve stonicu stejně místa jako v riu. Jen na výšku si v novém SUV pomůžete, což se dalo čekat. Líbila se mi dobře tvarovaná a příjemně tuhá sedadla, která jsou umístěna hezky vysoko, což usnadňuje nastupování. Zavazadelník má sice hezky pravidelný tvar, jeho objem 332 litrů ale hodnotím jako podprůměr. Pod podlahou Stonicu se ale už i v základní výbavě ukrývá dojezdové náhradní kolo. Skvělé. Jen škoda, že se páté dveře otevírají do výšky jen asi 180 cm. Nic pro dlouhány.

Na motor nespěchejte

Pod kapotou měl testovaný kousek zážehovou čtrnáctistovku s proměnným časováním ventilů označenou CVVT o výkonu 74 kW. Jde tak o prostřední motor z nabídky benzínových verzí. Výkonově je tenhle motor ve Stonicku tak akorát, jízda se slabším motorem 1,25 o výkonu 62 kW nebude nic pro často spěchající řidiče. Aby se čtrnáctistovka projevila v plné síle, je třeba motor držet v otáčkách, pocitově se mi do toho ale moc nechce. Raději zvolňuji a užívám si velmi dobrého odhlučnění motoru. Opravdu při běžné jízdě je téměř neslyšný. Líbí se mi také šestistupňový manuál s přesným a krátkým chodem páky v kulise. Podvozek s větším rozchodem kol je fajn. Slušně tlumí nerovnosti, zároveň ale auto dobře podrží v zatáčkách. Společně s přesným řízením se mi se Stonicem na okreskách líbilo. Jen kdyby toho výkonu bylo víc...A co spotřeba? V reálu jsem s klidnou nohou jezdil za 6-6,5 litru. Ve městě se dostanete klidně přes sedm, což není málo.

Závěr

Když týdenní soužití se Stonicem shrnu, myslím si, že jeho největší předností je design karoserie. V interiéru už tolik divočiny nečekejte, ale proč měnit něco, co funguje. Naopak při výběru motoru bych se zaměřil raději na přeplňovaný tříválec o výkonu 88 kW, který by mohl být volbou pro všechny, kteří si chtějí naplno užít povedeného podvozku a ve své třídě velmi dobré ovladatelnosti auta.