Ford C-Max

Náruživí řidiči to mají při požadavku rodinného vozu kategorie MPV velmi těžké. Často se musí vzdát zábavy za volantem a řídit neohrabanou krabici, která převeze fúru věcí ale nedokáže být ani trochu jízdně zajímavá. Ford C-Max je čestnou vyjímkou. I po 150.000 km slouží dobře. Co je zač? Ford C-Max první generace se objevil na trhu v roce 2003, což je o rok dříve než Focus druhé generace, ze kterého C-Max vychází. Zprvu se kompaktní "MPVéčko" prodávalo pod názvem Focus C-Max a až později zůstalo jen u jména C-Max. Ford tímto modelem vyplnil mezeru v modelové řadě a konečně mohl konkurovat francouzským a německým automobilkám. C-Max může jezdit na benzín, naftu, LPG, CNG nebo dokonce na palivo E85. C-Max je i bezpečným vozem, v roce 2003 absolvoval bariérovou zkoušku Euro NCAP a za ochranu posádky při nárazu získal čtyři hvězdy z pěti možných. Stejným počtem hvězdiček byla hodnocena i bezpečnost dětí v autosedačkách a za ohleduplnost při střetu s chodcem vůz dostal dvě hvězdy z maximálních čtyř.

Karosářské varianty: -5 dv. MPV

Motorizace pro nejdůležitější evropské trhy:

Benzín:(zážehové řadové čtyřválce)
1,6 16V Duratec MPI, 74 kW
1,6 16V Duratec Ti-VCT, 85 kW
1,8 16V Duratec, 88 kW
1,8 16V Duratec, 92 kW
2,0 16V Duratec, 107 kW

Diesel(vznětové řadové čtyřválce):
1,6 Duratorq TDCi, 66 kW
1,6 Duratorq TDCi, 80 kW
1,8 Duratorq TDCi, 85 kW
2,0 Duratorq TDCi, 100 kW
2,0 Duratorq TDCi, 81 kW (od 02/2008)

Stručná historie:
2003: zahájení výroby, motor 1.8 16V (88 kW), 1.6 TDCi (80 kW) a 2.0 TDCi, výbava Ambiente, Trend a Ghia

2004: motor 1.6 16V, 1.6 Ti-VCT, 1.8 16V (92 kW), 2.0 16V a 1.8 TDCi, výbava Sport
2005: slabší verze motoru 1.6 TDCi (66 kW)
2006: v lednu příchod motoru 1.8 Flexifuel spalující E85
2007: modernizace, nová vrcholná výbava Titanium
2008: motor 2.0 TDCi (81 kW)
2010: příchod druhé generace

Jaký je vevnitř?C-Max oproti Focusu první generace disponuje méně odvážným, avšak téměř ideálním řešením interiéru. Palubní deska splňuje zásady příkladné ergonomie a stala se vzorem pro Focus druhý generace, který se na trh dostal téměř rok po C-Maxu. Focus ani Focus C-Max při příchodu na trh nebyly zrovna levnými automobily. Díky tomu se na trh dostalo hodně vozů v základní výbavě. Kabina C-Maxe je vzdušná a v pohodě převeze čtyři dospělé. Prostřední sedadlo v druhé řadě je vyjímatelné a pokud ho sklopíte vykouzlíte odkládací stolek. Vyjímat můžete také obě krajní sedadla, čímž docílíte rovné ložné plochy s využitelným objemem podobným jako u malé dodávky. Sedadla vozu poskytují dobrou oporu tělu v zatáčkách, sedák i opěradlo vynikají pohodlím. Jen boční vedení sedadel by mohlo být ještě lepší. V čtyřmístném uspořádání mají všichni cestující velmi mnoho místa. C-Max nabízí zavazadelník o objemu 460 litrů, po vyjmutí sedadel až 1620 litrů.
V C-Maxu se sedí vzpřímeně, což není na škodu (dobrý výhled, pohodlné nastupování). Řidič těží z dvousměrně seřiditelného sloupku řízení a nemůže si tak v žádném případě stěžovat na pozici za volantem. Řadící páka našla své místo na středovém panelu a je řidiči dobře při ruce.

Jak se s ním jezdíS C-Maxem se jezdí téměř stejně dobře jako s Focusem, přičemž zvýšená stavba karoserie nemá zásadnější vliv na jízdní dovednosti (v běžných podmínkách). Stačí usednout, nastavit volant, seřídit sedačku a vyrazit. Veškeré ovládací prvky jsou v dobrém dosahu řidiče a ovládajíc se intuitivně. Za nadprůměrnými jízdními vlastnostmi stojí vyspělý podvozek (vpředu pseudoMcPherson, vzadu Control Blade druhé generace s trojicí příčných ramen a podélnou vzpěrou), který si nechá líbit doopravdy hodně a nabízí posádce přes tvrdší nastavení stále přijatelný komfort ve spojení se špičkovými jízdními vlastnostmi. C-Max se vyznačuje ochotou měnit směr, výbornou přilnavostí přední nápravy, přesným řazením, komunikativním řízením a dobrým chováním na rozbitých českých silnicích. Znamenitě funguje rovněž brzdová soustava (to neplatí o námi testovaném voze, který měl silně opotřebované kotouče a použité neoriginální velmi tvrdé brzdové destičky). C-Max je jedním z mála kompaktních MPVéček, které dokáže potěšit řidiče jízdním projevem a zároveň posádku užitnou hodnotou a solidní prostorností.

Co se kazí? Podvozek vydrží vcelku dost. Životnost originálních dílů je velmi dobrá. Bát se nemusíte ani výměny čepů nebo silentbloku. Ramena náprav jsou totiž dobře rozebíratelná a jednotlivé díly dobře vyměnitelné. Dojde-li na nejhorší, můžete jednotlivé čepy a silentbloky měnit jednotlivě. Pokud je C-Max vybaven elektrickou parkovací brzdou a nelze ji následně odbrzdit, je na vině vadná mechanika (mění se celá). Z počátku výroby C-Maxe trápilo zatýkání vody do motoru stíračů, nepřesné palivoměry (zejména v prvním roce výroby) nebo zlobil ventil podtlakového posilovače brzd v zimním období. Nezřídka se lze setkat s opotřebenými ložisky kol nebo zasekávajícím se zámkem kapoty.

SERIÁL: Jaký je Ford C-Max druhé generace 2010-2014? (1.díl)
SERIÁL: Jaký je Ford C-Max druhé generace 2010 - 2014? (2. díl)

U vznětových pohonných jednotek (1,6 TDCi a 2,0 TDCi) dochází k předčasnému opotřebení turbodmychadel díky zanesenému sítu v mazacím okruhu (hlásí se pazvuky při přidání plynu). U 1,6 TDCi dochází k předčasnému opotřebení dvouhmotových setrvačníků. U šestnáctistovek TDCi vybavených systémem Common Rail firmy Bosh dochází k úniku nafty kolem vstřikovačů nebo k zanesení ventilu EGR, které se projevuje škubáním. U 1,8 TDCi a 2,0 TDCi selhávají SCV ventily čerpadla Common Rail od Siemensu. Manuální převodovky jsou dobrou volbou narozdíl od převodovky CFT vybavené plynulým variátorem. Naštěstí tato převodovka není příliš rozšířená (1.6 TDCi a 1.8). Oprava této převodovky, resp. její výměna je velmi nákladná (více než 100.000 Kč). První známkou opotřebení variátoru je kolísání otáček a jejich skoková změna během akcelerace.

Motorový olej se u všech pohonných jednotek mění po ujetí 20.000 km nebo po jednom roce. Ford doporučuje používat olej viskózní třídy SAE 5W-30 nebo 10W-30, specifikace ACEA A1/B1 nebo A2/B2, API SH, CD nebo EC. Zážehová 1,6 Duratec má rozvody poháněné ozubeným řemenem, který se mění po deseti letech provozu nebo ujetí 150.000 km. Všechny ostatní benzínové pohonné jednotky mají rozvody poháněné řetězem, který se může projevovat po 1/4 milionu najetých kilometrů zvýšenou hlučností. U vznětových motorů 1.8 TDCi a 2.0 TDCi se rozvodový řemen mění po 150.000 km nebo deseti letech provozu a u vznětové šestnáctistovky po 200.000 km nebo 10 letech provozu. U dieselů s filtrem pevných částic (1.6 TDCi, 80 kW a 2.0 TDCi) je nutné doplňovat po 60.000 km aditiva (po rozsvícení žluté kontrolky v přístrojovém štítu).


Co vybrat? Základní motorizací se stala benzínová šestnáctistovka o výkonu 74 kW. Tu dobře známe z pětidveřového Focusu, který prošel recenzí počátkem roku. V té dokázal, že šestnáctistovka je maximálně vhodnou motorizací pro pětidveřový hatchback. I přes označení Duratec se nejedná o novou generaci motorů u kterých jsou rozvody poháněné řetězem (zde je nutné dodržovat výměnu rozvodového řemene po 150.000 km nebo deseti letech provozu). Šestnáctistovka je totiž starým dobrým Zetecem-SE na kterém se podílela Yamaha. Jedna-šestka si s C-Maxem překvapivě dobře poradí za předpokladu, že řidič nečeká žádné dynamické zázraky a vůz není plně obsazen. Základní motor je v mých očích v C-Maxu vhodný pro nepříliš náročné řidiče. Mezi málo rozšířené pohonné jednotky patří šestnáctistovka s výkonem 85 kW, která se objevila pod kapotou C-Maxe v srpnu 2004. Šestnáctistovka Ti-VCT díky zdvojenému proměnnému časování rozvodového mechanismu není špatným motorem. Je však potřeba počítat s vyšší spotřebou paliva a velmi omezeným výběrem na trhu ojetin. Dalším motorem v nabídce je osmnáctistovka Duratec, která ve verzi Flexifuel dokázala spalovat palivo E85. Tento motor nevyniká výkonem ani spotřebou. Patří k živějším, ale raději sáhněte po rozšířenějším dvoulitrovém Duratecu o výkonu 107 kW, který Ford nasadil v dubnu roku 2004.

Základ vznětových motorů tvoří šestnáctistovka Duratorq TDCi, která je v C-Maxu dostupná ve dvou výkonnostních verzích. Od počátku výroby je v nabídce silnější 80 kW verze. V únoru 2005 se objevila pod kapotou C-Maxu slabší verze s výkonem 66 kW bez turbodmychadla VNT, která však na trhu vydržela pouhé dva roky. Šestnáctistovka TDCi byla vyvinuta ve spolupráci s koncernem PSA a celkově tento motor patří mezi úsporné a relativně kultivované. Vzhledem k neoslnivému výkonu překvapivě postačí i slabší verze, kterou díky absenci filtru pevných částic mohu vřele doporučit. Silnější 80 kW verze ve spojení s manuální převodovkou se bez filtru pevných částic neobjede. Vyjímku nalezneme v kombinaci s převodovkou CFT, která filtr neměla. U šestnáctistovek se objevují závady EGR ventilu, což se může projevovat občasným poškubáváním zejména v tahu. Potrápit dokáže i těsnění vstřikovačů, které propouští naftu a nepatří mezi příliš odolné. Dalším dieselem v nabídce se stala v lednu roku 2005 stará známá osmnáctistovka Duratorq TDCi s výkonem 85 kW a vstřikováním Common Rail od Siemensu, které oproti původnímu Delphi prokazuje daleko lepší službu. Osmnáctistovka je zbavena filtru pevných částic a dovedou ji maximálně potrápit nefunkční ventily regulace tlaku a objemu na vysokotlakém čerpadle. Tento diesel mohu doporučit za předpokladu, že se smíříte s hlasitějším projevem a menší mírou kultivovanosti. Navíc je nutné počítat s pomalým zahříváním na provozní teplotu. Špatnou volbou není ani nejvýkonnější diesel v nabídce - dvoulitrový Duratorq TDCi o výkonu 100 kW, který se však neobjede bez filtru pevných částic. Dvoulitr stejně jako osmnáctistovku postihují problémy s vysokotlakým čerpadlem. Vstřikování je rovněž od Siemensu a nedělá dosud zásadnější problémy.


Testovaný kus Ford C-Max 1.8 TDCi, 85kW, rok výroby 2008, 157.000 km:


Výbava: digi klima, 6 x airbag, ABS, dig. klimatizace, CD přehrávač, centrál dálkový, el. okna, el. zrcátka, hliníková kola, manuální převodovka, multifunkční volant, nastavitelný volant, posilovač řízení, přídavné světlomety, ovládání rádia pod volantem, senzor stěračů, tempomat, tónovaná skla, výškově nastavitelná sedadla, loketní opěrka.

Námi testovaný Ford C-Max s rokem výroby 2008 měl podle tachometru najeto 157.000 km. Karoserie automobilu nese známky častého používání (šrámy, oděrky, rovnaný zadní nárazník atd.). Podle technického průkazu byl vůz registrován na soukromou osobu, která jej však velmi využívala. Interiér je překvapivě zachovalý až na pár drobností. Motor startoval bez problémů, v tahu ovšem občas cukal a při volnoběžných otáčkách lapal po dechu. Brzdy si v brzké době budou žádat výměnu. Zejména brzdové kotouče to mají za sebou. Stejně tak je nutné zároveň vyměnit brzdové destičky, které jsou navíc neoriginální a příliš nebrzdí.

Mínusy:
- nevyrovnaný běh motoru při volnoběžných otáčkách
- opotřebené a ztuha jdoucí brzdy
- zvýšený hluk od kol
- zadní nárazník

Závěrečné hodnocení:Vůz je v průměrném technickém stavu. Po koupi bych vzhledem k ujetým km doporučil výměnu rozvodového řemene a motorového oleje. Rovněž bych se zaměřil na nevyrovnané volnoběžné otáčky při kterých má motor tendenci zhasnout. Rovněž je třeba vyměnit kotouče a brzdové obložení.

Automobil k testu zapůjčil autobazar Auto ESA