Zora Jandová - Jsem zodpovědná řidička, protože v autě vozím děti

Jaká jste řidička?
Zodpovědná. Předpisy se snažím dodržovat, protože často v autě vozím děti.

Co vás za volantem nejvíce rozčiluje?
V životě jsem byla rozčílená jen párkrát. Takže jsem v klidu i v autě. Jednou jako čerstvá držitelka řidičáku jsem opravdu jen malinko drcla na semaforech do auta přede mnou, ze kterého vyskočil brunátný chlapík. Než na mě začal křičet, klidně, ovšem důrazně jsem mu řekla, že má ve všem pravdu, ale hlavně, ať mi netyká. To ho překvapilo tak, že se ani nepodíval, jestli se jeho autu něco nestalo, omluvil se, nasedl zpátky do auta a odjel.

V kolika letech jste si udělala řidičský průkaz?
Mám řidičák asi od svých čtyřiadvaceti. Dělala jsem ho tajně - jako překvapení pro manžela Zdenka. Když jsem mu ho položila na stůl, bez mrknutí oka si ho strčil do kapsy a jen poděkoval. Myslel si, že to je jeho řidičský průkaz, který už dva dny hledal. Řídím jen osobní auto, do náklaďáku nebo na motorku by mě nikdo nedostal. Ale jezdila jsem automobilové závody na okruzích a nevedla jsem si mezi samými chlapy špatně. To byl adrenalin. Ale když jsem třeba v lijáku neměla dobrý pocit, přestala jsem soupeřit a začala jsem jen „zdobit“. To chlapi nedokázali. Mé výsledky byly tak dobré i proto, že jsem závod vždycky dokončila, zatímco kluci přišli o body, protože se vymlátili sami mezi sebou a zůstali v příkopech. Naštěstí bez zranění.

Kolik aut jste za svůj život vyměnila?
To si fakt nepamatuju, protože jsem při své profesi byla na autech závislá. A i teď, jako šéfredaktorka Rádia Junior v Českém rozhlasu, toho hodně nacestuju, když jezdíme za dětmi po celé republice. Nejradši jezdím sama a vlastním autem, služebním jezdí můj tým. V naší rodině byla vždycky jedním autem škodovka a pak to byly renault, mazda, žigulík, fiat… Mám ráda kombíky, protože tam naložím děti, zavazadla, psa, kočku, peřiny i nábytek v libovolném množství a pořadí.

Potrpíte si na nějakou speciální výbavu? Co nesmí chybět ve vašem autě?
Držák na nápoje, často totiž využívám různé rychlé řetězce u dálnic a kvůli bezpečnosti a spícím dětem z auta nevystupuju. Kabelku mám malou, takže v ní panuje pořádek. V autě mám spoustu věcí, které často potřebuju, ale můj muž z nich šílí. Nezbytná jsou cédéčka, papírové kapesníčky a láhev neperlivé vody – na žízeň, mytí i výpomoc kolegům řidičům, kterým se v zácpě přehřálo auto.

Kam nejdál jste se s autem podívala?
Projezdila jsem Evropu a často jezdím na Slovensko, kde končím doktorandské studium na univerzitě v Nitře. Ráno kolem páté vyjedu, v deset jsem na přednášce, ve čtyři vyjedu z Nitry, kolem deváté jsem doma a ještě se zúčastním rodinného života. V autě přemýšlím nad spoustou věcí, učím se texty, vymýšlím písničky a různé své projekty. Jako spolujezdec většinou neotravuju, okamžitě usínám a probouzím se pět minut před cílem. Takže i cesta do Vídně mi trvá zhruba čtvrthodinu.

Potkala vás někdy na cestách v zahraničí nějaká závada?
Jednou v Japonsku při výletu s naším japonským kamarádem vypovědělo jeho auto službu. To mu způsobilo málem infarkt, protože žije v zemi, kde se skoro nic neporouchává. Museli jsme mu se Zdenkem vysvětlovat, že u dálnic jsou telefony, kterými se přivolává pomoc. Naučili jsme ho řídit auto, když je tažené lanem. My měli letité zkušenosti z naší země – kdo před rokem 89 nikdy nebyl tažen nebo někoho netáhl, jako by ani nebyl Čechoslovák.

Za co nejčastěji platíte pokutu?
Čas od času platím pokutu za osobu blízkou, se kterou mám vyměněné auto kvůli většímu prostoru, když vozím děti atd. Je to většinou za parkování.

Bourala jste někdy?
Jednou jsem přehlédla kvůli špatně postavené přenosné značce tramvaj. Abych viděla, musela jsem vystrčit čumák auta a ten se jako na potvoru potkal s tramvají. Byla to jen malinká pusinka, myslela jsem, že hned pojedu dál. Tramvaj byla jen škrábnutá, ale auto nepojízdné. Motor ležel před ním. Naštěstí bylo výborně pojištěné. Zkušenost z toho mám tu, že je auto vlastně jen kus plastu a plechu a že spoléhat v něm na kdovíjakou bezpečnost nelze. Lépe je bezpečně řídit.

Máte nějaký sen, kam byste se jako řidička ještě ráda podívala?
Vlastně ani ne, mým snem je spíš mít víc času na procházky se psem nebo na výlety na kole.

Vizitka:
*Narodila se 6. září 1958 v Praze.
*Vystudovala herectví na DAMU a Vysokou školu tělesné výchovy a sportu Palestra. V současnosti dokončuje doktorandské studium na FF Univerzity Konštantína Filozofa v Nitře na Slovensku, obor masmediální komunikace a marketing.
*Účinkovala v Národním divadle v Praze, v Hudebním divadle Karlín, v Semaforu, v Městském divadle v Brně atd.
*Nyní ji můžete vidět v americkém muzikálu Jeptišky v Divadle Na Fidlovačce v Praze.
*Pracuje v Rádiu Junior, což je stanice Českého rozhlasu určená dětem, kterou vymyslela, postavila a vede v něm skvělý tým spolupracovníků jako šéfredaktorka.
*Pro Albi namluvila Kouzelné čtení, což je kniha s interaktivní elektronickou tužkou, která komunikuje s dětmi. S dítětem doslova roste, nejprve mu pomáhá objevovat svět pohádek a zvířat a v budoucnu i svět jazyků nebo hudby.
*S manželem Zdenkem Mertou má dvě dcery - třiadvacetiletou Viktorku a třináctiletou Ester.