Volvo V40 D2: Severský charakter

Praha /TEST, FOTOGALERIE/ - Mezi prémiovými hatchbacky je pořádně těsno. Máme tu BMW řady 1, Audi A3, Mercedes-Benz třídy A nebo Lexus CT200h. A také Volvo V40. Až na hybridního Japonce jde přitom v podstatě o novinky, trojice Volvo, Audi a Mercedes dokonce dorazila na trh až v průběhu tohoto roku. Jaké šance má v tomto souboji švédský hatchback?

Airbag pro chodce

Hatchback V40 nahrazuje v modelové řadě Volva hned dva automobily. Kompaktní sedan S40 a od něj odvozený kombík V50. Není tedy divu, že patřil k nejočekávanějším novinkám roku. Ale je tu ještě jedna věc, na kterou byli všichni zvědavi. Právě tohle auto má totiž jako první v historii airbag pro chodce.

Jak funguje? Když už je srážka nevyhnutelná, dokáže čidlo v předním nárazníku zaznamenat fyzický kontakt vozidla s chodcem. V takovém případě se uvolní kapota pod čelním sklem a díky aktivaci airbagu se zvedne. Bezpečnostní vak přitom zakryje zhruba třetinu skla a A sloupky, čímž změkčí dopad těla na auto. V praxi jsem systém pochopitelně nezkoušel, ale věřím, že funguje a především, že má smysl.

Externím airbagem však bezpečnostní „arzenál" nekončí. Všechny V40 mají bez ohledu na výbavu dalších sedm airbagů (včetně kolenního u řidiče) a modernizovaný systém City Safety, který je nově aktivní při rychlostech do 50 km/h (dříve do 30 km/h). Automobil automaticky zastaví, jestliže řidič včas nezareaguje na zpomalení nebo zastavení vozidla jedoucího před ním, případně pokud se příliš rychle blíží k pevné překážce. Podobných bezpečnostních prvků však vůz nabízí mnohem, mnohem víc. Novinka od Volva je fakt bezpečné auto.

Hra s detaily

A také pohledné. Příslušnost ke značce jasně dokazuje tvar předních i zadních světlometů, stejně jako kapota ve tvaru písmene „V". Zaujme řada povedených detailů a překvapivých linií a zlomů – pěkně vypadá například výrazná linie, která kopíruje tvar boční ochranné lišty. Těsně před koncem zadních dveří se tato linie zvedá a vytváří prudký ohyb vzhůru, který údajně designéři převzali z legendárního modelu P1800.

Některé designové prvky však nejsou samoúčelné, ale zlepšují třeba aerodynamiku. Celkově volvo působí docela dynamicky. Je nízké s širokými boky – jako by bylo přikrčené ve startovních blocích.

Podobně povedený je i interiér. Volvu se i v kompaktním vozu povedlo zajistit posádce mimořádně příjemnou atmosféru známou z větších modelů. A tu pokaždé chválím. Materiály i zpracování jsou na prvotřídní úrovni, tradičně parádní jsou sedadla. Zůstává povědomá středová konzole a typické švédské ovládání. Klasické „budíky" v kapličce nahradil u vyšších výbav plně grafický přístrojový panel (TFT displej). Zpětné zrcátko zase postrádá obligátní černý rámeček. Docela působivé.

Z pohledu řidiče mám snad jen jednu malou připomínku. Hrana středového panelu je poměrně ostrá a opřít si o ni pravou nohu tak není zrovna příjemné.

Prostoru je na předních sedadlech dostatek, vzadu už méně. Ale obvykle rostlé postavy budou cestovat pohodlně. Objem zavazadelníku činí 335 litrů, bez rezervního kola pak 404 litrů.

Jak jezdí

Dynamický vzhled může svádět k představě, že V40 tak bude i jezdit. Upřímně, úplně to tak není. Záleží ale na úhlu pohledu. Na Volvo „vé-čtyřicítka" opravdu působí dravě, v souboji s německou konkurencí ale trochu ztrácí. Podvozek vychází z techniky platformy Ford C1, kterou využívají focus či Mazda 3, byl však trochu upraven.

Na Volvo působí docela tvrdě, stále však posádce nabízí především komfort. Podobně lze mluvit i o řízení, které působí příjemně a na poměry švédské automobilky „sportovně". Auto působí vyváženě a stabilně snad za každé situace.

A motor? Pod kapotou testovaného vozu nýtoval základní turbodiesel o objemu 1,6 litru. Mírným zklamáním pro mě byla skutečnost, že ho bylo slyšet v kabině víc, než bych si představoval. Ale abych byl férový: přiznávám, že v případě charismatických Volv mám vždy vyšší nároky.

Naopak milým překvapením je spotřeba, kterou lze v pohodě dlouhodobě udržovat kolem pěti litrů. Mírný apetit je však trochu obětí za nevýrazné výkony. 115 koní sice stačí, ale dlouhé převody a líný nástup z nízkých otáček vyžaduje citlivé zacházení s šestistupňovou manuální převodovkou. Řazení je naštěstí příjemné.

Volvo V40 rozhodně splnilo moje očekávání. Jako celek nemá výraznější chyby – kde proti konkurenci ztrácí v dynamických schopnostech, tam útočí moderními technologiemi, bezpečností a zajímavým designem.

+ design a kvalitní interiér
+ důraz na bezpečnost
+ velice úsporný motor

- vyšší cena
- poměrně hlučný motor

Volvo V40 D2:

motor	vznětový čtyřválec
objem	1560 cm3
max. výkon	84 kW (115 k)
max. točivý moment	270 N.m
max. rychlost	190 km/h
0-100	12,3 s
spotřeba	3,6 l/100 km
cena test. modelu	759 100 Kč