Vaše recenze: Radosti a strasti Alfy Romeo a Citroënu

V dnešním výběru čtenářských recenzí z partnerského portálu Cars.cz se podíváme do Francie a Itálie. Právě odsud pochází auta sice šarmantní a charismatická, ale občas taky poněkud vrtošivá a náročná. Citroën C5 2.0 HDI (2003)

Citroën C5 je jedním z posledních plavných Citroënů ze „staré školy". Jedná se o vůz stojící na úžasně komfortním hydropneumatickém podvozku, v tomto případě jej pohání dvoulitrový turbodiesel z rodiny HDI. Pro případné zájemce je navíc velmi zajímavý nájezd tohoto konkrétního auta, který činí nadstandardních 307 000 kilometrů. O fotky vozu po takové porci kilometrů se majitel bohužel nepodělil.

Hned v úvodu recenze majitel vyzdvihuje již zmíněnou pohodlnost auta. „Citroën C5 je velice pohodlné a komfortní auto. Jízdní vlastnosti jsou přímo famózní. Motor 2.0 HDI jezdí za 6,2l/100km po městě, podvozek spolehlivě pohltí 90 % nerovností a ani větší výmoly jej nerozhodí," hodnotí majitel kvality vozu.

Čtěte také: Vaše recenze: Passat drží i po 300 000 km, Subaru těší jízdními vlastnostmi

Jenže potom je tu i stinná stránka, a sice košatý výpis závad, zahrnující zejména závady na elektroinstalaci či na motoru. Ještě před dosažením 300 000 kilometrů se musela řešit třeba prasklá hlava, spojkové ložisko, oprava páček pod volantem, oprava nesvítících světel a další závady.

„Neustálé problémy s elektroinstalací, různé závady značně znepříjemňují život, i když některé byly možná důsledkem nedbalého přístupu předchozích majitelů, protože toto auto je citlivé na údržbu. Paradoxně problém nebyl s hydropneumatickým pérováním," dodává k servisním nárokům auta jeho dlouholetý majitel.

Jeho zkušnosti každopádně představují docela zajímavé čtení. Nalézt je můžete zde.

Alfa Romeo 147 1.9 JTD (2001)

Majitel neotřelého hatchbacku z Itálie má pod kapotou naftový motor o objemu 1,9 litru, bohužel se s námi však nepodělil, o jakou výkonovou variantu se jedná. Každopádně tato informace není až tolik podstatná, neboť právě motor nebyl ve voze vlastníka Martina nikdy problematický.



„Prvotní radost po koupi auta rychle opadla a já začal řešit závady. První na řadu přišlo klepání přední nápravy, dolní ramena byla K.O., takže výměna," začíná majitel popis svých závad.

Právě přední náprava se ovšem v recenzi objevuje několikrát, stejně tak třeba vrzající spojkový pedál, kterému pomohlo až poněkud nekonvenční a staromódní řešení. „Jakmile se udělalo velké teplo, vrzání se vrátilo. Po dvou měsících jsem byl už vzteklej jako pes, ani nevím, jak mě to napadlo, ale vzal jsem zbytek motorového oleje, smíchal ho s vazelínou poměrem oko bere, namazal uložení a ejhle, vrzání zmizelo a už se nevrátilo."

V podobném duchu oprav se nese na autě ještě několik dalších věcí. Opravit se musel například potenciometr plynového pedálu nebo horní ramena přední nápravy. Nicméně vůz jako takový hodnotí majitel velmi kladně.

„Motor na to, že je to diesel, není vůbec špatný. V záběru má pěkný zvuk a nechá se celkem točit, člověk aspoň nemá pocit, že jede traktorem. Není to sice dvoulitrový Twin Spark co jsem měl předtím, ale zátah je taky pěkný a ta spotřeba je pohádková. Podvozek a řízení je prostě super - klasická Alfa."

Celou recenzi Alfy 147 naleznete zde.

Poznámka: Recenze byly redakčně upraveny a zkráceny.