V2X a C-ITS: Skrývá se pod zkratkami budoucnost bezpečnosti na silnicích?

V dnešní době už je naprosto běžné, že auto „komunikuje“. Sednete do moderního auta a vaše komunikační zařízení – chytrý telefon – se automaticky připojí k autu přes Bluetooth. Dnešní auta jsou také konstantně on-line a mohou si stahovat aktualizace infotainmentu nebo mapových podkladů, jenže co když zajdeme dál? Co kdyby auta komunikovala s dalšími auty a se svým okolím? • O čem je V2X, potažmo C-ITS?
• Potenciální výhody a nevýhody
• Kdy se začne V2X zavádět?
• VIDEO: České testování C-ITS v rámci platformy C-Roads
Souhrnně je toto téma známo pod zkratkou „V2X“ – ta se intepretuje jako „Vehicle-to-Everything“ a do češtiny bychom ji mohli volně přeložit jako „Komunikace vozidla se vším“. V Česku existuje také projekt ITS (Inteligentní dopravní systémy), do kterého patří C-ITS, tedy Kooperativní systémy ITS, stojící na obousměrné komunikaci mezi auty a silniční infrastrukturou.

Jde o technologii, která spadá do „Internetu věcí“ – to je výraz pro zařízení, která jsou připojena k internetu a lze je přes internet ovládat či monitorovat. Může se jednat naprosto cokoliv – do internetu věcí spadají všechny ty chytré lednice, květináče které si samy řeknou o vodu, mobilem otevírané dveřní zámky, ale právě i automobily.

Čím dál častěji se o komunikačních možnostech auta mluví v souvislosti s bezpečností a úsporou paliva a emisí. Existuje totiž snaha zajistit, aby vozidla komunikovala mezi sebou, případně i s okolní infrastrukturou, chodci nebo cyklisty.

Vize je taková, že by auto dávalo svému okolí konstantně vědět svou polohu a případné okolnosti, týkající se provozu, které zjistilo skrze svými senzory. Stejně by se chovaly i další entity v okolí. Samotná komunikace by mohla probíhat pomocí stávající datové sítě, případně skrze nový protokol ITS-G5 – takzvaná „wifi pro vozidla“ pracující na frekvenci 5,9 GHz.

Často se uvádí příklad se semafory. Každý semafor by mohl být zapojený do komunikace s auty v okolí. Když se bude vůz blížit, semafor mu dá vědět, kdy se rozsvítí další zelená, a vůz podle toho informuje řidiče, jakou rychlostí má jet, aby nemusel zastavovat, případně rychlost upraví sám v případě autonomní jízdy.



„Hlásit“ by se tímto způsobem mohly i práce na silnici a samotná auta by posílala dalším vozům třeba to, že dojela do kolony, případně že musela prudce zpomalovat, a na silnici tedy hrozí potenciální nebezpečí. Auto by mohlo vědět o chodcích, jejichž chytré telefony by hlásily polohu, o cyklistech, o stopkách, o dalších vozidlech, kterým bude muset dávat přednost… Zkrátka by o svém okolí mohlo mít přehled daleko za hranicí toho, kam dohlédnou senzory.

Největší potenciální výhodou je samozřejmě bezpečnost. Díky všesměrové V2X komunikaci by mohlo vozidlo o spoustě věcí a situací vědět dopředu a podle toho informovat řidiče. Zároveň je to zásadní krok v tématu autonomní jízdy, tedy k tomu, aby mohla vozidla řídit sama. Třeba americký úřad pro silniční bezpečnost NHTSA ve své studii předpokládá, že by širší implementace V2X mohla eliminovat až 13 % dopravních nehod a zabránit tak 439 000 nehodám ročně.

Další výhoda spočívá v možné úspoře paliva, a tedy i emisí. Tím, že by se vozidla zpomalila před příjezdem do kolony nebo k semaforu na kterém svítí červená, by znamenalo méně zastavování a opětovného rozjíždění, tedy celkově plynulejší dopravu.



Největším problémem a zároveň překážkou k širšímu rozšíření V2X komunikace je samozřejmě infrastruktura. Pro úspěšnou implementaci by bylo nezbytné stanovit jednotný komunikační protokol, na kterém by pracoval celý systém, a následně vybudovat rozsáhlou síť čidel a komunikačních prvků. Nemluvě o tom, že V2X půjde implementovat pouze do moderních vozidel, takže i kdyby se s implementací začalo okamžitě, bude trvat více než dekádu, než bude v rámci V2X komunikovat alespoň většina vozidel na silnicích.

Je zde také mnoho obav, plynoucích ze zabezpečení. Neustálá komunikace a sdílení polohy znamená, že v systému bude celá řada citlivých dat, a otevírá se také potenciální možnost zneužití sítě.

Výzkumem a testováním V2X technologií se v současnou chvíli zabývá mnoho automobilek a dodavatelských společností a samostatně taky mnoho zemí včetně Česka.

V omezené míře zavedla komunikaci C2X třeba automobilka Mercedes-Benz, kdy si některé modely mohou předávat informace navzájem mezi sebou. Plošnější zavedení je ovšem běh na dlouhou trať a neexistuje jasná odpověď na to, kdy a v jaké formě se komunikace vozidel s vozidly a infrastrukturou začne stávat standardem.

Zbývá vyřešit velkou spoustu otázek – z nichž podstatná část je legislativních, a rozhodně se nejedná o projekt, který proběhne ze dne na den. Celkově budeme o V2X a C-ITS slýchat častě a častěji v průběhu mnoha nadcházejících let.