Ford Bronco zvládne totéž co tanky. Prověřili jsme ho na vojenském cvičišti

Ford Bronco je v současné době jedno z mála aut, které si nechají líbit opravdu drsné terénní zacházení. Právě vstupje na český trh. Když jste dříve někde viděli hranaté vysoké auto, bylo vám jasné, že se jedná o model určený do terénu. Dnes už většina vozů s těmito vlastnostmi do opravdu těžkého terénu vjíždět nemůže. Jsou to totiž takzvané sportovně-užitkové vozy, z nichž mnohé nemají ani pohon všech kol, natož žebřinový rám, uzávěrky diferenciálů, redukční převodovky a další technické prvky umožňující průjezd bahnem, pískem, zdolávání neskutečných stoupání i klesání.

Na to, jak Ford Bronco vypadá zvenčí i zevnitř se můžete podívat do naší galerie.

V případě Fordu Bronco, protože právě o něm je tento článek, navíc zážitky při zdolávání nástrah přírody umocňuje fakt, že za příjemného počasí můžete odmontovat kompletní střechu a dokonce i všechny čtyři boční dveře. Sepětí s živly je pak skutečně bezprostřední.

Ochutnat jsem si to na vlastní kůži mohl v prostředí bývalého tankodromu u Jihlavy. Demontovat tyto díly je prý záležitostí osmi minut. Sám bych to na první pokus tak rychle určitě nezvládl, ale věřím tomu, že se to na tento časový úsek dá natrénovat. Některé z dílů můžete vozit s sebou, jiné ovšem je třeba před startem odložit do garáže.

Než jsem se ale na zmíněný tankodrom dostal, musel jsem absolvovat více než sto kilometrů jízdy po dálnici D1. Normálně bývá cesta po běžných komunikací s pravověrnými offroady utrpením. V tomto případě to ale bylo naprosto v pohodě. Pokud si tedy odmyslíte hluk, který v dálničních rychlostech vytváří zejména v oblasti střechy kolem proudící vzduch.

Verze Outer Banks (to je ta o něco méně offroadově zaměřená ze dvou u nás nabízených) nepůsobí nikterak prkenně, i nutné prudké vyhýbací nebo brzdné manévry zvládá minimálně na úrovni solidně zkonstruovaných SUV a šestiválcový zážehový motor poskytuje velmi dobré pružné zrychlení. A spotřeba – ta v tomto prostředí činila 12,5 litru.

Na oficiální upoutávku na nové Bronco v Evropě se můžete podívat zde:

Pojďme si ale tuto novinku na automobilovém evropském trhu představit. Ano, pro Evropany je to skutečně nový model. Ovšem v Americe již znají Bronco od šedesátých let, kdy vznikla první generace. Nynější, která vznikla s notným odstupem po minulých pěti, na ně designově navazuje.

Tvůrci linií nového Bronca se obešli bez kudrlinek. Boční panely jsou až na dva malé vodorovné prolisy hladké, maska chladiče obsahuje tradiční kulatá světla, nápis Bronco a pak už je spoustu oválných malých otvorů. Na zádi pak dominuje vně umístěné rezervní kolo.

V USA je k dostání také dvoudveřová kratší verze, na našem trhu lze koupit jen pětidveřový vůz. Ten na délku měří 4,8 metru, výška se s ližinami na střeše vejde pod hranici dvou metrů.

Zadní dveře se otevírají do strany. Celý nakládací otvor se pak otevře až po odklopení zadního okna. To má samozřejmě panty na horní straně. Kufr je velký tak akorát. Na jeho dně je výsuvná plošina. Je ze silného ocelového plechu, takže se skutečně na ni nemusíte bát usednout.

V kabině je sice velký navigační displej s mnoha dalšími funkcemi, ale všechny důležité funkce se ovládají klasicky fyzickými knoflíky a tlačítky. Protože se navíc počítá s nějakou tou vlhkostí, prachem a pískem, jsou chráněné gumovými kryty.

Terénní režimy se spínají velkým kulatým ovladačem na centrální konzoli. Na dálnici jsem pochopitelně využil pohon pouze dvou kol, mimo asfalt či beton můžete zapnout automatickou čtyřkolku, případně režimy 4H pro rychlou terénní jízdu či 4L pro pohyb s redukcí.

Toto platí pro variantu Badlands, která má navíc sériově uzávěrky předního a zadního diferenciálu, rozpojitelnou přední stabilizační tyč, důkladnou plechovou ochranu důležitých dílů na podvozku, velké terénní pneumatiky a rovněž zvětšenou světlou výšku. Ta dosahuje 261 milimetrů. Projet auto umí vodou hlubokou osmdesát centimetrů.

Zajímavé jsou dvě věci, které konkurence nenabízí. Mohl jsem vyzkoušet ovládání tempa auta pomocí jednopedálového režimu. Opravdu stačí pouze držet nohu na plyn a tlakem na něj zrychlovat či zpomalovat. Ještě pozoruhodnější je pak možnost stiskem tlačítka zablokovat v zatáčce vnitřní kola a tím „pod plynem“ stočit auto do žádaného směru daleko rychleji než by to šlo pouhým otočením volantu. Velmi rád jsem to rád v zatáčkách mezi stromy nebo kameny na polygonu zkoušel.

Tuto vychytávku mají oba výbavové stupně, ale přece jen většina zákazníků bude volit offroadovější variantu. Už jen proto, že cenový rozdíl mezi oběma verzemi je pouze 105 tisíc.



Asi zbytečné je zmiňovat se o schopnosti drápat se do nesmyslně prudkých svahů, překonávat nepravidelně umístěné hluboké propadliny nebo bažinaté úseky. Pokud řidič nezmatkuje a dobře volí stopu a neleká se a nesundavá nohu z plynu, je těžké najít limity….

Za to si ale samozřejmě Ford nechá poměrně dobře zaplatit. Cena vrcholné a plně vybavené verze je v Česku 1 954 900 Kč.