Tahle zapomenutá Corvette dlouho vládla světu. Už v roce 1988 jela 410 km/h

Zatímco produkční automobily se v druhé polovině 80. let teprve dostávaly k rychlostní hranici 350 km/h, trochu opodál stál tento stříbrný a krutě vyladěný Chevrolet. Již tehdy byl schopný cestovat v tempu psaném čtyřkou a dvěma nulami. Ještě než se ale dostaneme k té špičaté střele na fotce, vyplatí se skočit do minulosti amerického úpravce Callaway Cars, který byl zodpovědný za vytvoření této rekordní Corvetty, pojmenované příznačně Sledgehammer (kladivo či přesněji palice/perlík).

Pokud vám jméno Callaway něco říká, nejspíše si ho budete pamatovat jako úpravce specializujícího se na výkonnostní ladění Chevroletů Corvette všech druhů. Reeves Callaway, zakladatel tuningové dílny, však začínal nejprve jako závodní instruktor, načež si vlastními silami upravoval své tréninkové BMW 320i.

Callaway byl zručný chlapík schopný technického myšlení, a tak si pro své BMW navrhnul a zkonstruoval turbo kit, který se nedlouho poté rozhodl nabízet k prodeji. A takto jednoduše vznikl v roce 1977 menší podnik jménem Callaway Cars.

Přetočte čas rapidně dopředu a Callaway už nabízí turbodmychadla a další součástky pro úpravu vozů od BMW, Volkswagenu, Porsche, Audi či Mercedesu-Benz, kdežto v roce 1987 přichází zlomový moment při vývoji dvojitého přeplňovaní pro Chevrolet Corvette.

Celý tento projekt navíc probíhal pod očima samotné automobilky s tím, že přeplňování bude nabízeno zájemcům přímo u dealerů Chevroletu, samozřejmě s klasickou zárukou. Než se Callaway naděl, popularita jeho dílny přes noc vystřelila k výšinám a skromnému úpravci dala možnost posunout svůj podnik a hlavně technické možnosti na úplně jinou úroveň.

Dvojité přeplňování se Callaway a jeho inženýři snažili u Corvetty generace C4 zdokonalit, přičemž honba za dosáhnutí co nejvyšší rychlosti se objevila již u projektu jménem Top Gun. Při testování pod hlavičkou magazínu Car and Driver se podařilo v upravené Corvettě dostáhnout rychlosti 372 km/h.

Normální člověk by si možná řekl, že jezdit rychleji už není třeba, ale mistr Callaway měl názor trochu jiný. Chtěl najít limit v kombinaci normálně využitelného a spolehlivého vozu a co nejvyšší dosažitelné rychlosti. Racionálním odůvodněním pak bylo, že nový projekt Sledgehammer bude alespoň fungovat jako pojízdná laboratoř pro všechny nové součástky firmy.

Velice rychle ale přišlo zjištění, že prorážení vzduchu pouhou silou koní nebude tím nejefektivnějším nápadem, a tak se Callaway rozhodl kontaktovat experta na aerodynamiku a designéra Paula Deutschmana. Ten pro Corvettu C4 vytvořil bodykit, který nejenže snižoval odpor vzduchu karoserie, ale také zlepšoval přívod vzduchu k hladovému přeplňovanému motoru.

Takzvaný paket AeroBody se u Sledgehammer stal základem pro klasické bodykity později nabízené i normálním zákazníkům, kterým třeba ani nešlo o masivní navýšení výkonu, ale o spíše o vzhled.   

Zpátky k motoru. Již upravený, původní 5,7litrový osmiválec ze standardní verze Callaway Corvette byl rozebrán a posloužil jako základ k rozsáhlému upravení a výměně velké části komponentů, a přirozeně, instalaci nového dvojitého přeplňování s turby značky Turbonetics.

S tlakem 1,51 baru a mezichladiči přesunutými hned za přední masku se Callawayi podařilo z motoru vytřískat 910 koní (670 kW) a hutných 1047 Nm točivého momentu. Pro srovnání, dříve nabízená úprava od Callawaye pro Corvette C4 zajišťovala pouhých 350 koní (257 kW) a 630 Nm. Sledgehammer používal zesílenou pětistupňovou manuální převodovku, která byla později vyměněna za šestistupňovou.

Kromě motoru byl upraven i podvozek s novými tlumiči Koni, upravenými spodními rameny a celkově nižší výškou. Hořčíková kola značky Dymag byla 17palcová a obutá do pneumatik Goodyear, k nimž se váže jedna zajímavost. Jelikož se o celém projektu doslechli ve vedení General Motors (vlastník Chevroletu), bylo v jejich nejlepším zájmu, aby dopadl absolutním triumfem.



GM tedy zadalo pneumatikářské firmě Goodyear zakázku na speciální sadu silničních pneumatik, které by bez problému vydržely zatížení při rychlosti přes 400 km/h. Traduje se, že do vývoje nacpal koncern celý milion dolarů.

Snaha o využitelnost na běžné silnici se projevila také v interiéru, při jehož úpravě Callaway souhlasil pouze s umístěním skrytého trubkového rámu a hasícího systému pro zvýšení bezpečnosti. Všechna ostatní komfortní výbava tak v autě zůstala – včetně elektrických oken a sedaček, centrálního zamykání, prémiového audiosystému Bose a klimatizace. Sledgehammer vážil 1589 kg.

Pokus o překonání rychlostního rekordu pro nejrychlejší silniční vozidlo se měl konat v říjnu 1988 na testovací dráze výzkumného střediska dopravních prostředků v Ohiu. Aby Callaway dokázal každodenní využitelnost svého výtvoru, s devítisetkoňovou Corvettou cestoval do Ohia po vlastní ose z domovského Connecticutu vzdáleného 1126 kilometrů.

„Tohle auto musí být schopno odvést vaši mámu do obchodu, ale přitom taky upalovat 250 mil za hodinu (402 km/h),“ prohlásil tehdy šéfinženýr Callawaye Tim Good. Nutno pak říct, že těmto řečem nikdo z personálu testovací trati v Ohiu nevěřil.

Na místě už do vozu naskočil testovací pilot John Lingenfelter, který nejprve zajel úctyhodných 399 km/h. Týmu nadšenců z dílny Callaway to ale nestačilo.

Při druhé jízdě už věděli, že svůj původní odhad dokonce překonali. Lingenfelterovi se podařilo Sledgehammer rozjet na 254,76 mil za hodinu, tedy rovných 410 km/h. Callaway později zavtipkoval, že jejich původní výpočty byly zřejmě chybné, jelikož očekávali „jen“ zmíněných 250 mil za hodinu.  

Testování hotovo, rekord v kapse a Callaway znovu usedl do Sledgehammeru a vydal se zpátky domů do Connecticutu. Bez jediného technického problému.

Sledgehammer se sice nemohl řadit do mnohem respektovanější řady nejrychlejších produkčních vozů planety, jelikož nemohl být za produkční auto považován – vyroben byl pouze jeden kus a Callaway nebyl oficiálně automobilkou, ale pouhým úpravcem – nicméně i přesto byla v roce 1988 jeho rychlost se čtyřkou na začátku naprostým zjevením.

Tehdy nejrychlejší produkční auto světa Ruf CTR Yellowbird (ano, německý „úpravce“ Porsche je právně označován za automobilku) totiž dokázalo jet maximální rychlostí „jen“ 341,9 km/h a ještě mnoho let poté se nikdo k hranici 400 km/h ani nepřiblížil.

Ještě větším udivením tak může být, že rekord upravené Corvetty nebyl překonán žádným produkčním ani malosériovým vozem až do roku 2007, kdy se objevil americký supersport SSC Ultimate Aero TT s dosaženými 412,29 km/h. A poté už se dostáváme do éry Bugatti Veyron Super Sport s 431 km/h…

Každopádně, skoro dvacetileté kralování už brutálnímu Sledgehammeru nikdo neodepře. Nehledě na to, že by i dnes zahanbil celou řadu současných supersportů a hypersportů. Naposledy se vůz objevil v aukci v roce 2014, kdy se jej sběratel Richard Berry rozhodl neprodat za nabízenou částku v přepočtu kolem 12 milionů korun.