Spolehlivý a promyšlený univerzál: Test ojetého VW Caddy za 270 000 Kč

V recenzi malé osobní dodávky jsme se tentokrát zaměřili také funkčnost jednotlivých prvků výbavy. Pokud přijedete na obchodní jednání v dodávce, tak to asi příliš vysoký respekt nevzbudí. To je ale jeden z mála negativních faktorů, který je spojený s vlastnictvím užitkového vozu v osobní verzi. Naopak mají tyto vozy spoustu kladů, což potvrzuje také Filip Kučera z Auto ESA: „Malé dodávky jsou například mezi živnostníky velice oblíbené. Přes týden mohou sloužit jako pracovní a o víkendu jako rodinný vůz,“ vysvětluje.

To zejména díky variabilním sedačkám, velkému zavazadlovému prostoru a vyšší střeše. To vše samozřejmě platí o Volkswagenu Caddy, který jsem si v Auto ESA vybral pro test ojetého vozu této kategorie v ceně do 300 000 Kč.

Dopodrobna si ho můžete prohlédnout v naš komentované fotogalerii.

Jednalo se o exemplář, který vyrobili v roce 2011. V současné době má na počítadle kilometrů údaj 91 000. Ve výbavě se nenacházelo nic luxusního, ale na druhou stranu měl vůz zabudováno vše podstatné, co je zapotřebí pro komfortní a bezpečnou jízdu. Tedy například klimatizaci, rádio s CD přehrávačem, elektrické ovládání předních oken, centrální zamykání s dálkovým ovládáním, ale také světla pro denní svícení a mlhovky. V auto ESA ho nabízejí za 270 000 Kč.

Caddy se vyráběl a vyrábí ve dvou délkových variantách. Tato byla ta kratší. Přesto je i tato verze dostatečně prostorná pro pětici cestujících. Vpředu se sedí velmi podobně jako v klasickém autě nižší střední třídy, vzadu se posádka může cítit dokonce ještě pohodlněji. Místa pro kolena a hlavy na obou krajních sedadlech je habaděj, jen ten, kdo si sedne na prostřední místo, si vinou namontovaného středového tunelu nebude moci natáhnout nohy.

Na tuto sedačku také nelze pomocí systému ISOFIX připevnit dětskou sedačku. Přístup do tohoto prostoru je vynikající díky posuvným dveřím na obou stranách karosérie.

Potěšil zachovalý exteriér i interiér. Je poznat, že auto sloužilo spíše jako rodinný přepravník než auto pro převoz materiálu či nářadí. Čalounění vypadalo jako nové, žádné větší škrábance či ošoupaný povrch jsem nenašel ani na palubní desce, obložení dveří či stropu. Klimatizace fungovala bezvadně, žádné problémy jsem nenašel ani při zkoušce elektrického ovládání bočních okének nebo centrálního zamykání.

Testovaný kus poháněl zážehový turbomotor. „Motory 1.2 TSi jsou se spotřebou více citlivé na styl jízdy, s manuální převodovkou se však dosahuje nízkých hodnot snáze než s převodovkou automatickou. Pověst těchto motorů dříve poškozovaly problémy s rozvody. Volkswagen je však úspěšně vyřešil, a tak se vozů z roku 2011 a výš žádné problémy tohoto typu netýkají,“ uklidňuje případné pochybovače Filip Kučera.

Během našeho testu se navíc ukázalo, že jednou z hlavních předností při volbě tohoto agregátu je jeho kultivovanost a tichý chod. Ani bezprostředně po nastartování studeného motoru jsem necítil žádné významné vibrace nebo zvýšenou hlučnost. Stejně příjemně působil zážehový turbomotor také při všech dalších jízdách. Na venkovských silnicích jsem zaznamenal průměrnou spotřebu 5,5 litru. Na dálnici si pak vůz s tímto motorem vyžádal na sto kilometrů jízdy 7,6 litru, ve městě pak 7,2 litru. V kombinovaném režimu bude příští majitel jezdit zhruba „za 6,5-6,8 litru“.

Jízdní vlastnosti se vlastně neliší od podobně starých a velkých osobních modelů. Za lehkou vadu pokládám mírně drhnoucí řazení pětistupňové manuální převodovky, vadil mně také zhoršený výhled skrze masivní sloupek čelního skla. Přídavná okénka nacházející se v jeho rozdvojení ve spodní části, situaci vůbec nezlepšují.

Brzdy jsou dimenzovány dobře a jejich účinek se plynule zvyšuje úměrně se sílícím tlakem na pedál. V řízení jsem necítil žádnou výraznou vůli a v zatáčkách se auto chovalo prakticky neutrálně. Plastový volant, na kterém se nenacházely žádné ovládací prvky, má správně tlustý věnec a v dlaních neklouže.

Zajímavostí Caddyho je použití listových pružin vzadu. Zajišťují vyšší nosnost vozu a zvyšují pohodlí jízdy u obsazeného a naloženého vozidla. „Comfort prázdného vozu je přitom jen o málo nižší než u vozů s vinutými pružinami,“ sděluje Filip Kučera.

I tato kratší verze už má opravdu prostorný zavazadlový prostor. Věci se do něho nakládají přes hranu, která je v rovině s podlahou a jeho tvar je přísně geometrický. Lze ho také rychle zvětšit díky překlopení dvou částí zadní lavice směrem k předním sedačkám.

Doporučuje Filip Kučera z Auto ESA



Citroen Berlingo 1.6 VTi

Plusy:

atmosférický benzinový motor

stabilnější spotřeba

společná technika s Peugeot Partner

Mínusy:

nižší nosnost

  

Peugeot Partner 1.6 HDi

Plusy:

spolehlivý naftový motor

nízká spotřeba

společná technika s Citroen Berlingo

Mínusy:

škodí mu časté studené starty

vyšší servisní náklady dieselu

  

Dacia Dokker

Plusy:

nízká cena

křídlové dveře vzadu

společná technika s vozy Renault

Mínusy:

malý výběr na trhu

antikorozní ochrana