Nižší spotřeba a lepší vzduch v autě. Používáte tlačítko vnitřního oběhu?

Při parném dni, aby se klimatizace nemusela tolik činit při ochlazování vzduchu zvenčí. Za kouřícím traktorem, který veze hnůj, aby jeho náklad „neprovoněl“ celý interiér. Nebo prostě jen ve městě, abychom měli v kabině lepší vzduch. Tlačítko recirkulace má na ovládacím panelu klimatizace každý vůz, jen málokdo s ním ovšem umí zacházet. Není to dlouho, co jsme si řekli o tlačítku „Rest“, které najdete na panelu ovládání klimatizace u některých aut. Jde o tlačítko, které umožní po vypnutí motoru foukat z ventilace zbytkové teplo, a topit tak v interiéru i v momentě, kdy si z auta odskočíte pryč. Ukázalo se ovšem, že mnohem větší záhadou je pro mnoho lidí mnohem běžnější tlačítko, které najdeme prakticky v každém autě – tlačítko zapínající recirkulaci, nebo chcete-li „vnitřní oběh“ vzduchu v kabině.

Jednou z nejčastějších podob tohoto tlačítka je malá silueta auta se zatočenou šipkou, která naznačuje vnitřní oběh. Ovšem můžeme se setkat i se samotnou zatočenou šipkou, nebo s vícero šipkami v kruhu. Ať už je ale symbol jakýkoliv, zpravidla se jedná o tlačítko, které se nachází poblíž „hlavních“ funkcí klimatizace – nejčastěji bude tedy umístěno někde kolem tlačítka na ofuk čelního skla.

A stejná bude vždy i jeho funkce. Zapnutím recirkulace (občas také vnitřní cirkulace nebo vnitřní oběh) uzavřeme vnější přístup vzduchu do vozu a na místo toho, aby vůz neustále proháněl kabinou nový vzduch zvenku, prožene několikrát přes ventilaci, potažmo klimatizaci a vzduchový filtr, vzduch který již v kabině je.

U všech aut se dá recirkulace zapnout ručně, u modernějších automobilů potom velmi často nalezneme možnost automatického ovládání recirkulace. Tu pak auto ovládá v závislosti na nastavení klimatizace, a u některých vozů nalezneme dokonce i senzor kvality vnějšího ovzduší, který recirkulaci zapne ve chvíli, kdy je schopen přefiltrováním vzduchu dosáhnout čistšího ovzduší v kabině. Modernější elektronicky řízené systémy také hlídají, aby si řidič nezapnul recirkulaci omylem ve chvíli, kdy by hrozilo zamlžení oken. Třeba u modernějších vozů Škoda je za některých podmínek nutné stisknout tlačítko recirkulace dvakrát.

Mlžení oken hrozí typicky v zimním období, kdy je v kabině teplejší vzduch než venku, ale zároveň je v něm obsažena vyšší vlhkost. Proto když chceme používat recirkulaci v zimě, je nezbytné nechat současně běžet kompresor klimatizace, který vzduch vysouší. Obecně ovšem platí, že pokud se v zimním období pohybujeme v oblastech s čistým vzduchem, necháváme recirkulaci vypnutou a raději nasáváme čerstvý vzduch zvenčí. Koneckonců jeho ohřátí provádíme ve výměníku odpadním teplem z motorového prostoru, takže tady žádné náklady spojené s běžícím kompresorem klimatizace nečíhají.

Pouze když se dostaneme ve městě do kolon, dojíždíme kouřící auto, vjíždíme do podzemního parkoviště nebo delšího tunelu, recirkulaci zapínáme, abychom nenasávali špinavý vzduch zvenčí. Mimochodem třeba v Rakousku mají před některými alpskými tunely značku, která doporučuje recirkulaci zapnout.

Jiná situace však nastává za velmi teplých letních dní, kdy chceme vzduch v kabině ochlazovat kompresorem klimatizace. Ten totiž vyžaduje docela dost výkonu, což pochopitelně zvyšuje spotřebu vozu. V tu chvíli zapínáme recirkulaci, aby kompresor nemusel neustále chladit čerstvě nasávaný horký vzduch z vnějšku. Šetříme tak energii, tedy palivo. Mnoho vozů dokonce při snížení požadované teploty na panelu klimatizace zapíná recirkulaci automaticky, protože by klimatizace nemusela velký rozdíl teplot uchladit.

U auta, které stálo v létě na slunci, je ovšem dobré zapínat klimatizaci a recirkulaci až poté, co se zbavíme horkého vzduchu v autě. Při vyjetí je tedy ideální pustit ventilaci bez recirkulace a navíc otevřít okénka, a teprve když se vzduch v kabině zcela vymění, můžeme okénka zavřít, zapnout vnitřní recirkulaci a klimatizovat na požadovanou teplotu.