Prezidentské limuzíny: od Tatry a Pragy až po BMW. Jak se měnily auta hlav státu

Historie automobilů československých a českých prezidentů je fascinující přehlídkou technického pokroku a politických změn. Najdeme v ní luxusní vozy domácí výroby, jako byly Praga a Tatra, přes sovětské limuzíny až po moderní zahraniční značky. Každý vůz odráží dobu, ve které sloužil. Jak se měnily preference hlav státu a jaké vozy dnes tvoří prezidentskou flotilu? Během více než stoleté historie naší samostatné republiky se v garážích prezidentů vystřídaly desítky různých typů vozů. Některé z nich dodala mladoboleslavská Škoda, další pak kopřivnická Tatra nebo Praga. Ovšem v určitém období nejvyšší představitelé usedali hlavně do obrovských vozů vyrobených v Sovětském Svazu.

Ale pojďme od začátku. Prezident Masaryk měl natolik rád jízdu na koni, že takto mnohokrát absolvoval také cesty z Pražského Hradu do zámku v Lánech. Přesto ale během svého úřadování ve funkci hlavy státu využíval i osobní automobily.

Z těch, které vznikly u tuzemských výrobců, lze jmenovat hlavně Pragu Grand a Tatru 80. To byl největší a nejvýkonnější model kopřivnické značky, kterou poháněl dvanáctiválcový motor se zdvihovým objemem šest litrů. Tento vůz, který na délku měřil 5,2 metru používal T.G. Masaryk až do své smrti v roce 1937.

Předtím jezdil v autě, které se také rozhodně dá pokládat za luxusní. Jednalo se model Hispano Suiza 25/100 Hp. Histopadu-Suiza byla automobilka se sídlem v Barceloně, u které si své limuzíny, případně kabriolety objednávali šlechtici a další zámožní klienti.

Tento zmíněný model v letech 1926-1929 v licenci vyráběla plzeňská Škoda. Pohon obstarával šestiválec, ale s kubaturou 6,6 litru. Výkon vozu byl rovných sto koní, což stačilo na udělení maximální rychlosti 130 kilometrů v hodině. Spotřeba se pohybovala v rozmezí 20-25 litrů na sto kilometrů. Dochovaly se dokumenty, které uvádějí, že pan prezident si tento služební vůz převzal 10.května 1926.

Edvard Beneš, jehož prezidentování je rozděleno na dvě období (1935-38 a 45-48) nejprve podědil Masarykovu Tatru 80. V garážích na Pražském hradě ale parkoval třeba také krásný, ale poněkud pomalý čtyřválcový model Aero 50, který prý daleko více než tento politik využívala jeho manželka Hana a dále také Tatra 70a. V britském exilu jezdil Edvard Beneš v modelech tamější značky Daimler.

V období německé okupace byl československým prezidentem Emil Hácha. Vozil se jak v Tatře 70a, tak v modelu Praga Golden. Ke svým sedmdesátin obdržel od nacistických pohlavárů také osmiválcový Mercedes-Benz 770. Do stejného modelu usedal i samotný Adolf Hitler a dále také Heydrich, Göring či Himmler. Ovšem, jak dodnes tvrdí průvodci při prohlídkách v zámku Lány, Emil Hácha do něho nikdy nenasedl.

S nástupem komunistického režimu se do vozového parku čekoslovenských prezidentů začaly dostávat sovětské vozy. Zejména limuzíny ZIL a GAZ - ZIM. Z hlediska výbavy se rozhodně nejednalo o žádné lidové vozy. Třeba ZIL 111, která dopravovala Antonína Zápotockého v polovině padesátých let, už disponoval například elektrickým stahováním okének, samozřejmě nechybělo kožené čalounění, plyšové koberce a leštěné dřevo.



O něco skromnější byl tuzemský vůz Škoda VOS, neboli vládní obrněný speciál. Ten vznikl díky součinnosti hned několika tuzemských průmyslových firem. Motor a převodovku dodávala Praga, karosérie bývalá továrna Sodomka ve Vysokém Mýtě a podvozek byl záležitostí mladoboleslavské Škody.

Existovaly dvě verze – jedna s menším pancéřováním pro doprovod státních činitelů a jedna s těžkým pro tyto VIP. Kromě toho řidiči nových mocipánů vozili Klementa Gottwalda a po něm Antonína Zápotockého jak v otevřeném modelu ZIS 110B nebo neméně opulentním Mercedesu 770. Ten ovšem nejprve museli karosáři ve Vysokém Mýtě přetvořit tak, aby v něm německý produkt nikdo nehledal.

Antonín Novotný a Ludvík Svoboda jezdili takřka bezvýhradně v obřích sovětských vozech. Tuto éru ukončil až Gustáv Husák, který dostal kromě Zilu 115 k užívání nejprve kopřivnickou Tatru 603 a poté i model Tatra 613.

Prvním autem, ve kterém bylo možno vidět Václava Havla již jako prezidenta Československé republiky, byl Renault 21. Tento vůz obdržel bývalý disident darem od portugalského prezidenta. Krátce potom v devadesátých letech jezdil v BMW sedmičkové řady až nakonec zakotvil na sedadle Mercedesu- Benz 600.

Václav Havel se nikdy svojí náklonností k autům netajil. Projížděl se třeba i v nových Škodách Felicia či Fabia. V září roku 1999 pak poněkud nedopatřením vyšlo najevo, že právě ve Fabii jel na veřejné komunikaci rychlostí sto šedesát kilometrů v hodině.

Václav Klaus si, pro změnu, oblíbil jinou německou prémiovou automobilku. Vozili ho hlavně v Audi A8. Sice také měl k dispozici šestiválcovou verzi tuzemské Škody Superb, ale moc rád ji neměl. Dokonce si u svých voličů z řad zaměstnanců Škody Auto tak trošku zavařil, když na návštěvu do výrobního závodu Kvasiny dorazil v roce 2007 právě ve voze z německého Ingolstadtu.

Přitom před čtyřmi lety, když si Superb přebíral, prohlásil veřejně: „Nedovedu si představit, že by italský politik jezdil v jiném autě než v italském, francouzský politik v jiném autě než francouzském a německý politik v jiném autě než německém.“ A dorazil to prohlášením, že Audi přece jen trošku méně drncá.

Miloši Zemanovi, který ho vystřídal, méně komfortní podvozek Superbu zřejmě nevadil. Kromě tohoto modelu využíval také další Škodu – šlo o vůbec první SUV ve službách prezidentské kanceláře – Kodiaq.

I když se představitelé Škoda Auto dali slyšet, že by byli rádi, kdyby současná hlava státu Petr Pavel také jezdila v jejich modelu, ve flotile prezidenta jsou teď převážně BMW řady 7.

Hlavním městě Praha 
Jihočeském kraji
Jihomoravském kraji
Karlovarském kraji
Kraji Vysočina
Královéhradeckém kraji 
Libereckém kraji
Moravskoslezském kraji
Olomouckém kraji
Pardubickém kraji
Plzeňském kraji
Středočeském kraji
Ústeckém kraji
Zlínském kraji