Svět záruk je v případě osobních automobilů velmi rozmanitý. Třeba na prorezavění karosérie můžete dostat záruku trvající i přes deset let, na vysokonapěťovou baterii zpravidla osm.
Stejně jako na nový mixér nebo televizi, platí také na osobní auto dvouletá zákonná záruka. To znamená, že díky ní autorizované servisy bezplatně opraví závadu, která se vyskytla, a kterou nezavinil uživatel například neopatrným zacházením nebo dokonce při havárii.
Současně vám v záruce zdarma nevymění brzdové destičky nebo kotouče, ramínka stěračů či ojeté pneumatiky. To jsou spotřební díly, na které se záruční podmínky nevztahují.
Výrobcům samozřejmě nikdo nezakazuje, aby záruku prodloužili. U automobilek to někdy bývá až na třikrát delší období, než je to stanovené legislativou.
Zákazník pak může přijet do servisu a žádat například výměnu prorezivělého výfuku a pokud není koroze zaviněna třeba mechanickým poškození po najetí na kámen, mělo by mu být vyhověno.
Výhody plynoucí z poskytované dvouleté až sedmileté záruky (takovou poskytuje korejská značka Kia) si ovšem zákazník musí zasloužit řádnou péčí o svůj vůz. Také tím, že bude řádně absolvovat všechny předepsané servisní prohlídky.
Na výrobu vozů Kia ve slovenské Žilině se podívejte zde:
Na některé části automobilů se dokonce může vztahovat ještě delší záruka. Třeba až na dvanáct let. Pamětníci, kteří vědí jak svého času doslova před očima vinou rezavění mizela ocel z blatníků či prahů škodovek řady 105/120 nebo z víka zavazadlového prostoru u novodobých Felicií můžou být lehce šokováni faktem, že poměrně hodně automobilových značek dnes poskytuje dvanáctiletou záruku na prorezavění karosérie. Bezplatné opravy se ale v tomto případě nedočká ten, u jehož vozu servisní technik shledá, že koroze se rozšířila z oděrky způsobené odlétnuvším kamínkem od pneumatiky jiného vozu.
Záruku zkrátí hodně ujetých kilometrů
Osmiletá a třeba u Toyoty dokonce až desetiletá záruka je poskytována na vysokonapěťové baterie současných elektromobilů (pozor – neplést s klasickým dvanáctivoltovým akumulátorem, který má úplně každé osobní auto). Výrobce zároveň garantuje, že po tuto dobu, případně do najetí určité hranice kilometrů, neklesne kapacita pod zpravidla 70-80 procent úrovně z doby, kdy byla nová.
Omezení na určitý kilometrový nájezd se vztahuje i na záruku poskytovanou nad rámec oné zákonné dvouleté záruky. Někdy bývá limitem 100, jindy 120 nebo až 150 tisíc kilometrů.
U některých značek zákazník dostává prodlouženou záruku na mechanické výrobní vady automaticky na každý model, u jiných to platí jen u některých konkrétních typů vozů a u jiných je na zákazníkovi, zda si prodlouženou záruku zvolí jako jakousi příplatkovou výbavu.
A jak to tedy s délkami bezplatných záruk je ve skutečnosti? Rozdíly jsou poměrně velké. Stále na našem trhu s novými osobními auty působí řada značek, které nabízejí jen standardní dva roky. Mezi ně patří také dlouhodobě suverénní prodejce číslo jedna – tuzemská Škoda Auto. Její politika se v tomto směru neliší od té, kterou vyznávají také ostatní značky koncernu Volkswagen – tedy Audi, Seat nebo samotný Volkswagen. Stejně tak se pouze dvouletá záruka vztahuje na auta dalších německých prémiových značek – tedy BMW a Mercedes-Benz.
Již poměrně dlouhou dobu nabízejí o rok prodlouženou záruku japonské značky. Třeba Toyota, Honda nebo Nissan. K nim se řadí také rumunská Dacia.
Další velkou skupinu tvoří značky, které poskytují záruku na pět let. Mezi ně se v poslední době zařadila například automobilka Suzuki, stejné období platí pro další japonského výrobce Subaru. Pět let je auto „chráněno“ zárukou u značek Opel, Citroën, Renault, Peugeot, Ford či Hyundai.
Ještě o rok delší záruku získávají kupující vozidel japonské Mazdy. A konečně – sedm let trvá záruka na modely Kia.