Předjet nebo ne? Hledět vpřed nestačí

Nejrychleji přibývá nehod při předjíždění. Znamená to, že se ho musím vyloženě bát? To asi ne, ale ve svých řidičských počátkách jsem radši jela půl hodiny za traktorem i na přehledném úseku. Prostě jsem se s ohledem na nedostatek zkušeností bála. Vždycky když jedu za nějakým takovým nešťastníkem, tak si vzpomenu, jak moc za mnou dřív další řidiči museli trpět…a beru to jako krutou odvetu. Vulgárními gesty jsem ale kupodivu moc častována nebyla. Buďto byla před 15ti lety společnost o tolik kultivovanější nebo se nade mnou slitovali díky „zetku“ na zadním skle. Díky za něj! Dneska bych si koupila třeba nálepku „ZAČÁTEČNÍK – a navíc blondýna“. Bruneta bůhvíproč není k dostání.

Je mi 18. Teda není, ale zkouším si vzpomenout. Ještě teplý řidičák mám umístěný v peněžence na nejviditelnějším místě (aby si každý všimnul!). Respekt ze silnic ovšem přetrvává a tak i když mě vlastní máma ponouká, ať už toho hlemýždě před námi na krásné rovince se skvěnou viditelností předjedu, váhám. Zatáčka se blíží a tak si řeknu: teď nebo nikdy. A jdu do toho. Jenže řidič za mnou byl ještě o desetinu vteřiny rychlejší než já. Naštěstí byl taky o dost bystřejší a zkušenější, takže k žádné kolizi nedošlo. Dobrý konec a pro mě lekce na celý život.

Střih…

O patnáct let později mám na triku takových situací ještě moc a moc. Jen role se prohodily. Jsem totiž najednou ten řidič vzadu. A tak nějak nemůžu věřit, že vpředu pokaždé jede kuře s čerstvým řidičákem… Že se spousta řidičů chová, jako by ve svých vozech vybavených asistenty pro kde co a adaptivním kdečím, neměli obyčejné blinkry, to jsem si už skoro zvykla. Ale opravdu by mě zajímalo, kolik řidičů monitoruje situaci za sebou, než se do předjíždění pustí. O moc víc než půlka to asi nebude. Proto si neodpustím…

Před každým předjížděním sleduju nejen situaci před sebou. Rozhodující je pro mě i pohled za sebe. Já vím, v dnešní době se všichni učíme hledět především kupředu, ale aspoň v tomto případě bych se přimlouvala za výjimku. A pokud už řidič za mnou začal předjíždět, byl rychlejší a já mám smůlu. Tady holt funguje staré dobré přísloví: kdo dřív přijde, ten líp mele. Když mě řidič přede mnou téhle situaci vystaví, zatroubím. Nevím, jestli je to dobře nebo ne, ale jinak to neumím. Těžko říct, zda význam trubky pochopí nebo se spíš urazí a přihodí k tomu nějakou tu libůstku na můj účet. Nezbývá než doufat, že to je to pro něj, stejně jako pro mě před lety, lekce na celý život.

A jak to vidíte vy?