Přednost zprava i na lesní cestě. Kde všude platí pravidla silničního provozu?

Pokutu za dopravní přestupek můžete dostat nejen na silnici, ale i v garážích obchodního domu nebo na polní cestě mezi chatou a rybníkem. Míst, kde pravidla neplatí, je překvapivě velmi málo… Nikoho asi nepřekvapí, že pravidla silničního provozu platí na dálnicích, silnicích jakož i městských ulicích naprosto univerzálně. V otázce parkovišť, garáží obchodních domů nebo průmyslových areálů už však leckdo tápe, natož pak když přijde řeč na polní cestu za chalupou.

Za normálních okolností přirozeně nikdo neřeší, jestli máte na cestě od zahrádky k lesu zapnutý bezpečnostní pás či v případě motorkářů nasazenou helmu. Jenže v okamžiku, kdy dojde k potížím, můžete mít problém. A protože neznalost neomlouvá, vyplatí se vědět, jak se zákon dívá na komunikace, které se vymykají běžnému standardu.

Jistě už jste slyšeli názor, že na parkovišti u supermarketu není nutné respektovat například vyhrazená stání pro invalidy. Jde přece o soukromý pozemek, na nějž se pravomoce policie nevztahují, ne? To je samozřejmě omyl. „Všechna parkoviště obchodních center jsou zákonem považována za veřejně přístupnou pozemní komunikaci, kde platí ustanovení zákona o silničním provozu, přičemž nerozhoduje, zda jsou lokalizována v podzemí, na střeše či jako přilehlé plochy k budovám obchodních center určené k odstavení vozidel,” vysvětluje Roman Budský, dopravní expert z Platformy Vize 0.

Postavíte-li se na místo vyhrazené hendikepovaným osobám, můžete si vysloužit pokutu nebo dokonce odtah, od loňského roku navíc dva trestné body. Parkovat nesmíte ani na místech určených pro rodiče s dětmi nebo elektromobily, jsou-li označena předpisovou značkou.

Stejně tak platí na parkovištích pravidlo pravé ruky, i když tomu realita mnohdy nenasvědčuje. „Řada motoristů automaticky, ale naprosto mylně považuje široké střední uličky na parkovištích za hlavní silnice, na kterých mají přednost v jízdě,” pokračuje Budský a dodává: „Pokud nejsou osazeny dopravní značky upravující přednost v jízdě, je třeba důsledně dávat přednost vozidlům přijíždějícím zprava.“

Když je řeč o účelových komunikacích, většina řidičů si z autoškoly vzpomene pouze na pravidlo, že při vyjíždění z nich musí dát v obou směrech přednost vozidlům, útvarům chodců i jezdcům na zvířatech. Málokdo však ví, že i na těchto silnicích a cestách platí pravidla silničního provozu, a to dokonce bez ohledu na to, zda jsou veřejně přístupné, či nikoliv.

Zákon definuje účelovou komunikaci jako „pozemní komunikaci, která slouží ke spojení jednotlivých nemovitostí pro potřeby vlastníků těchto nemovitostí nebo ke spojení těchto nemovitostí s ostatními pozemními komunikacemi nebo k obhospodařování zemědělských a lesních pozemků. Účelovou komunikací je i pozemní komunikace v uzavřeném prostoru nebo objektu, která slouží potřebě vlastníka nebo provozovatele uzavřeného prostoru nebo objektu.“

De facto to znamená, že když jdete v areálu vlastní firmy přeparkovat auto, musíte mít zapnuté pásy a samozřejmě nulovou hladinu alkoholu v krvi.

Účelová komunikace také nemusí být zpevněnou cestou, a dokonce nemusí být ani zanesena v katastru. „Mnoho účastníků silničního provozu se mylně domnívá, že pokud není cesta pokrytá asfaltovým kobercem, nemusí respektovat žádná pravidla,“ upozorňuje Roman Budský.

„Pravidla však platí i na prašných cestách mezi zahrádkami či na polních cestách.” To je dobré mít na paměti, až se například rozhodnete posadit za volant svého nezletilého potomka a na polní cestě mu předat první řidičské dovednosti. Mladistvý řidič do patnácti let pochopitelně trest dostat nemůže, vy však dostanete pokutu za to, že jste svěřili řízení vozidla osobě nesplňující zákonné podmínky.

Po vyloučení všech polních i lesních cest, parkovacích ploch i areálů dojdeme k závěru, že pravidla silničního provozu se netýkají jen polí, luk a lesů, případně zamrzlých jezer a uzavřených letištních prostor. V takovém případě jde ovšem o místa, na něž bychom bez souhlasu majitele vůbec neměli vjíždět. Například do lesa je navíc vjezd zakázán lesním zákonem a kromě neoprávněného vstupu bychom se mohli dopustit i porušení zákona o ochraně přírody a krajiny.