Poprvé za volantem malé dodávky Toyoty: Univerzál pro rodinu i náklad

Tuzemské zastoupení největší asijské automobilky začíná nabízet jak užitkovou, tak i osobní variantu modelu Proace City.  Toyota v Evropě ještě před poměrně krátkým časem v segmentu užitkových automobilů v podstatě nepůsobila. Jedinou výjimkou byl její světoznámý pick-up Hilux.

Jenže, časy se mění a s nimi i politika jednotlivých automobilových značek. Proto na sklonku roku 2016 představila střední dodávku Proace, která vznikla díky spolupráci s koncernem PSA. Po stejných partnerech se poohlédla i v okamžiku, kdy chtěla nabídnout také malou dodávku.

Proč ji potřebuje, je celkem nabíledni. Tato vozidla totiž v Evropě zabírají z celkového koláče užitkových aut více než dvě pětiny. Navíc v osobních verzích nebo jako takzvaná kombi můžou plnit i roli velkoprostorového rodinného vozu. Takový sice Toyota i v Evropě před lety nabízela (Corolla Verso), ale její éra skončila před dvěma lety.

Toyta Proace City je k dispozici v kratším (4403 mm) nebo dlouhém (4753 mm) provedení – druhé jmenované se chlubí nejen větší celkovou délkou, ale i delším rozvorem náprav (2975 oproti 2785 mm). Z karosářských variant umí Proace City nabídnout užitkovou verzi furgon bez prosklení karosérie za první řadou sedaček, provedení Crew cab (vůz s pevnou přepážkou za druhou řadou sedaček), případně osobní provedení Verso.

Po cestě z Prahy do Olomouce, kudy vedla trasa vyhrazená pro první jízdní novinářský test, jsem řídil kratší City Verso s pětimístným interiérem. I tato varianta ale může mít až sedadel, přičemž ty ve druhé řadě můžou být rozděleny buď v klasickém poměru 40:60 nebo se sem dají objednat tři samostatná sedadla.

Pohon zajišťovala slabší verze benzinové dvanáctistovky. Disponuje výkonem 11é koní a byla spojena s šestistupňovým manuálem. Kdo chce silnější provedení 130 k, dostane současně automat. Dále se vyrábějí vozy se čtyřmi výkonovými verzmi dieselové čtyřválcové patnáctistovky. Vše je samozřejmě také z produkce koncernu PSA. 



Kratší i delší verze vozu s plechovou skříní disponuje zavazadlovým prostorem pro dvě europalety. Objem pro náklad činí 3,3 m3 (Short), resp. 3,9 m3 (Long); užitečné zatížení o hmotnosti až 1 tuny je až o 350 kg vyšší než u některých konkurentů.

Vpředu můžou být buď dvě samostatná sedadla nebo vedle řidiče lavice pro dva cestující. Vnější sedadlo spolujezdce lze pak sklopit a díky tomu je možné otvorem v přepážce prostrčit do kabiny až o 1,3 metru delší předměty.

Už v základní výbavě se nalézá balíček bezpečnostních asistentů. Díky němu je vůz schopen autonomního nouzového brzdění, upozorňuje řidiče na únavu, udržuje vozidlo v jízdním pruhu, čte dopravní značky a nabízí také využití funkce tempomatu. Zatímco čistě užitkové provedení v nejlevnějším provedení klimatizaci nemá, osobní varianta i v nejlevnější výbavě s označením Kombi ji má. Dále pak také rádio s Bluetooth, elektricky ovládaná přední okénka, dvoje posuvné dveře na bocích a třeba také plnohodnotné rezervní kolo.

Ve vyšších stupních výbav, případně za příplatek, jsou k dispozici dokonce i prvky, které jsou obvykle vyhrazené pro osobní automobily střední třídy. Například head-up displej (ve formě plastového štítku) nebo bezdrátovou dobíječku mobilních telefonů.

Líbilo se mi, kolik je uvnitř odkládacích prostor. I v tom je ale vůz shodný se svými sourozenci Citroën Berlingo, Peugeot Partner či Opel Combo. Testovaný vůz měl například i vyhřívané sedačky, navigaci a dvouzónovou klimatizaci. Velmi také potěšil vnitřní prostor pro cestující. Ti ve druhé řadě mají na třech samostatných sedačkách doslova "superbovský" prostor pro nohy. Do kufru je pak možno naložit vše, na co jen vaše manželka a děti při cestě na dovolenou pomyslí. Komu by to přesto nestačilo, může samozřejmě zvolit prodlouženou karosérii.

Jízdní vlastnosti nejsou na takto "krabicovitý" automobil vůbec špatné. Odhlučnění je na úrovni obvyklé pro automobily nižší střední třídy, nerovnosti překonává automobil s jistotou a bez doprovodu nežádoucích zvuků, v zatáčkách se projevuje jen velmi mírná nedotáčivost a náklony karosérie jsou rozhodně v mezích zákona.

Kromě dálnice, kde jsem na palubním počítači zaznamenal spotřebu 7,5 litru na sto kilometrů (vůz jsem přitom přebíral s nájezdem pouhých dvou stovek kilometrů, takže stále ještě v hodně syrovém stavu), jsem zamířil i do vrchů s nadmořskou výškou lehce přes šest set metrů. V dvanáctiprocentním stoupání jsem k udržení rychlosti musel ze šestky podřadit až na čtyřku. Spotřeba pak na této trase přerostla hranici devíti litrů benzinu na sto kilometrů. Naopak po rovině lze mimo města a dálnice s autem jet bez problémů v rozmezí pět až šest litrů.

Osobní provedení v nejlevnější výbavě a s motorem 1,2 (110 koní) má v současné době oficiální cenu 510 00 Kč s DPH, prodloužená verze je o 25 tisíc Kč dražší. Ceník furgonů začíná na sumě 400 000 Kč, ovšem bez DPH. V současné době lze však všechny Toyoty Proace City získat s výraznými zaváděcími cenami. Ty auto v konečném důsledku zlevní o dvacet procent.