Zachránil Škodu před zánikem. Otec Favoritu slaví 90. let a odhaluje zákulisí

Rod Hrdličků se nepochybně nesmazatelně zapíše do dějin tuzemské automobilky Škoda. Dědeček současného šéfa vývoje podvozků a pohonných jednotek Martina Hrdličky Karel byl předválečným ředitelem mladoboleslavské továrny a jeho otec Petr se zase velkou měrou zasloužil o vznik modelu Favorit. Bez jeho existence by možná současná Škoda Auto možná vůbec neexistovala. Petr Hrdlička právě nyní v září oslaví již devadesáté narozeniny. Cesta Petra Hrdličky k vedoucím funkcím v automobilovém průmyslu nebyla vůbec snadná a rychlá. Měl totiž tu smůlu, že se v roce 1934 narodil jako syn tehdejšího generálního ředitele mladoboleslavské automobilky, tedy kapitalistického živlu. Musel se tak nejprve vyučit a až na doporučení zaměstnavatele mohl vystudovat vysokou školu.

Fotografie Karla, Petra i Martina Hrdličky najdete v přiložené fotogalerii.Tím zaměstnavatelem byl Ústav pro výzkum motorových vozidel, kde se například ověřovaly vlastnosti prototypových vozidel vyrobených různými tuzemskými automobilkami.

Postupem času se stal Petr Hrdlička odborníkem na převody, zejména na ty hypoidní (jde o typ spirálového kuželového ozubeného kola, který se používá k přenosu rotační síly mezi dvěma hřídeli v pravém úhlu). Díky takto zkonstruovaným převodovkám, neboť hypoidní soukolí mají účinnost přenosu výkonu 95 procent, bylo možno v konkrétních vozidlech využít menší, a tudíž úspornější motory.

„Je to složitý obor, jemuž se navíc moc lidí nevěnuje. Já jsem ale věděl, že s takovým životopisem, jaký jsem za socialismu měl, jsem se musel stát skutečným odborníkem, kterého v určité záležitosti nelze pominout,“ vysvětlil Petr Hrdlička během narozeninového setkání s motoristickými novináři.

Při něm také přestavil svoji novou knihu, která se jmenuje Jak vznikala Škoda Rapid. Právě okolnosti vzniku tohoto posledního kupé v dějinách Škody Auto, jsou jednou z věcí, která zatím byla široké veřejnosti poměrmě neznámá.

„Dnes si troufám tvrdit, že nebýt Rapidu, nebyl by později ani Favorit,“ říká Petr Hrdlička. A ve zmiňované knize, kterou si vydal vlastním nákladem a vlastně ji nelze získat ani v knihkupectvích ani v internetových obchodech, to dokladuje fakty.

„V roce 1975 jsem byl vedoucím útvaru vědecko-technického rozvoje v Ústavu pro výzkum motorových vozidel. Bylo tam tehdy 150 pracovníků, vesměs vynikajících odborníků,“ vzpomíná.

Podle něho bylo těmto lidem hned po začátku výroby jasné, že modely Škoda 105 a 120, jejichž výroba začala v roce 1976, mají množství nedostatků. Například těžkopádné řízení, vnitřní hluk, který přímo ohrožoval výrobu, protože nesplňoval požadovaná kritéria a ne zcela dobré jízdní vlastnosti podmíněné kyvadlovou zadní nápravou.

„A tak jsme začali řešit zmiňované nedostatky těchto vozů a pokračovali jsme v tom i po mém nástupu do vedení vývoje AZNP prvního dubna 1983,“ říká.

Plně se náprava výše uvedených vad projevila právě v novém modelu Rapid v roce 1984. Ten dostal nové hřebenové řízení, dále zásadně zvětšený rozchod kol na obou nápravách, čtyřpístkové brzdy, pětistupňovou převodovku a vlečenou zadní nápravu. Nejdůležitější ale bylo, že se na ní použily kloubové hřídele s kuličkovými klouby. Tato součástka nebyla v Československu v té době k mání. Petr Hrdlička se osobně zasloužil o dojednání dodávek těchto hřídelí z bývalé NDR.

„Vedlo to k zařazení těchto kloubových hřídelí do dlouhodobých dohod o dovozu z NDR a tím vlastně k umožnění konstrukce předního pohonu Favoritu,“ popisuje v knize.

Po roce 1990 sice Petr Hrdlička mladoboleslavskou automobilku opustil, ale do práce pro ni se opět dal po zhruba pěti letech. Dostal zodpovědnost za projekty pozoruhodného vozu pro volný čas Felicia Fun a rovněž užitkové Felicie Pick-up.

Svoji profesní dráhu neskončil ani pak. Stal se například velkým odborníkem na zpracování laminátů a opět pomáhal ve Škodě Auto při řešení dalšího problému. Tím byla náhrada původně hořčíkového obalu převodovky manuální převodovky MQ 2000 za ten vyrobený z hliníku.

V současnosti plánuje napsat minimálně ještě jednu knihu. Za celou redakci tedy přejeme ještě hodně elánu a hlavně pevné zdraví.