Znáte automobilku Mosler? Proslavila ji bizarní auta i nejvýkonnější vůz světa

Když máte takřka neomezené finanční možnosti, ve světě byznysu se vyznáte a jste nadšencem do aut, nápad založit vlastní automobilku se nemusí zdát jako úplná šílenost. Jen byste ale museli zprvu vědět, co vlastně chcete vyrábět. Dostupný sporťák? Šestikolový džíp? Dvoumotorový Cadillac? Tahle firma vyráběla vše uvedené. Mezi současnými fanoušky supersportů bude Mosler asi nejznámější svým modelem MT900, který se vlastně ještě donedávna stále malosériově vyráběl a prodával. K němu se ovšem ještě dostaneme, jelikož příběh Mosleru začíná o dost dříve, konkrétně v roce 1985, a to řadou mnohem bizarnějších vozidel, postavených pod vedením amerického investora, ekonoma, inženýra a politika Warrena Moslera.

Jeho automobilka Mosler Automotive, zprvu pojmenovaná Consulier Industries, přitom vznikala způsobem, který si „určitě všichni“ dokážeme představit. No řekněte, kdybyste řídili úspěšný investiční fond, jehož hodnota rostla k částce 5 miliard dolarů, nenapadlo by vás náhodou jakožto fanouška rychlých aut založit vlastní automobilku?

A tak se Mosler činil. V roce 1985 na Floridě vznikla zmíněná společnost Consulier Industries, která ještě tentýž rok představila svůj první model Consulier GTP. Tento docela nevzhledný sporťák ale teprve předvídal, jaké bizarnosti v následujících letech z Moslerovy malosériové automobilky ještě vyjedou.

Nutno totiž říct, že Mosler zprvu ani neměl moc dobrou představu, co chce vyrábět, a tato představa se neustálila až do přelomu tisíciletí. Právě proto je Mosler jedním z těch náramně prapodivných výrobců, kteří vývoj nových modelů začínali nejspíše otázkou „Co bychom tak dneska vytvořili?“.

Již nakousnutý placatý sporťák Consulier GTP byl úplně prvním pokusem Mosleru zkonstruovat vlastní auto. A bohužel to bylo vidět. Karbonovo-kevlarová karoserie s jednoduchými linkami moc krásy nepobrala, uprostřed ní se tyčila kabina jako z obyčejného osobáku, kola byla zaražena do podběhů a celkovým vzezřením vypadal Consulier GTP spíš jako kit-car či nepovedená replika.

Trochu překvapující potom je, že díky použití laminátového monokoku a oné kompozitní karoserie můžeme Consulier GTP považovat za jedno z prvních silničních aut využívajících tuto konstrukci. Uprostřed pak byl uložený 2,2litrový motor Chrysler s turbodmychadlem a výkonem okolo 190 koní (140 kW). Na celkovou hmotnost jen 997 kg to však bylo dostačující.

Consulier GTP byl dále v letech 1993 a 1997 modernizován a již byl nabízen pod značkou Mosler, přičemž původní jméno modelu se změnilo na Intruder, respektive Raptor. Karoserie sice vypadala stále podivně, ale uprostřed už mohl být také 6,3litrový osmiválec o výkonu 448 koní (330 kW).

Ani to však nezaručilo úspěšné prodeje neznámého sporťáku. Celkově se mělo do roku 1997 prodat jen 83 kusů.

Po nepříliš zdárném projektu lehkého sporťáku se Mosler rozhodl zcela otočit své původně ustanovené zaměření a vydat se do terénu. Vznikl tak kočkopes s označením J-10 Sport.

Vlastně se jedná o šestikolové vozidlo smontované z přední části starého Jeepu CJ a zadní části pick-upu Chevrolet S10, přičemž vůz má vpředu další dodatečně připojenou nápravu. Podle Moslera mělo jít o vozidlo schopné rychle a pohodlně cestovat skrze těžký terén, a to bez citelných vibrací a kroucení karoserie.

Mnoho lidí se však domnívá, že tato úžasná zrůda vznikla jenom proto, že Mosler rád popouštěl uzdu svým fantaziím a na tyto hrátky s technikou měl jednoduše peníze. Modelu J-10 Sport vznikl pouze jeden kus. Do produkce se samozřejmě nikdy nedostal. Ve zbídačeném stavu by měl existovat dodnes.  

 

Z úplně jiného soudku byla dvojice ekonomických vozů. Nejprve tak byla upravena klasická dodávka Dodge Ram Van. Té Mosler nahradil původní plechovou karoserii za zcela novou z kompozitních materiálů, přičemž i některé části nosné konstrukce byly z lehkého laminátu.

Celková hmotnost dodávky Consulier Utility Van se tak snížila na 1100 kg. Jen díky tomu měla spotřeba paliva klesnout o více než polovinu, Mosler nakonec umístil pod kapotu dokonce i elektromotor.

S elektromotorem si pak zahrávalo i miniaturní městské vozítko Commuter, které se díky své dvoumístné kabině dokázalo vejít napříč do klasického parkovacího místa.

Bohužel o těchto modelech Mosleru je k dispozici velmi málo informací a existuje ještě méně fotek. Šílený zájem o ně však určitě nebyl. Je tedy velmi možné, že nakonec skončila jako služební vozidla v rámci firmy.

Z původně sportovní automobilky se tak najednou stávalo obludárium, což dokazuje i tento výtvor. Cadillac Eldorado upravený do stavu schopného využívat dvojicí motorů. Jeden na přední a druhý na zadní nápravě.

Mosler TwinStar tedy poháněla dvojice osmiválců o výkonu 306 koní (225 kW), tedy o kombinované síle 612 koní (450 kW) rozložené do pohonu všech kol. Dle původních odhadů mělo být auto schopno dosáhnout 320 km/h.

Zde již Mosler přiznal, že se jednalo o pouhý experiment a vždy ho zajímalo, jestli by Eldorado dokázalo používat dva motory zároveň. Když se o tom excentrický inženýr a jeho tým přesvědčili, jediný vyrobený kus mířil do světa. Zřejmě k nějakému podobně šílenému zájemci.

Ještě před dvěma lety se ale TwinStar několikrát povaloval na inzerci a neustále měnil majitele. Naposledy se v roce 2016 prodal za přibližně 40 tisíc dolarů (kolem 1 milionu korun).

 

Jakmile se Warren Mosler v 90. letech pořádně „vyblbnul“ se svými obludami, automobilka vstoupila do zcela nové éry, kdy ke stavbě vozů přistupovala nezvykle profesionálním přístupem.

V roce 2001 tak přišel na svět Mosler MT900. Tentokrát už dobře vypadající supersport, na jehož vývoji tehdy automobilka použila pokrokový počítačový systém od Siemensu, opět se sáhlo po karbonových vláknech a doprostřed putoval opět americký motor. Přesněji 5,7litrový osmiválec GM LS1 o výkonu 355 koní (261 kW).

Díky nízké hmotnosti 1175 kg bylo zrychlení z nuly na 100 km/h otázkou 3,5 vteřiny a maximální rychlost se pohybovala okolo 240 km/h.

S tímto autem se Mosleru poměrně dařilo, a to jak v prodejích silničních verzí, tak v motorsportu. Závodní verze MT900R byla oblíbená u soukromých týmů díky jednoduše udržitelné americké technice a postupným vývojem Mosler nabízel specifikace i pro různé série – od šampionátu FIA GT po japonské mistrovství Super GT.

Podobně se vyvíjela i silniční varianta, která ve verzi MT900S dostala upravený sedmilitrový osmiválec z Chevroletu Corvette Z06 o výkonu 612 koní (450 kW). Slavným majitelem prvního exempláře MT900S byl mimochodem režisér Hvězdných válek George Lucas.

Po rovných deseti letech na trhu a několika dalších, stále výkonnějších verzích MT900 však už Mosler nestačil svůj model dostatečně inovovat a počet zájemců rychle upadal.

Zcela poslední a vůbec nejostřejší variantou před ukončení produkce tak bylo MT900 GTR XX Twin Turbo Land Shark z roku 2009, u něhož výrobce ve spolupráci s úpravcem Intense Automotive Design vybalil všechny své dosavadní schopnosti.

Z 6,2litrového osmiválce se podařilo rozsáhlým ladění a použitím dvou turbodmychadel dosáhnout konečného výkonu 2500 koní (1839 kW). Dodnes by se tak mělo jednat o nejvýkonnější silniční auto světa. Zde se ani nejnovější Bugatti Chiron s 1500 koňmi (1103 kW) nechytá. Auto dokázalo sprintovat z nuly na 100 km/h za 2,5 vteřiny a maximální rychlost byla teoreticky přes 400 km/h.

Těžko byste ho však nazvali sériovým autem, jelikož vznikl snad jen v počtu jediného kusu. Nakonec se tak spíše jednalo o hřebík do rakve Mosleru. Jak bylo řečeno, automobilce se nedařilo hledat nové zákazníky a v roce 2013 Mosler takzvaně „zavřel krám“.

Warren Mosler přitom na vedení automobilky neměl moc času, neboť se pořád silněji angažoval v politice. V roce 2012 dokonce na krátký čas kandidoval na prezidenta USA, načež tuto výzvu velice rychle snížil na pokus dostat se „pouze“ do senátu.

Automobilku Mosler nakonec odkoupil v roce 2013 další malosériový výrobce z Floridy. Firma Rossion se dodnes zabývá výrobou upravené verze staršího, britského sporťáku Noble M400. S technikou Mosleru měla přitom velké plány, ale doteď nic nového nepředvedla. Osud dříve bizarního Mosleru je tak nejspíše zpečetěn.