Na svìtì je nová kniha o Trabantech. Tyto vozy signalizovaly pád totality

O Trabantech se vyprávìly desítky vtipù. Nyní je na svìtì také kniha, která obsahuje povídky a dokonce také básnì oslavující tento automobil z produkce bývalé Nìmecké demokratické republiky. Také Trabant 601 ve verzi kabriolet a další zajímavé exempláøe opeèovávané hrdými majiteli tohoto kultovního východonìmeckého vozidla (spatøit je mùžete v naší bohaté fotogalerii) byly v areálu plzeòského Depa 2015 svìdky køtu nové knihy Trabanti mezi námi. Kniha vznikla k 30. režimu pádu socialistických totalitních režimù. Jedním z prvních viditelných dokladù o tom, že se moc komunistických mocipánù hroutí, byly právì stovky vozù Trabant odstavených v pražských ulicích. Ty tam zanechali lidé snažící se pøes pražské velvyslanectví Spolkové republiky Nìmecko uprchnout na západ.

Jedna z básní otišnìných v útlé knížce má prostý název Trabant. "Dneska by chtìl každý radit, jak se toèí volantem. To však mùže jenom èlovìk, který jezdil trabantem," veršuje autor Libor Kubík.

V dalších strofách stejné básnì se ètenáø pouèí o technice tohoto vozidla èi o zpùsobu odstraòování poruch. Tøeba zde: "Jednoduchý karburátor, chlazení je bez vody, motor nemá žádný olej, nemá žádné rozvody."

Kromì básní obsahuje kniha i povídky. Jejich autoøi samozøejmì na Trabanty, s nimiž prožili menší èi vìtši kus života, vesmìs vzpomínají laskavì. Pøiznávají ale nìkdy také jejich neduhy. Konkrétnì Ivana Návratová v povídce Trabant s velkým T zmiòuje: ...byl prvotøídní pomùckou k udržování dobré tìlesné kondice celé naší rodiny. Když se tátovi v garáži nedaøilo nastartovat, bylo mým úkolem trabanta "vyžïuchnout" z garáže a vytlaèit ho až na cestu, kde už motor naskoèil."

Trošku v rozporu s literárními pøíspìvky i vzpomínkami lidí pøítomných na køtu knihy (dìtský sbor zde dokonce zazpíval ve svìtové premiéøe novou píseò Má láska Trabant) byl proslov zøejmì nejslavnìjšího souèasného tuzemského "trabantisty" Dana Pøibánì, který podnikl nìkolik expedicí s takzvanými "žlutými Trabanty". "Já se èasto neshodnu s pøíznivci tohoto auta. Ti si totiž myslí, že je skvìlé a já naopak, že je pøíšerné," svìøil se. Je to podle mého vlastnì takové animované auto, které nìkdo postavil omylem doopravdy.

Podle nìho je Trabant velmi špatný jako dopravní prostøedek, naopak je ale pøímo skvìlý pro generování pøíbìhù. "Navíc jsme se díky nìmu v nejrùznìjších koutech svìta pøesvìdèili, že všude žije spousta dobrých lidí, protože bez nich bychom s našimi trabanty nemohli pokraèovat v cestì," uvedl.

V knize je uvedena široká škála jmen, která autoøi jednotlivých literárních dílek tomuto vozítku dali. Zmínit lze napøíklad Špuntík, Trabuk, Pryskyøník pádivý Tráboš nebo tøeba Modrofuk.

Fakticky ale stojí za pojmenováním modelu vyrábìného automobilovým koncernem IFA nezøízený obdiv východonìmeckých soudruhù k úspìchu sovìtského kosmického programu. Poté, co byla do vesmíru 4. øíjna 1957 vypuštìna první družice s názvem Sputnik (v èeském pøekladu spoleèník èi souputník), využili v NDR pøeklad stejného významu do nìmèiny. Trabant se tak v pøeneseném významu stal souputníkem miliónù motoristù v socialistických zemích. To, že na toho svého prùvodce museli po zapsání se do poøadníku èekat i dlouhá léta, je už vìc druhá.

Navíc slovem drabant, jak pøipomíná Pavel Køovák z Muzea dvoutaktù v Plzni, se oznaèovali ozbrojení vojáci, kteøí tvoøili osobní stráž velmožù èi støedovìkých panovníkù. Oznaèit tedy tímto slovem automobil nebyl rozhodnì vùbec špatný nápad...