Psal se březen roku 1963, když se na autosalonu v Ženevě představil dvoumístný kabriolet Mercedes 230 SL s označením šasi W 113. Nástupce legendárního „Gullwingu“ 300 SL, potažmo jeho dostupnější verze 190 SL, sice zatím nemá na trhu veteránů tak ohromné jméno jako předchůdci, přesto jej mnoho lidí považuje za jeden z nejkrásnějších Mercedesů historie.
O tvary, jimž dominuje příď s vertikálně postavenými světlomety a širokou maskou chladiče s hvězdou uprostřed, se postaral designér Friedrich Geiger. Přezdívku Pagoda dal však vozu jeden příplatkový prvek. Nasazovací pevná střecha – neboli „hardtop – kterou navrhl Paul Bracq, měla ikonický tvar, v němž se linie střechy od stran směrem doprostřed sbíhala dolů. Opticky „prověšená“ střecha tak připomíná budhistickou věžovou stavbu, zvanou právě Pagoda.
Předností Pagody byla mimo jiné její bezpečnost. Zkrácené a zesílené šasi ze sedanu W 111 znamenalo, že se Pagoda stala prvním sportovním autem, které se pyšnilo vyztuženým prostorem pro pasažéry a deformační zónou vpředu i vzadu. Jako první vůz ze série roadsterů SL dostala Pagoda také čtyřstupňovou automatickou převodovku, a ve standardu byly kotoučové brzdy na přední nápravě.
Postupně se pod kapotou W 113 vystřídaly tři řadové šestiválce. 230 SL mělo objem 2 306 kubických centimetrů a výkon 110 kW (150 koní). Z nuly na sto zrychloval vůz za 11,1 sekundy a dosahoval maximální rychlosti až 200 kilometrů za hodinu. Z dnešního pohledu parametry, kterých dosáhne i průměrný hatchback, ale před šedesáti lety se jednalo o solidně svižný sporťák.
Tak svižný, že si i zazávodil. S typem 230 SL vyhráli Eugen Böhringer a Klaus Kaiser v roce 1963 maratonskou rallye Spa-Sofia-Liege. Závodilo se během pěti dní na trase dlouhé přes 5 000 kilometrů. O rok později skončili se stejným autem na třetím místě.
Po třech letech ve výrobě, vystřídala verzi 230 SL nová 250 SL. Šestiválec už měl objem 2 496 kubických centimetrů, a přestože maximální výkon i rychlost zůstaly stejné, vyšší točivý moment pomohl auto zrychlit a zkrátit čas potřebný k dosažení stovky na rovných 10 sekund. Do 250 SL šly také poprvé objednat kotoučové brzdy i na zadní nápravu, a přední kotouče se zvětšily.
Zajímavostí byla také verze „California“, představená v Ženevě v březnu 1967. Ta přišla o skládací látkovou střechu, výměnou za sklopnou zadní lavici pro další pasažéry. Pagoda tak mohla být najednou čtyřmístným kabrioletem, ale bez skládací střechy – jedinou variantou byl nasazovací pevný hardtop.
Třetí a poslední motorizace se objevila v roce 1968. Varianta 280 SL měla s vyšším objemem 2 776 kubických centimetrů vyšší i výkon 125 kW (170 koní). Zrychlení z nuly na sto zvládala za rovných devět sekund, maximálka stále zůstávala na dostatečných 200 km/h.
Výroba Pagody skončila v březnu roku 1971. Celkem se vyrobilo 48 912 aut, z nichž jsou dnes ceněné veterány. Ceny špičkových kusů s nejsilnější motorizací už atakují hranici čtyř milionů korun.