Martin Kolomý: na Dakar se připravuji celý rok

Martin Kolomý z týmu Tatra Buggyra Racing v našem rozhovoru o nejtěžším dálkovém závodu světa. Jaký byl letošní Rallye Dakar očima závodníka?

Letošní Dakar je za vámi. Skončil jste na krásném 16. místě. Jaké konkrétní zkušenosti si z tohoto ročníku vezete?
Každý Dakar vás obohatí dalšími novými poznatky, které pak můžete uplatnit jak ve fyzické přípravě, tak také v přípravě závodních speciálů. My si vezeme především poznatky ze strategie, kterou letos ovládl tým závodníka De Rooye. Ne snad, že by vyhrál, i když to k tomu také patří a byl to jeho cíl. Důsledkem je ale také to, že on jako první poznal, že tým Kamaz má letos problém a místo jízdy na plno ubral, což se vyplatilo.

Příští rok pojedete na Dakar s Tatrou Phoenix, jak moc je tohle auto odlišné od toho, kterým jste jel letos – jaké konkrétní technické novinky obsahuje?
Auto je hodně podobné, ale také hodně odlišné. Dnes víme, že jeho konstrukce a podvozek je na špičkové úrovni. Jedná se o jiné uložení kabiny, odlišný systém brzd, ale také sání motoru nebo elektroinstalaci. Vše se zdokonaluje a vývoj nikdy nezastavíme. Proto i stavba nového Phoenixe bude vycházet z letošních poznatků a auta nebudou úplně stejná. Například se bude předělávat uložení tlumičů, ale to jsou poznatky, které jsou samozřejmě interního charakteru z důvodu sledování konkurence.

Jak dlouho před Dakarem se vy osobně na závod připravujete?
Tady se asi nedá hovořit o tom, jak dlouho se člověk připravuje. Pro nás to vlastně začalo už po dojezdu do cíle. Analyzuje se technika, která následně projde generálním servisem. Začneme aplikovat nové vývojové věci a na malých závodech a testech to budeme vše zkoušet. Je to opravdu celoroční práce. Já osobně chodím do posilovny, plavat, jezdím na kole. Na podzim se tato zátěž zintenzivní.

Jak jste byl spokojen s organizací závodu ze strany pořadatele?
Jestli narážíte na charakter tratí, které pro nás pořadatel připravil, tak já jsem byl určitě oproti ostatním jezdcům spokojený. Na trati se nacházelo od všeho trochu. Ano dun bylo méně, ale myslím, že dostatečně promíchaly pořadím. Naopak si myslím, že letošní trať svým charakterem byla vůbec jedna z těch nejtěžších.

Kolik hodin denně průměrně při Dakaru strávíte za volantem a jakých maximálních a průměrných rychlostí dosahujete?
Maximální rychlost máme omezenou na 140 km/h. V ostrém tempu to bylo až pět hodin, což je opravdu nářez. S přejezdy to však může být ale i dvojnásobek. Průměrná rychlost je zde hodně zavádějící. Někdy jste rádi, že jedete alespoň padesátkou, ale pak přijdou úseky, kdy opravdu několik minut držíte plyn na podlaze a jen hlídáte, abyste nepřekročili maximální rychlost.

Jakou spotřebu má při těchto extrémních podmínkách vaše Tatra?
To je také hodně odlišné. Na přejezdu dokážeme jet s průměrnou spotřebou pod 100 litrů. Když se však topíme v dunách, dosahuje to až k dvou stem litrům na sto. Průměrně tak spotřebujeme 160 litrů na sto kilometrů.

Jak se nadmořská výška kolem 4000 m.n.m. projevuje na výkonu motoru? A jak jste se na tuto výšku aklimatizoval vy?
Myslím si, že já lépe než auto (smích). Měl jsem totiž doma k dispozici speciální stan, ve kterém jsem se připravoval na vysoké nadmořské výšky bez kyslíku. Motor nijak nepřipravíte, ten když nemá kyslík a řídký vzduch, tak jen čekáte, zda to vydrží. Nicméně náš tým má už s těmito podmínkami několikaleté zkušenosti a věděli jsme, jaká udělat úsporná opatření, abychom nepřišli k nějaké újmě.

V čem to mají kamiony na Dakaru jednodušší než například motorkáři a v čem zase naopak těžší?
To popravdě nevím. Všichni to mají v něčem lehčí a něčem těžší. Nemusím se starat o navigaci jako motorkář, ale zase váha pneumatiky, kterou musíte měnit po defektu, je několikanásobně vyšší.

Na jakou příhodu z letošního ročníku hned tak nezapomenete?
Tak určitě to byla navigační chyba, ale ne z naší strany, ale ze strany organizátora. Měli jsme informaci že přejezd řečištěm přijde za 200 metrů a když jsem zvedl oči, tak už jsme letěli vzduchem. Byla to strašná rána. Asi jako v roce 2011. Myslel jsem že končíme, že je po autě a pro nás bude muset vrtulník. Naštěstí jsme dopadli na kola, oklepali se z toho a auto fungovalo.