Legenda o škorpionovi trvá 70 let - Carlo Abarth měl závodění v krvi od dětství

Už jako 11letý pobil dřevěná kola své koloběžky koženým páskem, aby jela rychleji, a mohl tak v závodech porážet starší kluky ze sousedství. Vášeň vítězit mu zůstala po celý život. Jen zřídkakdy se stává, že zrození automobilové legendy má na svědomí pouze jediný člověk. Výjimkou potvrzující pravidlo je příběh Carla Abartha, jehož značka letos slaví kulatých 70 let od svého vzniku.

Carlo Abarth, italský konstruktér a designér v jedné osobě, se narodil v roce 1908 v rakousko-uherské Vídni jako Karl Albert Abarth. Vyrůstal ve velmi těžké době prvního celosvětového konfliktu a právě z tohoto důvodu je dětství automobilového génia zastřeno tajemstvím. O jeho životě za první světové války chybí relevantní fakta.

Ověřená je však historka, která tak nějak charakterizuje povahu a cílevědomost mladého Abartha. Už v 11 letech vylepšil svou koloběžku tak, že dokázal porážet starší kluky ze sousedství. A to proto, že její dřevěná kola pobil koženým páskem, díky čemuž dokázal při jízdě z kopce vyvinout vyšší rychlost, než výrazně těžší soupeři.

Naštěstí více informací pochází z období jeho dospívání. Jako 17letý odešel Abarth za prací do Itálie, kde mezi roky 1925 až 1927 pracoval jako designér motocyklů a kol pro značku Castagna. Abarth okamžitě ohromil své spolupracovníky svou vynalézavostí, velmi rychlým chápáním mechaniky a promptním řešením situací, se kterými si kolegové neuměli poradit. Během dvouleté štace v Itálii Carlo získal cenné zkušenosti v oblasti konstrukce a vrátil se do Rakouska, kde v letech 1927 až 1934 pracoval pro Motor Thun a Josepha Opawsky.



SRDCE ZÁVODNÍKA

Carlo Alberto Abarth byl však srdcem hlavně závodník. Miloval ten pocit, když byl rychlejší, než ostatní. Zbožňoval ten adrenalin, který motorsport přináší. Necelý rok po návratu do Vídně Abarth vyhrál svůj první motocyklový závod a za poměrně krátkou profesionální kariéru motocyklového závodníka se mu povedlo získat pětkrát titul Mistra Evropy.

Jeho talent byl skutečně mimořádný, což dokazuje jeden příklad za všechny. Když byl povolán na záskok za jezdce, který se před začátkem závodu zranil, hned v prvním měřeném tréninku Abarth zajel nejrychlejší čas, což samozřejmě vedlo k protestům ostatních jezdců, kteří Abartha obvinili, že motocykl nedovoleně upravil. Aby nařčení vyvrátil, Abarth osedlal jinou motorku a ve druhém měřeném tréninku získal pole position v ještě lepším času, než předtím…

Bohužel ani tak talentovanému jezdci, jakým Abarth byl, se nevyhnuly nehody. Na počátku 30. let 20. století se vážně zranil v závodě v okolí Linzu a byl nucen přesedlat na sidecary, které si sám navrhoval. Na sidecaru vlastní konstrukce se Carlo Abarth nesmazatelně zapsal do análů motorsportu, když v roce 1934 na 1300 km dlouhé trase Vídeň-Ostende vyzval na souboj Orient Express. Vítěze můžete zkusit hádat, ale jen jednou.

S motocykly se Abarth definitivně rozloučil po další velmi těžké nehodě v Jugoslávii v roce 1938, kde následně zůstal celé období druhé světové války s tím, že se občas vracel jak do Rakouska, tak Itálie. Po jejím skončení se přestěhoval do italského Merana, odkud pocházeli jeho předci. V této době si také změnil občanství a jméno na Carlo Abarth, jako projev loajality, kterou k Itálii cítil.



KAMARÁDIL S PORSCHEM I NUVOLARIM

Abarth už byl mezi konstruktérskými i závodními esy poměrně známá persona. Mezi jeho dobré známé patřil například Ferry Porsche či Tazio Nuvoari. Tato trojice známých jmen se spojila s inženýrem Rudolfem Hruskou a obchodníkem a rovněž závodním jezdcem Pierem Dusiem a společně založili společnost Compagnia Industriale Sportiva Italia (CIS Italia), z níž později vzešla Cisitalia. Tento projekt zanikl s odchodem Dusia do Argentiny v roce 1949.

Abarth dlouho neváhal a společně s Guidem Scagliarinim, závodním jezdcem Cisitalia, založil společnost Abarth & C. a přestěhoval se do Turína. Jako znak firmy zvolil škorpiona, v jehož znamení se narodil. Prvním vozem, který Abarth zkosntruoval, byl 204 A Roadster, automobil odvozený od Fiatu 1100. Ihned po představení tento model triumfoval v italském šampionátu 1100 Sport a získal titul ve formuli 2.

Firmu původně financoval otec Guida Scagliariniho Amrando, který si díky nejen konstruktérské genialitě Carla Abartha mohl mnout ruce. Kormě specializace na závodní auta se společnost Abarth & C. zaměřila na dodávky závodních výfukových systémů, což je odvětví, kterému se Abarth věnuje dodnes. Kromě toho Abarth prosadil, že by firma měla vyrábět lehce použitelné kity na sériová auta, které zvyšovaly výkon, maximální rychlost a akceleraci. Součástí kitu byl samozřejmě také sportovní výfuk Abarth. Především díky nim se firma proslavila po celém světě. V roce 1962 Abarth zaměstnával 375 lidí a vyráběl přes čtvrt milionů výfukových systémů, z nichž 65 % šlo na export.



Celosvětový věhlas značky však nebyl náhodný, Abarth kromě konstruktérských schopností vynikal také v marketingu a komunikaci s veřejností. Mnoho z jeho postupů se používá dodnes. Abarth jako první pochopil, že pokud má jeho firma vidět, musí investovat do reklamy. A co je lepší reklama, než úspěšné závodní auto.

V 57 LETECH ZAJEL DVA SVĚTOVÉ REKORDY

Přestože Abarth už aktivně nezávodil, jeho touha po rychlosti nezmizela. Sám v 57 letech dosáhl rekordu v akceleraci za volantem závodního monopostu Class G Fiat Abarth, přičemž na druhý den stejnou věc zopakoval v sedadle formule třídy E. Jen pro tento rekordní víkend byl Carlo Abarth schopen v průběhu několika týdnů shodit 30 kg, jelikož jinak by se do vozů nevešel.

Abarth postoupně rostl. Jeho aktivit si začali všímat i v USA a například syn amerického prezidenta Franklina Delano Roosevelta osobně přijel do Itálie s tím, že chce Abarth prodávat v USA. Díky obrovským celosvětovým úspěchům s modifikovanými vozy Fiat se o malého úpravce začala zajímat samotná rodina Agnelliů. Ale až v roce 1971 Fiat firmu Abarth skutečně koupil, nicméně Carlo Abarth ještě nějakou dobu zůstal v čele vedení. V té době už měl za sebou přes 10 tisíc (!) vítězství v okruhových závodech, 10 světových rekordů a 133 mezinárodních rekordů.

Carlo Abarth zemřel ve věku nedožitých 71 let v rodné Vídni a posledním modelem, na kterém se Carlo Abarth osobně podílel, byl A112 Abarth.

V naší galerii si můžete prohlédnout některé z nejzářivějších modelů značky Abarth.