Jiří Zonyga - mám rád velká auta

Jaký jste řidič, dodržujete předpisy?
Předpisy dodržuji z 90 %. Nebudu si hrát na svatouška, když je všeobecně známo, že mi před pár lety sebrali řidičský průkaz za rychlost. Podle mě nikdo nedodržuje striktně předpisy. Na devadesátce jedu sto a na dálnici se snažím držet rychlost do 140 km/h. Nejsem ani nervák. Vytáčím se pouze, když někdo jede na šedesátce čtyřicet apod.

Takže nejvíce vás rozčilují hlemýždi?
Ještě mě rozčiluje, když je tříproudová silnice a všichni jedou uprostřed. Vyhláška jasně říká, že se máme držet v pravém pruhu. Být policistou, tak všechny pokutuji. Pak mi nezbývá, než předjíždět zprava. Na tankodromu D1 zase jezdím zásadně vlevo, ale když mě někdo dojede, tak mu uhnu. Jednou jsem takhle třikrát uhýbal autu, které mě pak zastavilo na parkovišti. Byli to policisté. Chtěli mě pokutovat, že jezdím vlevo, ale vysvětlil jsem jim, že svou jízdu musím přizpůsobit stavu a povaze vozovky. Pokud je pruh tak rozmlácený a já si v něm ničím auto, musím jet vlevo. Pochopili to a pustili mě.

V kolika letech jste si udělal řidičský průkaz?
Studoval jsem na lesnickém učilišti, kde jsem získal řidičský průkaz už v šestnácti letech na traktor a malou motorku, potom v osmnácti letech jsem si udělal řidičák na všechna auta tzv. C a velkou motorku. Všechno se mi povedlo napoprvé.

Jak jste se dostal k řízení kamionů?
Otec jezdil u lesů jako kočí s koňmi, bavilo mě se na nich občas projet, ale víc mě chytly ropné produkty než živočišné. Chvíli jsem pracoval jako dřevorubec, pak jsem začal jezdit s náklaďáky u lesů. Řídil jsem S5, V3S, Tatru 148, 138, 815, 813, ale jezdil jsem tzv. kolem komína. Nejdelší trasa měřila 35 km, což mě nebavilo. Nastoupil jsem tedy do ČSAD v Břeclavi, kde už jsem jezdil delší trasy. Pádem železné opony jsem začal jezdit po celé Evropě.

Kolik osobních aut jste za svůj život vyměnil?
První auto byla Škoda 120 barvy agave, kterou mi však ukradli. Rodiče na ni střádali několik let, byla úplně nová. Potom jsem měl favorita, ale když jsem jezdil s kapelou, nic se do něj nevešlo. Vyměnil jsem ho za Chrysler Grand Voyager, kterým jsem jezdil hodně dlouho. Po vítězství v soutěži X Factor mě oslovila firma Mercedes a nabídla spolupráci, tak jsem si vybral Mercedes Viano, s nímž jezdím dodnes a jsem s ním maximálně spokojen. Mám rád velká auta.

Co nesmí chybět ve vašem autě?
Zvykl jsem si na automat a auto bez klimatizace bych nechtěl. Zajímám se spíš o výkon než o výbavu. Nesnáším, když naložené auto nejede v kopci, což se mi stávalo u vypůjčených volkswagenů. Nebaví mě v kopci podřazovat, auto musí jet.

Kam nejdále jste se s autem podíval?
Evropu jsem projel křížem krážem. Nejdále jsem byl v zemích bývalého Sovětského svazu. Mám proježděné Holandsko, Francii, Německo apod.

Boural jste někdy?
Mnohokrát. V pracovním procesu byla nejhorší havárie s Avií. Jel jsem od Stuttgartu směrem na Mnichov, kde ještě nebyl průjezd a štosovalo se to tam. Zejména v pátek odpoledne. Objížděl jsem to přes Dachau. Za mnou jel nějaký Španěl, který usnul, a v plné rychlosti to do mě napálil zezadu. Vzbudil jsem se po šestnácti hodinách v nemocnici v Dachau, celý krvavý, pozašívaný. Měl jsem otřes mozku, pohmožděniny... Auto bylo na odpis. Se čtyřicetitunovým kamionem naboural spoustu dalších lidí, ale já jsem byl první na řadě. Byl zázrak, že jsem přežil. Jsem pyšný na svůj tuhý kořínek.

Chystáte se letos někam na hory?
Fronty na českých sjezdovkách mě ubíjejí, a proto jezdím lyžovat do Rakouska. Z Břeclavi to mám jen dvě hodiny na rakouský Stuhleck, takže v sedm ráno vyjedu a v devět lyžuji bez front. Ve dvě už toho mám dost a vracím se domů. Vyrážím spíše na jeden den.

Ve zkratce
Narodil se 7. září 1964 v Lanžhotu.
Původním povoláním byl dřevorubec, potom se stal řidičem kamionu.
1. června 2008 se stal prvním vítězem (nejen) pěvecké soutěže X Factor.
Nyní ho můžete vidět v muzikálech Svatba (ne)bude, Faust, Johanka z Arku a Mauglí.