Jedno z nejroztomilejších aut Sovětského svazu vzniklo k boji s přírodou

GAZ M-73 přezdívaný Ukrajinec byl pokusem, který měl zdolat nástrahy Sibiře a ještě dovézt soudruhy v relativním komfortu. Upadl v totální zapomnění. Seriál Socialistické prototypy (1. díl) - Sovětský svaz byl líhní řady zajímavých aut. Od drsných off-roadů po obří papalášké stroje často inspirované těmi americkými. A nebo jste mohli narazit na jejich kombinaci. Tou byl GAZ M-72 Poběda, dnes už slavný stroj vyhlášený za předchůdce dnešních crossoverů. Šlo na tehdejší dobu o poměrně úspěšný model, který vznikl ve skoro pěti tisících kusech a umožnil tamním funkcionářům pořádat výpravy i do těch nejzapadlejších kolchozů.

Kdo před nedávnem četl článek o Pobědě na Automix.cz, možná si vzpomene na jednu fotografii. GAZ M-72 na ní bojuje s romantickou sibiřskou zimou. Projíždí na vyjetých kolejích v hlubokém sněhu mezi jehličnatými stromy. Pár desítek metrů za ním se krčí další auto. Není to jeho kopie, ale něco jiného. Jde o zapomenutý stroj GAZ M-73 přezdívaný Ukrajinec.

Ukrajinci to neměli v Sovětském svazu nikdy lehké a s Ruskem to vlastně vůbec snadné nemají dodnes. Jako by GAZ M-73 kopíroval jejich situaci. Prvotní myšlenka vedoucí k jeho vzniku ale nebyla vůbec špatná. Off-road už na začátku padesátých let existoval, byl jím známý GAZ 69. Jenže se nehodil k tomu, aby v něm činovníci jezdili hledat nové příležitosti k zúrodňování půdy. Nebyl totiž právě pohodlný a mnozí si stěžovali na to, že do něj přes plátěnou střechu slušně zatýká.



Nikita Chrusčov, milovník kolchozů, zadal rozkazem vývoj pohodlných aut do terénu. Velké auto se hodilo pro soudruhy ředitele a menší třeba pro náměstky. GAZ M-73 vznikl právě jako menší alternativa k čtyřdveřové Pobědě. A jestli říkáme menší, tak snad až miniaturní. Posuďte sami – rozvor byl pouhé dva metry, délka 3430 mm. Auto bylo prakticky stejně široké i vysoké, tedy 1650 mm. Prostor mělo jen pro dva cestující, vzadu byl jednoduchý kufr, ale některé prototypy měly karoserii typu pick-up, což je patrné na jedné z mála dochovaných fotografií.

Jako základ autu posloužil motor i podvozek z Moskviče 402, ale inženýři si chtěli zasloužit své rubly. A tak sedli ke stolům a jen pro M-73 vyvinuli vlastní zavěšení kol. Auto dostalo také specifickou manuální převodovku. Nešlo však o žádný technologický výstřelek, měla jen tři dopředné rychlosti. Byla to tedy poměrně jednoduchá skříň označovaná jako MKPP 3.

Pod kapotou byl podélně uložený řadový čtyřválec o výkonu mizivých 35 koní, kterého dosahoval při 4200 otáčkách za minutu. Pohonná jednotka opatřená karburátorem ovšem sliboval na tehdejší dobu až těžko uvěřitelnou nízkou spotřebu. V průměru si auto mělo říci jen o 6,8 litru benzinu na 100 km. Maximálně mohlo jet až 70 km/h.



Ukrajinec za to vděčil faktu, že díky své subtilní postavě příliš mnoho nevážil. Suchá hmotnost byla udávána 1030 kg. Nižší váha pomáhala také s prostupností terénem. Dobře na tom auto bylo i díky vyšší světlé výšce, tedy 220 mm. Za tu by se dnes nemuselo stydět schopnější SUV.

GAZ M-73 Ukrajinec se testoval spolu s Pobědou. Zdá se, že zkoušky ustál, ale politbyro se nakonec rozhodlo, že do výroby pustí jen jediný model. I z praktických důvodů vyhrála větší Poběda a z roztomilého Ukrajince tak vzniklo jen několik prototypů. Ty se povětšinou dočkaly zničení, ať už řízeného nebo klasicky ruského – shnily někde v kopřivách. Do dnešní doby se s největší pravděpodobností dochoval jen jediný kus. Ten tak může sloužit jako ukázka toho, že i soudruzi v tvrdém komunismu dokázali postavit roztomilé a schopné autíčko. I když jen jako prototyp.