Je dobrý nápad rozjíždět se na dvojku?

Dost možná jste se s touto otázkou sami setkali. Je v pořádku, když se rozjíždíte na druhý rychlostní stupeň? Svým způsobem ano, neboť žádné části pohonného ústrojí nijak dramaticky neubližujete. Na druhou stranu vyvstává otázka, proč to vlastně dělat. Důvodů, proč se rozjíždět rovnou na druhou rychlost, se uvádí několik. Někdo to dělá proto, že se potřebuje rozjet na povrchu s extrémně malou trakcí, někdo zase proto, že stojí auto čelem z kopce a pomůže si při rozjezdu gravitací. Pár lidí si potom myslí, že rozjezdem na dvojku šetří převodovku, jenže to nedává příliš smysl.

Jak uvádí i Jason Fenske z YouTube kanálu Engineering Explained, asi jediný moment, kdy má řazení dvojky na rozjezd smysl, je při rozjezdu z kopce. Ve chvíli, kdy auto po puštění brzdy samo jede, můžeme dvojce jen lehce pomoci spojkou a rozjet se rovnou na ní, čímž odezní nutnost okamžitě přeřazovat z jedničky na dvojku.

Co se týče rozjezdu při nízké trakci, nijak zásadním způsobem si s dvojkou nepomůžete. Při vyšším převodovém poměru sice přenášíte na kola nižší točivý moment a můžete jej tím pádem citlivěji dávkovat bez protáčení, ale budete-li na jedničku citlivě postupovat se spojkou a plynem, zase o tak velký rozdíl nejde.

Mnoho lidí se ptá, zda se při rozjezdu na vyšší rychlostní stupeň něco nadměrně opotřebovává. U manuální převodovky je jedinou více namáhanou částí pochopitelně spojka, která musí srovnat větší rozdíl v otáčkách motoru a kol.

Předpokládejme, že motor v autě běží při volnoběhu v 800 otáčkách. Aby mohla být spojka na jedničku zcela puštěná, musí se auto pohybovat rychlostí řekněme 8 kilometrů za hodinu. Na dvojku však při stejných otáčkách jede auto dejme tomu 14 kilometrů za hodinu. Než tedy otáčky motoru a kol srovnáme, musíme o něco déle „omazávat“ spojku v částečném záběru. To jí sice nedělá úplně dobře, ale když se nebudeme na dvojku rozjíždět neustále a třeba v městském provozu, na životnosti jí to neubere. Mnohem horší je při rozjezdu podtáčení motoru, kdy klademe velkou zátěž na rozvody, i na klikový hřídel.

Výjimkou jsou každopádně auta, jejichž jednička je velmi krátká. Typickým příkladem budiž třeba rozpočtové SUV Dacia Duster. To má místo drahé redukční převodovky do terénu velmi krátký první stupeň, takže na silnici a při běžném provozu je po rozjezdu potřeba téměř okamžitě řadit dvojku. Na dvojku se však lze rozjíždět stejně hladce a jednoduše, takže třeba v tomto konkrétním případě je běžné používání dvojky místo jedničky zcela v pořádku.

Podobná situace panuje u dodávek nebo menších nákladních vozidel, kde je jednička velmi krátká kvůli rozjezdům s přívěsem nebo těžkým nákladem.

Velká spousta automatických převodovek vás nechá v případě potřeby ručně zařadit dvojku ještě před rozjezdem, případně to (zejména u větších a výkonnějších motorů) udělají samy. Jedná-li se o klasický automat s hydrodynamickým měničem, není třeba se vůbec ničeho obávat. Přenos síly zde probíhá skrze olej v měniči, který se nijak neopotřebovává. Nejhorší, co se může měniči stát, je jeho přehřátí. K tomu ovšem zpravidla dochází při extrémní zátěži, například při jízdě v těžkém terénu.

U dvouspojkových převodovek, popřípadě u robotizovaných manuálů, potom platí totéž co u klasické manuální převodovky. Déle prokluzující spojku sice namáháme o něco víc než při klasickém rozjezdu na jedničku, ale nebudeme-li se takto rozjíždět neustále, nic hrozného se neděje.

Rozjezd na druhou rychlost tedy není nic strašného, ani nic, co by se nesmělo tu a tam provozovat. Vyvstává ale otázka, zda je to v reálném provozu vůbec někdy potřeba. Jednička je na rozjíždění zkrátka dělaná a rozjezd na ní je tedy nejlogičtějším možným krokem.