I v provozu lze jezdit "za tři litry". Jak to dělají posádky závodu ve spotřebě?

Nejlepší účastníci závodu Škoda Economy Run zvládají dosáhnout i na výrazně lepší hodnoty spotřeby než jsou ty uvedené v technické dokumentaci vozu. Co nejvíce využívat získanou kinetickou energii. Ať díky výkonu motoru nebo při sjezdech z kopců. To je hlavní zásada úspěšných posádek při závodě Škoda Economy Run. V něm posádky na vozech značky Škoda již bezmála čtyřicet let závodí o dosažení nejnižší spotřeby na stejné trati a za stejných podmínek.

Fotoreportáž ze závodu přinášíme v přiložené galerii.

V praxi to znamená, že po dosažení rychlosti přibližně 75 kilometrů v hodině se na rovině vyřazuje na neutrál a takzvaně plachtí do doby, než je možné opětovně efektivně zařadit ten nejvyšší rychlostní stupeň a znovu zrychlit na výše uvedené tempo. Změny rychlostních stupňů je důležité provádět podle rádce řazení, který se v moderních autech zobrazuje na displeji v kapličce řidiče.

Z kopce se pak pokud možno nebrzdí. A pokud ano, tak jen díky zařazenému rychlostnímu stupni. To proto, aby se pak na následující rovině mohlo dojet "zadarmo" co nejdále. Občas je to zejména pro spolujezdce docela adrenalinový zážitek. Samozřejmě se posádky musí během doby závodu vzdát výhod vymožeností moderních aut, které poskytují klimatizace a další elektrické spotřebiče. Ty samozřejmě zatěžují alternátor, potažmo motor.

Octavii s letitým motorem 1,9 TDI pak díky dodržování těchto zásad naměřili pořadatelé letošního závodu po ujetí 330 kilometrů průměrnou rychlostí přes 55 kilometrů v hodině spotřebu rovné tři litry. Posádce startující se Citigem 1,0 MPI pak přesně 3,01 litru benzínu na 100 kilometrů.

Nejúspornějším vozem z hlediska přepočtu na vypuštěné emise CO2 se ovšem stal automobil Škoda Citigo G-Tec. Autor tohoto článku za volantem zaznamenal průměrný úbytek stlačeného zemního plynu z nádrže každých sto kilometrů 2,24 kilogramu. Vloni s technicky identickým vozem dosáhl spotřeby dokonce jen 2,1 kilogramu. To ovšem byla jiná trasa trať a nižší předepsaná průměrná rychlost.



Na start letošního závodu se postavilo přes 60 posádek, ovšem velká část byla nakonec diskvalifikována. Jednak kvůli nedoržení trasy a jednak kvůli nedodržení stanovené průměrné rychlosti. Na 330 kilometrů byl totiž určen jízdní čas přesně tři hodiny. Důvodem byl poměrně silný provoz během sobotního nádherně prosluněného dopoledne a rovněž členitý terén. Itinerář dokonce posádky vyslal až do vysokých partií Jizerských hor s nadmořskou výškou bezmála devět set metrů. I většina dalších částí trasy zahrnovala členitý a zatáčkovitý terén.

Pořadatelé závodu jsou schopni změřit dosaženou spotřebu naprosto přesně. Je to díky metodě měření tlaků uvnitř nádrží pomocí diagnostických přístrojů ze servisního centra automobilky Škoda v Kosmonosích. Proto jsou do závodu připuštěny pouze automobily, které mají diagnostickou zásuvku. I tak se ve startovním poli objevily například patnáctileté Fabie a Octavie, stejně jako auta s rokem výroby 2019. Samozřejmě se kontroluje správné nahuštění pneumatik, dokonce i to, zda je v motoru dostatečná úroveň motorového oleje. Kapoty i víčka nádrží jsou zapečetěné.

Na tento závod jezdí mnoho posádek každoročně. Některé jsou až z Finska. Bývalý člen několikanásobné vítězné posádky Martin Kadlec se stal dokonce ředitelem soutěže.

"I když se to někomu může zdát nadsazené, podle mého odhadu se vliv řidiče na dosaženou spotřebu s jakýmkoli typem automobilu může blížit až k padesáti procentům," tvrdí. Ten, kdo chce jezdit "za málo" dlouhodobě, by měl věnovat pozornost několika faktorům.

Tím prvním je samozřejmě technický stav a rovněž hmotnost vozu. "Je třeba nebýt líný a sundat po víkendu ze střechy nosič na kola, když vím, že ho nejdříve použiju zase až příští sobotu," upozorňuje a doporučuje i úklid interiéru a zavazadlového prostoru od zbytečností, které zvyšují hmotnost.

Vyplatí se častá kontrola tlaku v pneumatikách (měkké samozřejmě zvyšují jízdní odpory), ale úplně nejdůležitější je podle něho nastavit si na úsporný styl jízdy. Zatímco v běžném provozu na silnicích prvních až třetích tříd se ani moc zpomalovat nemusí, na dálnicích je třeba snížit tempo na nějakých sto deset kilometrů v hodině. "Každých deset kilometrů navíc se rovná o litr zvýšenému úbytku paliva z nádrže," dodává Martin Kadlec.

"Doporučuji si vést statistiky a snažit se porazit sám sebe na trase, kterou absolvuji každý den nebo každý víkend," uvádí konkrétní příklad. Každý alespoň trochu zkušený řidič tak podle něho ve velmi krátkém čas zvládne snížit spotřebu svého rodinného auta z nějakých šesti litrů na pět nebo dokonce čtyři a půl.